33 ICm 1536/2011
33 ICm 1536/2011-102 (KSOS 33 INS 4517/2011)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Melšovou ve věci žalobce PROFI CREDIT Czech, a.s., se sídlem Praha 1, Jindřišská 24/941, IČ: 61860069, zastoupeného JUDr. Ervínem Perthenem, advokátem se sídlem Hradec Králové, Velké náměstí 135/19, proti žalovanému Ing. Marku Třískovi, se sídlem Šumperk, Okružní 2953/20, insolvenčnímu správci dlužnice Beaty anonymizovano , anonymizovano , bytem Rapotín 538, zastoupenému JUDr. Josefem Sedláčkem, advokátem se sídlem Šumperk, Starobranská 4, o určení popřené pohledávky,

takto:

I. Žaloba, aby bylo určeno, že část pohledávky žalobce v rozsahu 27.731,-Kč z titulu nedoplatku podle smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100228949, která byla do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. KSOS 33 INS 4517/2011 za dlužnicí Beatou anonymizovano , anonymizovano , bytem Rapotín 538, přihlášena přihláškou P1, je po právu jako pohledávka nezajištěná a nevykonatelná, se zamítá.

II. Určuje se, že část pohledávky žalobce v rozsahu 31.884,20 Kč z titulu nedoplatku podle smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100228949, která byla do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. KSOS 33 INS 4517/2011 za dlužnicí Beatou anonymizovano , anonymizovano , bytem Rapotín 538, přihlášena přihláškou P1, je po právu jako pohledávka nezajištěná a nevykonatelná.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobou doručenou soudu dne 20.06.2011 domáhal se žalobce určení, že část jeho pohledávky ve výši 59.615,20 Kč z titulu nedoplatku podle smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100228949, která byla na přezkumném jednání popřena, byla do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod. sp.zn. KSOS 33 INS 4517/2011 s dlužnicí Beatou anonymizovano přihlášena po právu, a to jako pohledávka nezajištěná a nevykonatelná. Argumentoval tím, že smlouva o úvěru byla uzavřena v souladu se zásadou smluvní volnosti platně, smluvní odměna odpovídala tomu, že dlužnice je osoba s vyšší mírou rizika, která nezískala úvěr v bankovním sektoru. Jelikož smluvní odměna byla započtena při poskytnutí úvěru, není možné ji popírat, když přihlášena byla jen jistina. Současně uvedl, že smluvní odměna svou podstatou není ničím jiným než právě kapitalizovaným úrokem z úvěru. Dlužnici byla podle smlouvy o revolvingovém úvěru vyplacena dne 20.10.2008 částka 30.000,-Kč a dne 27.12.2010 částka 12.563,-Kč (revolving), přičemž poskytnuté peněžní prostředky měla dlužnice žalobci vrátit včetně smluvní odměny v 72 měsíčních splátkách po 1.454,-Kč. Uhrazeno bylo pouze prvních 27 splátek.

Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Namítal, že sjednání pevné smluvní odměny za úvěr a její sloučení se skutečně poskytnutou částkou 30.000,-Kč (v případě revolvingu s částkou 12.563,-Kč) má za následek neplatnost tohoto ujednání. Takto sjednanou smluvní odměnou obešel žalobce ust. § 170 insolvenčního zákona, neboť označením úroku jako odměny se pokusil dosáhnout toho, aby v případném insolvenčním řízení byly uspokojeny i úroky přirůstající až po rozhodnutí o úpadku, čímž by žalobce získal vyšší podíl na poměrném uspokojení. Dalším důvodem neplatnosti ujednání o pevné smluvní odměně je její rozpor s dobrými mravy ve smyslu ust. § 39 občanského zákoníku, neboť RPSN ve výši 63,17 % uváděné ve smlouvě o revolvingovém úvěru a následně ve splátkovém kalendáři ke smlouvě o revolvingovém úvěru ve výši 63,89 % je nepřiměřeně vysoké a znamená v rozporu s ust. § 56 občanského zákoníku značnou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran k újmě spotřebitele. Za zcela irelevantní žalovaný považuje žalobcův argument o tom, že smluvní odměna byla již započtena a není možné ji popírat, když do insolvenčního řízení byla přihlášena jen jistina. V daném případě je nutno úvěrovou smlouvu vyhodnotit jako neplatnou i pro její lichevní charakter, když z údajů České národní banky dostupných na internetových stránkách činilo RPSN v době uzavření posuzované úvěrové smlouvy u spotřebitelských úvěru poskytovaných bankami domácnostem 15-16 %. Sjednaná RPSN přitom 4x tuto sazbu převyšuje. Námitku neplatnosti úvěrové smlouvy dále žalovaný vznesl i z toho důvodu, že nebyla uzavřena v písemné formě, kdy podstatné náležitosti byly stanoveny dodatky, které nebyly schváleny dlužnicí. Konečně namítal neplatnost smlouvy podle § 39 s odkazem na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 07.09.2011, sp.zn. 76 ICm 876/2010, pro složité konstrukce, které vylučují pochopení pravého smyslu ujednání ve smlouvě člověku, jenž nedisponuje právním vzděláním a jistým ekonomickým přehledem a pro drobné písmo, které nelze přečíst bez užití zvláštních prostředků, umožňujících zvětšení textu. Vyplacení peněžních prostředků (30.000,-Kč a 12.563,-Kč) žalovaný nezpochybnil.

