33 ICm 1609/2012
Jednací číslo: 33 ICm 1609/2012-21 (KSOS 33 INS 19898/2011)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Melšovou ve věci žalobce JUDr. Viliama Vidoviče, se sídlem Olomouc 10, Pod Letištěm 927/32, insolvenčního správce dlužnice Věry Sobotkové (nyní anonymizovano , anonymizovano , bytem Sudkov 2, proti žalovanému Bolona a.s., se sídlem Olomouc, Jiráskova 81/13, IČ: 28568249, o popření vykonatelné pohledávky,

takto:

I. Žaloba, aby bylo určeno, že žalovaný jako věřitel č. 1 nemá v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. KSOS 33 INS 19898/2011 v rámci přihlášky P1 vykonatelnou zajištěnou pohledávku č. 2 z titulu smluvní pokuty ve výši 51.450,-Kč za dlužnicí Věrou Sobotkovou, anonymizovano , bytem Sudkov 2, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce podal dne 07.06.2012 žalobu, kterou se domáhal, že žalovaný nemá za dlužnicí Věrou Sobotkovou pohledávku č. 2 ve výši 51.450,-Kč z titulu smluvní pokuty, která byla přihlášena do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. KSOS 33 INS 19898/2011 přihláškou P1 s odůvodněním, že dlužnice Věra Sobotková uzavírala smlouvu o půjčce jako fyzická osoba-nepodnikatel, a proto smluvní pokuta ve výši 51.450,-Kč za dobu od 03.06.2011 do 27.10.2011, tj. za dobu 147 dnů, je nepřiměřeně vysoká, neboť v ročním vyjádření představuje tato smluvní pokuta 142 % částky, kterou měla dlužnice věřiteli splatit za jeden rok. Tento výpočet výše smluvní pokuty vychází ze smlouvy o půjčce, kde je sjednáno, že dlužnice má věřiteli splácet po dobu 60 měsíců částku 7.500,-Kč měsíčně tzn., že za rok má dlužnice zaplatit věřiteli částku 90.000,-Kč. Pro případ prodlení se zaplacením půjčky je ve smlouvě dohodnuto, že dlužnice je povinna zaplatit věřiteli smluvní pokutu 350,-Kč za každý den prodlení s navrácením půjčky, počínaje následujícím dnem po dni, kdy nedošlo k uhrazení jakékoliv splátky řádně a včas. Za rok by tedy měla dlužnice zaplatit věřiteli na smluvní pokutě částku 122.750,-Kč.

Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby, když v prvé řadě argumentoval tím, že v daném konkrétním případě denní sazba smluvní pokuty odpovídá limitům stanoveným ustálenou judikaturou. Zejména poukázal na stanovisko Nejvyššího soudu ČR, který již vícekrát ve svých rozhodnutích dovodil, že i smluvní pokutu, sjednanou ve formě úroku převyšujícího i několikanásobně 100 % zajištěné pohledávky ročně, lze-právě s ohledem na konkrétní okolnosti daného případu-považovat za přiměřenou a tudíž v souladu s dobrými mravy. Dále namítal, že nelze přičítat k tíži žalovanému jako věřiteli dlouhodobé prodlení dlužníka s placením dlužné částky, opět s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, ve které bylo konstatováno, že smluvní strana se nemůže bránit splnění své smluvní povinnosti s poukazem na dobré mravy, jestliže mohla zabránit růstu celkové výše smluvní pokuty tím, že by svou povinnost, která je smluvní pokutou zajištěna, splnila v co nejkratší době.

Jelikož účastníci v souladu s ust. § 115a o.s.ř. s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, soud rozhodl jen na základě předložených listinných důkazů.

Z listin ze spisu Krajského soudu v Ostravě sp.zn. 33 INS 19898/2011 soud zjistil, že:

-usnesením ze dne 05.03.2012 bylo rozhodnuto o úpadku dlužnice Věry Sobotkové, insolvenčním správcem byl ustanoven JUDr. Viliam Vidovič a na majetek dlužnice byl prohlášen konkurz, -přihláškou pohledávky evidovanou pod č. P1, doručenou insolvenčnímu soudu dne 31.10.2011 věřitel Bolona a.s. přihlásil do insolvenčního řízení vykonatelnou, zajištěnou pohledávku č. 1 ve výši 367.500,-Kč z titulu smlouvy o půjčce ze dne 02.06.2010 a vykonatelnou, zajištěnou pohledávku č. 2 ve výši 51.450,-Kč jako smluvní pokutu za dobu od 03.06.2011 do 27.10.2011, a to dle smlouvy o půjčce ze dne 02.06.2010 a notářského zápisu NZ 257/2010, N 264/2010 ze dne 02.06.2010, kde je uvedeno, že dlužnice je povinna zaplatit věřiteli smluvní pokutu 350,-Kč za každý den prodlení s navrácením půjčky, počínaje následujícím dnem po dni, kdy nedošlo k uhrazení jakékoliv splátky řádně a včas, -u přezkumného jednání dne 28.05.2012 insolvenční správce vykonatelnou pohledávku č. 2 zcela popřel s tím, že smluvní pokuta je neplatná pro rozpor s dobrými mravy dle § 39 občanského zákoníku, -insolvenční řízení není dosud skončeno.

V prvé řadě soud konstatuje, že podaná žaloba dne 07.06.2012 je žalobou včasnou dle ust. § 199 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen IZ). Dále se soud zabýval vlastním nárokem žalovaného na vykonatelnou pohledávku č. 2 ve výši 51.450,-Kč z titulu smluvní pokuty.

Ze smlouvy o půjčce uzavřené dne 02.06.2010 mezi žalovaným jako věřitelem a dlužnicí Věrou Sobotkovou s manželem Petrem Sobotkou jako dlužníky, soud jistil, že věřitel půjčil dlužníkům částku 200.000,-Kč, jejíž převzetí dlužníci podpisem smlouvy potvrdili (čl. I. bod 2. Smlouvy). Dlužníci se zavázali vrátit půjčku věřiteli spolu s dohodnutými úroky 3,175 % měsíčně, tj. ve výši 38,10 % p.a. od 02.06.2010 do 02.06.2015, a to v 60 měsíčních splátkách po 7.500,-Kč vždy k druhému dni v měsíci, počínaje 02.07.2010 pod ztrátou výhody splátek (čl. II. bod 1. a 2. Smlouvy). Dlužníci smlouvu uzavřeli jako spotřebitelé, přičemž RPSN činilo 48,23 % (čl. II. bod 4. a 5. Smlouvy). V čl. III. pro případ, že půjčka nebude stanoveným způsobem vrácena, byla mezi účastníky dohodnuta smluvní pokuta ve výši 350,-Kč, kterou jsou dlužníci povinni uhradit společně a nerozdílně za každý den prodlení počínaje následujícím dnem po dni, kdy nedošlo k uhrazení jakékoliv splátky řádně a včas, a to až do zaplacení celé pohledávky 200.000,-Kč s celým úrokem za poskytnutí finanční hotovosti. Dlužníci výslovně prohlásili, že s touto výší smluvní pokuty na základě svobodného rozhodnutí souhlasí a nepovažují ji jakkoliv za nepřiměřenou či odporující dobrým mravům, což stvrdili svým vlastnoručním podpisem na smlouvě o půjčce.

Z notářského zápisu NZ 257/2010, N 264/2010 sepsaného dne 02.06.2010 notářkou JUDr. Lenkou Vrzalovou soud zjistil, že dlužnice Věra Sobotková spolu s manželem Petrem Sobotkou uznali závazek vůči věřiteli-společnosti Bolona a.s. ze smlouvy o půjčce ze dne 02.06.2010 ve výši 200.000,-Kč spolu s úroky za poskytnutí finanční hotovosti ve výši 3,175 % měsíčně, tj. ve výši 38,10 % p.a. od 02.06.2010 do zaplacení a spolu s případnou smluvní pokutou ve výši 350,-Kč za každý den prodlení se zaplacením jakékoliv splátky až do zaplacení a svolili k přímé exekuční vykonatelnosti závazku.

Ze smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem vyplývá, že touto smlouvou zřídili dlužnice s manželem Petrem Sobotkou zástavní právo k bytové jednotce číslo 2/4 v budově č.p. 2 v Sudkově, včetně podílů na společných částech budovy a pozemku o velikosti 1159/10000 ve prospěch společnosti Bolona a.s k zajištění její pohledávky ze smlouvy o půjčce ze dne 02.06.2010. Zástavní smlouva byla uzavřena dne 02.06.2010 a právní účinky vkladu do katastru nemovitostí nastaly ke dni 04.06.2010.