Žalobce k vyjádření žalovaného uvedl, že dlužnice uzavřela smlouvu ze své svobodné vůle, což vyplývá mimo jiné i z toho, že sama pohledávku žalobce nepopřela a čerpala nejen

ICM R

úvěr, ale také revolving. Pokud jde o úrokovou míru, je nutno přihlédnout k rizikovosti úvěru, míře zajištění atd., nejde tedy v daném případě o ujednání v rozporu s dobrými mravy. Roční úroková sazba a RPSN jsou rozdílné hodnoty, mají pro svůj výpočet rozdílný vzorec. Proto nelze závěry o tom, kolikanásobně vyšší úrok oproti bankovním úrokům je v rozporu s dobrými mravy, vztahovat i na RPSN. Pokud by nebyl poskytnut revolving, dlužnice měla úvěr splácet 48 měsíců, tj. 4 roky. Suma úroků, zaplacených za 1 rok, tedy činila 9.948,-Kč (tj. 1/4 smluvní odměny). Vyjádřeno procenty je tato částka 14,25 % z nominální výše úvěru, což nelze považovat za nemravné. Taktéž závěr Vrchního soudu v Praze, který učinil ve vztahu k neplatnosti smlouvy o úvěru z důvodů složitých konstrukcí a drobného písma, není správný. Podobnou velikost písma ve svých smlouvách používají i mnohé banky, pojišťovny a leasingové společnosti a při přijetí stejného závěru by nezbývalo než konstatovat v zájmu rovnosti subjektů před zákonem, že miliony smluv jsou neplatné. Rozporuplnost usnesení Vrchního soudu v Praze, na které odkázal žalovaný, žalobce spatřuje také v tom, že na jednu stranu v něm tento soud tvrdí, že smluvní ujednání není možné přečíst, ale vzápětí jím provádí dokazování.

Podle ust. § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen IZ) se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Soud provedl dokazování listinami ze spisu Krajského soudu v Ostravě sp.zn. KSOS 33 INS 4517/2011, přičemž zjistil, že:

1) usnesením ze dne 29.03.2011 byl zjištěn úpadek dlužnice Beaty anonymizovano , insolvenčním správcem byl ustanoven Ing. Marek Tříska a soud povolil řešení úpadku oddlužením, 2) usnesením ze dne 06.06.2011 bylo schváleno oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře, 3) přihláškou pohledávky č. P1, doručenou insolvenčnímu soudu 13.04.2011, přihlásil žalobce nevykonatelnou pohledávku ve výši 65.735,-Kč, sestávající z nedoplatku na nominální hodnotě ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100228949 ve výši 65.430,-Kč a nedoplatku na smluvních pokutách za porušení povinnosti podle smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100228949 ve výši 305,-Kč, 4) u přezkumného jednání dne 30.05.2011 insolvenční správce pohledávku popřel co do smluvní odměny ve výši 59.615,20 Kč, a to pro rozpor s dobrými mravy, když měl za to, že ujednání o smluvní odměně za poskytnutí úvěru se snaží zastírat pravý smysl odměny, která zde odpovídá nepřiměřeně vysokému úroku; místo popřené smluvní odměny insolvenční správce uznal nárok na úrok (odpovídající výši zákonného úroku z prodlení), počítaný ze skutečně poskytnutých finančních částek, a dále uznal věřiteli nárok na úhradu vyúčtovaných penalizačních faktur, tj. celkem pohledávku ve výši 6.119,80 Kč, dlužnice pohledávku uznala v plné výši, 5) insolvenční správce vyrozuměl žalobce o popření části pohledávky podle ust. § 197 odst. 2 IZ dopisem ze dne 30.05.2011, který byl žalobci doručen 01.06.2011, 6) insolvenční řízení nebylo dosud skončeno.

Z výše uvedeného je zřejmé, že žalobce řádně a včas přihlásil přihláškou P1 pohledávku ve výši 65.735,-Kč, kterou žalovaný částečně na přezkumném jednání popřel v rozsahu smluvní odměny ve výši 59.615,20 Kč. Žalobce včas uplatnil své právo žalobou u

ICM R soudu ve lhůtě 30 dnů ode dne konání přezkumného jednání podle ust. § 198 odst. 1 IZ. Žaloba směřuje správně proti insolvenčnímu správci. Soud se proto následně zabýval vlastním nárokem žalobce na uplatněnou pohledávku z titulu nedoplatku podle smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100228949.

Ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100228949 ze dne 15.10.2008, včetně smluvních ujednání společnosti žalobce V16022008 soud zjistil, že žalobce jako věřitel uzavřel s dlužnicí Beatou anonymizovano smlouvu, na jejímž základě se zavázal dlužnici poskytnout peněžní prostředky ve výši 30.000,-Kč za smluvní odměnu 39.792,-Kč a dlužnice se peněžní prostředky zavázala splácet 48 měsíčními splátkami po 1.454,-Kč. Jako maximální výše úvěru je uvedena v úvěrové smlouvě částka 69.792,-Kč, předpokládaná RPSN 63,17 %. V čl. IV. bod G. smlouvy je vtěleno ujednání o tom, že právní vztahy smlouvou výslovně neupravené se řídí zákonem č. 513/1991 Sb. (obchodním zákoníkem). Nedílnou součástí úvěrové smlouvy byly dle dohody smluvních stran (věřitele a dlužnice) smluvní ujednání.

Ze smluvních ujednání vzal soud za prokázáno, že v bodě 1.6 dlužnice projevila souhlas s tím, že výše věřitelem poskytnutého úvěru může být po posouzení její bonity nižší (přičemž toto své rozhodnutí nemusí věřitel zdůvodnit) než maximální výše úvěru uvedena v základní smlouvě o revolvingovém úvěru. Dlužnice prohlásila, že má zájem o úvěr i za situace, kdy bude jeho výše postupem dle bodu 2.5 smluvních ujednání stanovena dodatkem ke smlouvě o revolvingovém úvěru. V bodě 2.5 byly dohodnuty (mimo jiné) možnosti a způsob přijetí dodatku dlužnicí a také postup, jak dodatek odmítnout a smlouvu o revolvingovém úvěru zrušit. V bodě 5.1 je uvedeno, že za poskytnutí úvěru se dlužnice zavazuje zaplatit věřiteli smluvní odměnu. Sjednaná výše smluvní odměny je v případech stanovených v bodě 2.4 uvedena v bodě IV. smlouvy o revolvingovém úvěru a v případech stanovených v bodě 2.5 bude konečná výše smluvní odměny uvedena v dodatku podle bodu 2.5. Smluvní odměna je splatná ke dni poskytnutí úvěru. Podle bodu 5.2 za poskytnutí každého revolvingu se dlužnice zavázala zaplatit věřiteli rovněž smluvní odměnu. V bodě 10.1 je uvedeno, že smluvní strany se dohodly na započtení vzájemných nároků vyplývajících ze smlouvy o revolvingovém úvěru ke dni poskytnutí úvěru, a to nároku dlužnice na poskytnutí úvěru oproti nároku věřitele na smluvní odměnu. V bodě 10.2 byl dohodnut stejný postup pro případ poskytnutí revolvingu. Podle bodu 1.7 smluvních ujednání byla platnost a účinnost smlouvy dohodnuta ke dni jejího podpisu.

Z listiny označené jako hodnocení klienta-dlužnice, soud zjistil, že v době, kdy požádala věřitele o poskytnutí peněžních prostředků ve výši 30.000,-Kč, vykazovala pravidelný čistý měsíční příjem 14.339,-Kč a ostatní měsíční příjem 8.304,-Kč (dávky apod.), celkem tedy 22.643,-Kč. Celkové výdaje měsíčně uvedla ve výši 13.200,-Kč s tím, že její volné zdroje činí 9.443,-Kč měsíčně. V rámci žádosti o poskytnutí peněžních prostředků dlužnice uvedla, že byla poučena a zkontrolována dle zákona č. 253/2008 Sb. a zavázala se poskytnuté finanční prostředky použít pro svou osobní potřebu s tím, že je bude splácet z vlastních zdrojů. Dlužnice listinu podepsala na dvou místech (u analýzy bonity a doplňujících údajů).

Ze splátkového kalendáře a parametrů revolvingového úvěru ke smlouvě o úvěru č. 9100228949 ze dne 20.10.2008 soud zjistil, že žalobce jako věřitel oznámil dlužnici upřesnění parametrů jím poskytovaného úvěru, které se od smlouvy, uzavřené dne 15.10.2008, lišily pouze v RPSN, která po upřesnění činila 63,89 %. Splátky č. 1-48 činily

ICM R

1.454,-Kč měsíčně a měly být hrazeny k 15. dni v měsíci, počínaje 15.11.2008 a konče 15.10.2012. V parametrech revolvingového úvěru je dále uvedena výše revolvingu 34.896,-Kč, výše měsíční splátky po provedení revolvingu je stejná (1.454,-Kč) a smluvní odměna za poskytnutí každého revolvingu 22.333,-Kč, kdy předpokládaná výše RPSN úvěru po provedení revolvingu měla činit 58,02 %. Pokud jde o typ uzavřené smlouvy, je zde uvedeno, že se jedná o úvěrovou smlouvu s automatickým revolvingem.

Z přílohy č. 1 ke smlouvě o revolvingovém úvěru č. 9100228949 ze dne 30.12.2010 podepsané jak věřitelem, tak dlužnicí, soud zjistil, že suma uhrazených splátek ke dni 28.12.2010 činila 37.804,-Kč, přičemž dle nového splátkového kalendáře (po provedení revolvingu) měla dlužnice uhradit splátky 27-72 ve výši 1.454,-Kč měsíčně, počínaje dnem 15.01.2011 a konče dnem 15.10.2014.