Z usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 25.08.2011, č.j. 4 EXE 1873/2011-15 soud zjistil, že byla nařízena exekuce vůči dlužnici Věře Sobotkové a jejímu manželovi Petru Sobotkovi na základě vykonatelného notářského zápisu NZ 257/2010, N 264/2010 ze dne 02.06.2010 k uspokojení pohledávky oprávněného (společnosti Bolona a.s.) ve výši 367.500,-Kč, smluvní pokuty ve výši 350,-Kč denně počínaje dnem 03.06.2011 do zaplacení částky ve výši 367.500,-Kč a nákladů řízení. Provedením exekuce byl pověřen soudní exekutor Mgr. Libor Cink.

Vzhledem k tomu, že mezi účastníky řízení (jak plyne z žaloby a vyjádření k žalobě) nebyl skutkový stav sporný, zaměřil se soud na řešení právní otázky, zda v daném konkrétním případě je smluvní pokuta sjednaná ve smlouvě o půjčce ze dne 02.06.2010 neplatným ujednáním, neboť odporuje dobrým mravům.

Aby byl právní úkon podle ust. § 39 občanského zákoníku považován za příčící se dobrým mravům, musel by se jeho obsah ocitnout v rozporu s obecně uznávaným míněním, které ve vzájemných vztazích mezi lidmi určuje, jaký má být obsah jejich ujednání, aby bylo v souladu se základními zásadami mravního řádu demokratické společnosti. Dobré mravy jsou vykládány jako souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. Ke konkretizaci takto obecně stanovených pravidel je třeba užít dalších vodítek, ze kterých lze usoudit, co je ve vztahu ke smluvní pokutě v souladu se společenskými, kulturními a mravními normami. Při zkoumání platnosti ujednání o smluvní pokutě z hlediska dobrých mravů je nutno uvážit funkce smluvní pokuty (preventivní, uhrazovací a sankční). Přiměřenost sjednané výše smluvní pokuty je třeba posoudit s přihlédnutím k celkovým okolnostem úkonu, jeho pohnutkám a účelu, který sledoval. V úvahu je třeba rovněž vzít výši zajištěné částky, z níž lze také usoudit na nepřiměřenost smluvní pokuty, s ohledem na vzájemný poměr původní a sankční povinnosti.

Institut smluvní pokuty je jedním z právních prostředků zajištění závazků, které jsou souhrnně upraveny v ust. § 544 a § 558 občanského zákoníku, a jejichž smyslem a účelem je zajištění splnění povinností, jež jsou obsahem závazku. Účelem smluvní pokuty je donutit dlužníka pohrůžkou majetkové sankce k řádnému splnění závazku.

Smluvní pokuta v daném případě zajišťovala povinnost dlužnice a jejího manžela vrátit poskytnutou půjčku 200.000,-Kč ve splátkách řádně a včas. Na straně dlužnice není v tomto smluvním vztahu významnější povinnost, než právě vrátit zapůjčené peněžní prostředky dle smlouvy o půjčce. Jde o základní povinnost dlužnice (dlužníků) a nezaplacení řádně a včas je tedy tím nejhrubším porušením smlouvy.