Z karty dlužnice ke smlouvě o úvěru č. 9100228949 soud zjistil, že věřitel-žalobce vyplatil dlužnici 20.10.2008 částku 30.000,-Kč, a dále revolving 12.563,-Kč, tedy celkem 42.563,-Kč, dlužnice dosud splatila žalobci 39.258,-Kč (tj. 27 splátek, poslední splátka byla splacena 14.01.2011). Zbývá ji tedy uhradit splátky 28-72 (při řádném průběhu úvěrového vztahu).

U prvního jednání ve věci byl žalobce soudem vyzván, aby doplnil tvrzení, k čemu směřovala skutečná vůle smluvních stran při formulaci smluvní odměny za poskytnutí úvěru či za poskytnutí revolvingu, zda ke sjednání smluvní odměny ve smyslu ust. § 499 obchodního zákoníku či kapitalizovaného smluvního úroku, případně jiného následku. Žalobce poté uvedl, že skutečná vůle smluvních stran směřovala ke sjednání kapitalizovaného úroku jednorázovou částkou.

Žalovaný u prvního jednání ve věci uvedl, že vůle dlužnice ve vztahu k obsahu smlouvy o revolvingovém úvěru nebyla žádná, s výjimkou toho, že z důvodu finanční tísně se rozhodla akceptovat podmínky formulářové smlouvy.

K otázce, jaká byla vůle smluvních stran při formulaci pojmu použitém ve smlouvě a označeném jako smluvní odměna, soud vyslechl svědkyni Marcelu Vyroubalovou, která úvěrovou smlouvu za žalobce sjednávala a svědkyni-dlužnici.

Z výslechu svědkyně Marcely Vyroubalové zjistil, že pro žalobce jako osoba samostatně výdělečně činná sjednávala na základě smlouvy o zprostředkování úvěrů od září 2000 do prosince 2001 úvěrové smlouvy. Sjednávala také smlouvu o revolvingovém úvěru ze dne 15.10.2008 s paní Beatou anonymizovano . Paní Beatě anonymizovano (dlužnici) před podpisem smlouvy a jejím uzavřením jednotlivé pojmy ve smlouvě uvedené vysvětlila řádek po řádku, když taková povinnost pro ni vyplývala ze smlouvy s žalobcem. Dlužnici vysvětlila, co znamená částka k vyplacení, tj. řekla jí, že je to částka, kterou dostane od žalobce vyplacenou, dále jí vysvětlila, co znamená smluvní odměna, vysvětlila jí to tak, že je to částka, kterou za půjčení peněz žalobci zaplatí a že jde vlastně o úrok, a že tedy musí žalobci vrátit jak půjčené peníze, tak zaplatit tuto částku navíc. Vysvětlila jí také, co znamená nominální hodnota úvěru, že se jedná o součet poskytnuté částky a smluvní odměny a kolik činí splátky. Zájemcům o úvěr říkala, že smluvní odměna je úrokem, byl to pokyn od žalobce. Smluvní odměna byla určena dle tabulky, kterou obdržela od žalobce. V této tabulce byly přesné údaje o smluvních

ICM R odměnách ve vztahu k půjčeným částkám včetně RPSN. Výši smluvní odměny proto svědkyně nemohla jakkoliv ovlivnit.

Z výslechu svědkyně Beaty anonymizovano soud zjistil, že při uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru dne 15.10.2008 jednala s paní Marcelou Vyroubalovou. Byla to již její druhá smlouva o úvěru. Předchozí úvěr sjednávala se stejnou osobou někdy v roce 2007. Při uzavření smlouvy hovořila s Marcelou Vyroubalovou o tom, jaká částka jí bude poskytnuta, jakou částku zaplatí navíc, že by probíraly pojem smluvní odměna, si nepamatovala. Předmětnou smlouvu si před jejím podpisem pročítala, rozuměla základnímu principu smlouvy, nesnažila se v ní něco měnit. Smlouva byla formulářem, který jí paní Vyroubalová předložila. Nemohla do ní zasáhnout žádným způsobem, tedy do toho jakou částku obdrží a jakou částku zaplatí. Výhodná nebyla, ale v bance svědkyni úvěr poskytnout odmítli. Důvodem uzavření smlouvy bylo to, že potřebovala peníze.

Po takto provedeném dokazování listinami dospěl soud ke skutkovému závěru, a sice, že žalobce (jako věřitel) a Beata anonymizovano (jako dlužnice) uzavřeli dne 15.10.2008 smlouvu, kdy její parametry byly s odkazem na smluvní ujednání modifikovány dodatkem ze dne 20.10.2008 pouze pokud jde o RPSN úvěru, který dlužnice neodmítla a na základě které žalobce poskytl (vyplatil) dlužnici peněžní prostředky ve výši 30.000,-Kč dne 20.10.2008, smluvní odměna byla dohodnuta ve výši 39.792,-Kč, úvěr měl být vrácen ve 48 splátkách po 1.454,-Kč (48 x 1.454,-Kč = 30.000,-Kč + 39.792,-Kč). Ve splátkách byla zahrnuta jak půjčená jistina, tak smluvní odměna. Dlužnice uzavřela smlouvu s automatickým revolvingem. Mezi účastníky řízení nebylo sporné a z karty úhrad ke smlouvě č. 9100228949 vyplývá, že dlužnici byla včetně revolvingu vyplacena částka 42.563,-Kč (30.000,-Kč dne 20.10.2008 a 12.563,-Kč dne 27.12.2010). Na základě poskytnutého revolvingu byla uzavřena příloha č. 1 ke smlouvě o revolvingovém úvěru č. 9100228949, podle které se dlužnice zavázala věřiteli splatit splátky 27-72 ve výši 1.454,-Kč měsíčně, počínaje dne 15.01.2011 a konče dne 15.10.2014. Dlužnice zatím žalobci od počátku úvěrového vztahu uhradila 27 splátek (39.258,-Kč), nezaplaceny má splátky 28-72.

S ohledem na zjištěný skutkový stav, zabýval se soud právním posouzením věci. V dané věci je nepochybné, že žalobce jako věřitel jednal při uzavírání a plnění smlouvy o revolvingovém úvěru v rámci své podnikatelské činnosti a dlužnice ji neuzavírala jako podnikatelka. Při hodnocení smlouvy, která byla uzavřena mezi žalobcem a dlužnicí pod č. 9100228949, dospěl soud k závěru, že v tomto případě se jedná o platně uzavřenou smlouvu o spotřebitelském úvěru, podléhající režimu obchodního zákoníku a režimu tehdy platného zákona č. 321/2001 Sb. o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, a tato obsahuje podstatné náležitosti smlouvy dle ust. § 497 obchodního zákoníku, tj. závazek věřitele poskytnout na žádost druhé smluvní strany v její prospěch finanční prostředky a závazek dlužnice poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit z nich úroky, tj. cenu úvěru ve formě odměny, když soud zastává názor, že sjednáním úroku je každé ujednání o tom, že dlužník (dlužnice) zaplatí věřiteli více, než kolik obdržel, a je nerozhodné, zda je smluvena procentní úroková sazba nebo je úrok sjednán jakkoliv jinak, přičemž pro vznik smlouvy stačí dohoda účastníků smlouvy o těchto náležitostech.

I v případě, že by v předchozím odstavci prezentovaný názor soudu, že sjednáním úroku je každé ujednání o tom, že dlužník zaplatí věřiteli více, než kolik obdržel, nebyl správný, pak tento soud na základě výpovědi svědkyň (jednajících za smluvní strany) učinil

ICM R v tomto konkrétním případě závěr, že smluvní strany užitím pojmu smluvní odměna z úvěru mínily kapitalizované úroky. Z výpovědi Marcely Vyroubalové, která jednala za věřitele, soud dovodil, že úmysl, že se jedná o cenu úvěru, mající charakter úroků z půjčených peněžních prostředků, byl druhé smluvní straně znám. Konkrétní určitou vůli druhého jednajícího (dlužnice) se sice nepodařilo jejím výslechem objasnit, nicméně soud vyšel z toho, že z její výpovědi nevyplynulo, že by se smluvní strany v úmyslu rozcházely (subjektivní hledisko). I kdyby však soud připustil nemožnost zjištění subjektivního úmyslu na straně dlužnice, musel by vyjít z hlediska objektivního, tj. významu, jaký by smluvní strana projevené vůli přikládala. S ohledem na zjištěné okolnosti související s projevem vůle včetně jednání o uzavření smlouvy č. 9100228949 (která nebyla první smlouvou mezi věřitelem a dlužnicí), nemá soud pochybnost o tom, že smluvní strany použitý pojem chápaly jako úrok, když z textu listin: úvěrové smlouvy, smluvních ujednání, karty úhrad i splátkového kalendáře, a dále z výpovědi svědkyň je zcela evidentní, že smluvní strany, tedy i dlužnice měla za to, že zde existují vedle sebe dva nároky, a to nárok na jistinu (vyplacené peněžní prostředky) a vedle toho nárok na úrok (cenu peněz ve formě odměny), vzhledem k tomu, že se u nich nastoloval samostatný režim. Jelikož soud dospěl k závěru, že vůle stran smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 15.10.2008 směřovala při použití termínu smluvní odměna ke sjednání smluvního úroku, zabýval se dále otázkou, zda smlouva o revolvingovém úvěru jako celek je platný právní úkon. Pro úplnost právní argumentace soud ještě k otázce možnosti sjednat úroky v paušální částce (kapitalizované úroky) uvádí, že smlouva o revolvingovém úvěru byla uzavřena v roce 2008 a tehdy platný zákon o sjednávání spotřebitelského úvěru, jakož i obchodní zákoník nezakazoval, aby v úvěrové smlouvě byla sjednána cena úvěru-úrok ve formě předem pevně stanovené částky.