V posuzovaném případě součásti smlouvy o půjčce jako hmotněprávního úkonu, jenž byl podkladem pro vykonávaný notářský zápis, bylo ujednání, v němž si účastníci pro případ prodlení sjednali smluvní pokutu 350,-Kč, kterou je povinen dlužník (dlužníci) uhradit za každý den prodlení, počínaje následujícím dnem po dni, kdy nedošlo k uhrazení jakékoliv splátky řádně a včas, a to až do zaplacení celé pohledávky 200.000,-Kč s úrokem za poskytnutí finanční hotovosti ve výši 3,175 % měsíčně počítaným ode dne 02.06.2010 do zaplacení celé pohledávky. Takto sjednaná smluvní pokuta dle názoru soudu nikterak nepřekračuje účel smluvní pokuty, spočívající zejména v pohrůžce citelné majetkové sankce vůči dlužníkovi pro případ, že nesplní zajištěnou povinnost, a slouží k dostatečnému zabezpečení věřitele proti případným škodám, které by mu mohly nesplněním zajištěné povinnosti vzniknout. V posuzované věci byla konečná výše smluvní pokuty plně závislá na době, po kterou dlužnice nedostála povinnosti, kterou sama smluvně převzala. Výsledná výše smluvní pokuty je tudíž důsledkem doby, která uplynula ode dne splatnosti zajištěné pohledávky. Z pohledu přiměřenosti výše smluvní pokuty je namístě hodnotit jinak smluvní pokutu, sjednanou ve formě pevně stanovené částky, a smluvní pokutu sjednanou formou určité sazby (ať už v procentech nebo opět pevnou částkou) za stanovenou časovou jednotku. Pevně stanovenou smluvní pokutu ve výši několikanásobku zajištěné částky by bylo zřejmě možno považovat za nepřiměřenou právě s ohledem na poměr mezi hodnotou zajištěné pohledávky a výší smluvní pokuty, kterou by v takovém případě byl dlužník povinen zaplatit i třeba jen za několik dnů prodlení. Stejné měřítko však nelze dobře použít, dosáhne-li celková výše smluvní pokuty několikanásobku zajištěné pohledávky v důsledku dlouhodobého prodlení dlužníka; zde výše smluvní pokuty plně závisí na době, po kterou dlužník svou povinnost zajištěnou smluvní pokutou neplní-čím delší je prodlení, tím vyšší je smluvní pokuta. Jinak řečeno, na nepřiměřenost smluvní pokuty tak nelze usuzovat z její celkové výše, je-li důsledkem dlouhodobého prodlení a s tím spojeným navyšováním o jinak přiměřenou denní sazbu smluvní pokuty. Opačný závěr je nepřijatelný, neboť by ve svých důsledcích zvýhodňoval dlužníka (čím déle by dlužník své povinnosti neplnil, tím více by byl zvýhodněn při posuzování případné nepřiměřenosti výše smluvní pokuty) a znamenal by zpochybnění funkcí, které má smluvní pokuta plnit.

Lze proto uzavřít, že smluvní pokuta sjednaná ve výši 350,-Kč denně (0,175 % denně, 63 % ročně) nikterak nepřekračuje účel smluvní pokuty spočívající zejména v pohrůžce citelné majetkové sankce vůči dlužníkovi pro případ, že nesplní zajištěnou povinnost a v dostatečném zabezpečení věřitele proti případným škodám, které by mu mohly neplněním zajištěné povinnosti vzniknout. Smluvní pokuta takto sjednaná je s ohledem ke všem okolnostem případu přiměřená a ujednání o smluvní pokutě není neplatné podle § 39 občanského zákoníku pro rozpor s dobrými mravy. Ostatně i Nejvyšší soud ČR již v řadě svých rozhodnutí dovodil, že i smluvní pokutu sjednanou ve formě úroku převyšujícího i několikanásobně 100 % zajištěné pohledávky ročně lze považovat za přiměřenou, a proto i v souladu s dobrými mravy (např. rozhodnutí ze dne 26.07.2000, sp.zn. 30 Cdo 2247/99, ze dne 09.08.2001, sp.zn. 33 Odo 204/2001, uveřejněné v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu vydávaném nakladatelstvím C.H.Beck, pod číslem C 675, ze dne 23.06.2004, sp.zn. 33 Odo 588/2003, uveřejněné v Souboru pod číslem C 2801, ze dne 27.07.2006, sp.zn. 33 Odo 810/2006, a ze dne 26.01.1999, sp.zn. 29 Cdo 2495/98, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 6/2000). Dlužnice se nemůže bránit splnění své smluvní povinnosti s poukazem na dobré mravy, jestliže mohla zabránit růstu celkové výše smluvní pokuty tím, že by svou zajištěnou povinnost splnila v co nejkratší době.

S ohledem na výše uvedené soud uzavírá, že insolvenčnímu správci se prostřednictvím jeho námitky vůči pohledávce č. 2 nepodařilo zpochybnit platnost ujednání o smluvní pokutě z hlediska rozporu s dobrými mravy, a proto soud žalobu v celém rozsahu zamítnul.

Pokud jde o náklady řízení, úspěšnému žalovanému nebyla podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. přiznána náhrada nákladů řízení, a to jednak pro nákladovou imunitu insolvenčního správce (§ 202 odst. 1 IZ, když podmínky pro aplikaci odst. 2 tohoto ustanovení shledány nebyly) a dále proto, že žalovanému dosud žádné náklady dle obsahu spisu nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci, prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, písemně, dvojmo.

V Ostravě dne 29.11.2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Zuzana Melšová, v. r. Martina Navrátilová samosoudkyně