Pokud jde o žalobcem namítané započtení kapitalizovaných úroků oproti celkové výši úvěru v okamžiku poskytnutí úvěru, soud pouze konstatuje, že sice je v souladu s judikaturou soudu závěr, že v mezích smlouvy o úvěru se mohou strany dohodnout, že sjednané úroky se stanou součástí jistiny (že k ní budou podle dohody přičítány co by civilní plody peněz), avšak dle přesvědčení soudu předmětná smlouva takovéto výslovné ujednání neobsahuje. Nutno dále uvést, že právo na přiměřené úroky věřiteli (žalobci) v důsledku zápočtu jeho pohledávky z titulu odměny za dlužnicí a pohledávky dlužnice na vyplacení dohodnutých peněžních prostředků nezaniklo a nestalo se součástí jistiny, jak tvrdil žalobce. Dohoda o splatnosti tohoto nároku dle bodu 5.1 (u revolvingu 5.2) smluvních ujednání a o možnosti započítávání dosud nesplatných pohledávek věřitele dle bodu 10.1 (u revolvingu 10.2) smluvních ujednání je absolutně neplatná pro její nepřiměřenost ve spotřebitelské smlouvě dle § 39 a § 55 občanského zákoníku (ve znění platném do 31.07.2010). Ke dni poskytnutí úvěrových prostředků dlužnici nebyla tudíž celá pohledávka věřitele na úrok splatná a její započtení vylučuje § 581 odst. 2, věta druhá občanského zákoníku. Pohledávka věřitele na úroky za poskytnuté prostředky v té části, v níž nebyly dlužnici uhrazeny, proto nadále existuje.

V souvislosti s další námitkou žalovaného, který nepovažoval smlouvu o revolvingovém úvěru za platnou proto, že postrádá písemnou formu, povinnou pro smlouvy o spotřebitelských úvěrech, soud odkazuje na bod 1.6 smluvních ujednání smlouvy o revolvingovém úvěru, ze kterého vyplývá vůle dlužnice přijmout úvěr i za situace, kdy bude jeho výše postupem dle bodu 2.5 smluvních ujednání nižší, než maximální výše úvěru, stanovená v základní smlouvě o revolvingovém úvěru. Jak vyplynulo z listiny označené jako splátkový kalendář s parametry revolvingového úvěru ze dne 20.10.2008, bylo dlužnici

ICM R oznámeno upřesnění poskytovaných parametrů úvěru, kdy oproti smlouvě samotné došlo pouze k upřesnění RPSN. Nebylo přitom tvrzeno, natož zjištěno, že by dlužnice tento dodatek odmítla a smlouvu o revolvingovém úvěru zrušila, naopak plnění žalobce bez výhrad přijala.

Z ustanovení § 269 odst. 3 obchodního zákoníku vyplývá, že dohoda o určité části smlouvy může být nahrazena dohodou stran o způsobu umožňujícím dodatečné určení obsahu závazku, jestliže tento způsob nezávisí jen na vůli jedné strany. Má-li být chybějící část smlouvy určena soudem nebo určitou osobou, vyžaduje se, aby dohoda měla písemnou formu, a platí obdobně § 291. Zákon tak zde umožňuje ponechat v určitém rozsahu obsah smlouvy otevřený, ovšem dohoda musí být i zde úplná o tom, že některé části smlouvy takto neupravené zatím zůstanou a účastníci mohou určité části obsahu smlouvy ponechat na dodatečném určení. Toto dodatečné určení nemůže být ponecháno jen na libovůli některé ze smluvních stran, která by jednostranně určila chybějící obsah smlouvy. Může se tak stát jednak tím způsobem, že chybějící obsah smlouvy se odvodí od určitých skutečností, jež nastanou, od vývoje parametrů některých z veličin a jiných, na účastnících smlouvy nezávislých skutečnostech. Nejde ovšem o podmínku, ani o odklad účinnosti smlouvy nebo o podmínku jejího ukončení.

Skutečností umožňující upravit (modifikovat) maximální výši úvěru, pak představovalo (dle bodu 2.5 smluvních ujednání) hodnocení bonity klienta, z jejichž podkladů vyplynulo, že žalobce nemusí poskytnout dlužnici z důvodu obezřetnosti jí požadovanou výši úvěru, nýbrž částku nižší, s čímž pak byla dlužnice výslovně seznámena a s takovýmto postupem souhlasila viz bod 1.6 smluvních ujednání. Nelze tak dospět k závěru, že by tento postup zvolený věřitelem závisel na jakékoliv libovůli jedné strany, zejména žalobce.

S ohledem na uvedené soud uzavírá, že dne 15.10.2008 došlo podpisem listiny nazvané smlouva o revolvingovém úvěru č. 9100228949 k platnému a účinnému uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru (bod 1.7 smluvních ujednání). Pokud jde o větu první bod 2.5 smluvních ujednání, podle něhož v případě, že výše úvěru akceptovatelná přijatá věřitelem podle bodu 1.6 smluvních ujednání bude nižší než maximální výše úvěru uvedená v základní smlouvě o revolvingovém úvěru, bude věřitelem dlužnici zaslán návrh dodatku ke smlouvě o revolvingovém úvěru, nelze takovýto dodatek vyhodnotit jinak, než jako možnou a v rámci účastníky dohodnutých podmínek provedenou modifikaci výše úvěru. V tomto konkrétním případě však budiž zdůrazněno, že k žádným změnám oproti původní smlouvě s výjimkou upřesnění RPSN nedošlo. Uváděný pojem odmítnutí dodatku ze strany dlužnice za určitých podmínek soud posoudil jako sjednanou možnost (právo) dlužnice od dané smlouvy odstoupit (§ 344 a násl. obchodního zákoníku a § 4 odst. 2 písm. h) zákona č. 321/2001 Sb. ve znění platném k datu uzavření smlouvy).

Pokud se týče velikosti písma smluvních ujednání, soud při hodnocení platnosti této nedílné součásti úvěrové smlouvy vyšel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 21 Cdo 1142/2009, ve kterém je uvedeno, že písemný právní úkon, učiněný osobou, která nemůže číst, ale je schopna se podepsat, je platný, pozná-li či mohla by poznat obsah právního úkonu prostřednictvím přístrojů nebo pomůcek nebo jiné osoby. Nevyžaduje se, aby se s obsahem právního úkonu skutečně seznámila. S těmito závěry Nejvyššího soudu ČR nelze než souhlasit, když soud zastává názor, že i v případě, že by dlužnice nebyla schopna text smluvních ujednání přečíst bez pomocí optických pomůcek (například brýlí či lupy), nemohlo by to být důvodem k neplatnosti smlouvy o revolvingovém úvěru. Zásadní však je, že

ICM R dlužnice, jakožto smluvní strana, nikdy netvrdila, že smlouvu nečetla či nepřečetla, naopak v rámci svého výslechu uvedla, že si smlouvu přečetla, a dále jak z dokazování vyplynulo, poskytnutý úvěr žalobcem bez výhrad přijala a dle smlouvy a předepsaného splátkového kalendáře úvěr splácela (od uzavření smlouvy dne 15.10.2008 do 14.01.2011, kdy provedla poslední splátku úvěru).

Konečně soud považuje také za nutné poukázat i na nález Ústavního soudu sp.zn. I.ÚS 625/03, dle kterého základním principem výkladu smluv je priorita výkladu, který nezakládá neplatnost smlouvy, před takovým výkladem, který neplatnost smlouvy zakládá, jsou-li možné oba výklady. V tomto rozhodnutí je tak vyjádřen a podporován princip autonomie smluvních stran, povaha soukromého práva a s tím spojená společenská a hospodářská funkce smlouvy. Neplatnost smlouvy má být tedy výjimkou, nikoliv zásadou, a to obzvlášť za situace, kdy smluvní strany (tj. věřitel a dlužnice) žádnou námitku ve smyslu ust. § 37 či ust. § 38 občanského zákoníku ani neuplatnily. Ostatně i žalovaný, který se v tomto řízení dovolává neplatnosti uvedené smlouvy jako celku, přesto na přezkumném jednání uznal věřiteli-žalobci úrok, vypočítaný ve výši zákonného úroku z prodlení a neuhrazené smluvní pokuty. Tento jeho postoj k nároku věřitele na odměnu (cenu peněz) je tedy poněkud vnitřně rozporný, neboť pokud je podle něj smlouva jako celek neplatná pro rozpor s dobrými mravy, případně z jiného důvodu, nevznikl by věřiteli nárok ani na smluvní pokutu, ani na jakýkoliv úrok.

Mezi věřitelem a dlužnicí není sporu o tom, že dlužnice smlouvu podepsala ze své svobodné vůle, když námitku v tomto ohledu nikdy žádnou neuplatnila (dlužnice popěrný úkon neučinila a ani netvrdila, že nechtěla uzavřít smlouvu o úvěru, že její vůle nebyla vážná apod.), její obsah, který byl v podstatných náležitostech s hlediska hypotézy ustanovení § 497 obchodního zákoníku sjednán individuálně, akceptovala včetně její nedílné součásti, a to smluvních ujednání. Za této situace musí dlužnice odpovídat za vlastní kontraktaci, tj. nést odpovědnost za svůj projev vůle.

Zásadní pro rozhodnutí v této věci je proto úvaha, jaká je přiměřená výše ceny peněz (úroku), poskytnutých věřitelem dlužnici. Při posuzování této otázky je třeba vyjít jednak z výše poskytnutých peněžních prostředků (42.563,-Kč), výše jednotlivé měsíční splátky (1.454,-Kč), celkové doby splácení při poskytnutém revolvingu (72 měsíců) a rovněž z osobních a ekonomických poměrů dlužnice ke dni uzavření smlouvy. Dlužnice vykázala v žádosti o poskytnutí úvěru příjmy celkem ve výši 22.643,-Kč, z toho pravidelný čistý měsíční příjem 14.339,-Kč a ostatní příjmy (výživné a sociální dávky) 8.304,-Kč, výdaje měla měsíčně 13.200,-Kč. Sama dlužnice přitom uvedla, že v bance jí úvěr poskytnout odmítli. Z jejich osobních a příjmových poměrů tedy vyplývá značná rizikovost tohoto nezajištěného úvěrového obchodu.

V daném případě podíl smluvní odměny-úrokové sazby na jeden rok splácení úvěru u smlouvy mezi věřitelem (žalobcem) a dlužnicí při měsíční splátce 1.454,-Kč, délce úvěru (po poskytnutí revolvingu) 6 let a celkové výši úvěru 42.563,-Kč, činí dle propočtu soudu za použití splátkového kalkulátoru (pro výpočet úrokové sazby) dostupného na stránkách www.finance.cz 36,16 % ročně. Takovouto sazbu soud u nebankovních úvěrů nepovažuje za lichevní ani za rozpornou s dobrými mravy, a to i s poukazem např. na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Odo 236/2005, ve kterém byla stanovena hranice dovolené výše úroku z úvěru poskytovaného dlužníku s vysokou mírou

ICM R rizika na dvoj až trojnásobek bankovních úrokových sazeb, přičemž soudu je z úřední činnosti známo, že nejdražší úvěry poskytují banky formou kreditních karet se sazbou od 20 do 25 % p.a. (jak plyne z internetových stránek jednotlivých bank, a dále např. www.finance.cz).

K námitce žalovaného, že při zkoumání souladu smluvní odměny s dobrými mravy je třeba vycházet nejen z porovnání obvyklé výše úroků, poskytovaných bankami při typově shodném úvěru, ale i z porovnání sazeb RPSN poskytovaných bankami u obdobných úvěrů spotřebitelům soud uvádí, že RPSN je jeden z řady ekonomických ukazatelů, který určitým způsobem vypovídá o úrovni platebních podmínek úvěru. Prostřednictvím RPSN lze posoudit výhodnost spotřebitelského úvěru, tento ukazatel slouží především k porovnání jednotlivých úvěrů, které jsou spotřebiteli nabízeny. Ukazatel RPSN je svou konstrukcí odlišný od ukazatele roční úroková sazba (míra) , která se vypočte na základě zcela odlišného vzorce, než je vzorec pro výpočet ukazatele RPSN. Jednomu a témuž spotřebitelskému úvěru tedy může příslušet určitá hodnota ukazatele RPSN a určitá hodnota roční úrokové míry. Z výše RPSN tedy jednoduše nelze zjistit výši roční úrokové míry a již vůbec nelze z její výše učinit závěr o neplatnosti smlouvy či její části pro rozpor s dobrými mravy podle ust. § 39 občanského zákoníku.

S ohledem tedy na skutečnost, že soud vyložil odměnu za poskytnutí úvěru jako kapitalizovaný úrok a s ohledem na skutečnost, že dlužnice se peněžní prostředky zavázala vrátit ve splátkách, které obsahují jak jistinu, tak úrok, a tedy v den splatnosti každé splátky byly splatné i úroky z této splátky (§ 503 odst. 2 obchodního zákoníku), nutno při stanovení výše pohledávky, která je po právu, vyjít z toho, že s ohledem na ustanovení § 170 IZ nelze uspokojit úroky, které jsou zahrnuté ve splátkách splatných po úpadku tj. po 29.03.2011 (konkrétně se jedná o splátky 30-72). Soud proto jednotlivé splátky po úpadku odúročil, vycházeje přitom z níže uvedené tabulky úroku a úmoru daného úvěru, kterou zpracoval rovněž za pomocí splátkového kalkulátoru dostupného na www.finance.cz.

Tabulka úroku a úmoru-zobrazení grafu

počáteční rok měsíc úrok úmor konečná hodnota hodnota 1 1 42563 1282 172 42391 1 2 42391 1277 177 42215 1 3 42215 1272 182 42033 1 4 42033 1267 187 41845 1 5 41845 1261 193 41652 1 6 41652 1255 199 41453 1 7 41453 1249 205 41248 1 8 41248 1243 211 41037 1 9 41037 1237 217 40820 1 10 40820 1230 224 40596 1 11 40596 1223 231 40365 1 12 40365 1216 238 40127 2 1 40127 1209 245 39882

ICM R

2 2 39882 1202 252 39630 2 3 39630 1194 260 39370 2 4 39370 1186 268 39102 2 5 39102 1178 276 38826 2 6 38826 1170 284 38542 2 7 38542 1161 293 38250 2 8 38250 1153 301 37948 2 9 37948 1143 311 37638 2 10 37638 1134 320 37318 2 11 37318 1124 330 36988 2 12 36988 1115 339 36649 3 1 36649 1104 350 36299 3 2 36299 1094 360 35939 3 3 35939 1083 371 35568 3 4 35568 1072 382 35185 3 5 35185 1060 394 34791 Splátky do úpadku. 3 6 34791 1048 406 34386 Splátky po úpadku. 3 7 34386 1036 418 33968 3 8 33968 1024 430 33537 3 9 33537 1011 443 33094 3 10 33094 997 457 32637 3 11 32637 983 471 32166 3 12 32166 969 485 31682 4 1 31682 955 499 31182 4 2 31182 940 514 30668 4 3 30668 924 530 30138 4 4 30138 908 546 29592 4 5 29592 892 562 29030 4 6 29030 875 579 28450 4 7 28450 857 597 27854 4 8 27854 839 615 27239 4 9 27239 821 633 26606 4 10 26606 802 652 25953 4 11 25953 782 672 25281 4 12 25281 762 692 24589 5 1 24589 741 713 23876 5 2 23876 719 735 23141 5 3 23141 697 757 22385 5 4 22385 674 780 21605

ICM R

5 5 21605 651 803 20802 5 6 20802 627 827 19975 5 7 19975 602 852 19123 5 8 19123 576 878 18245 5 9 18245 550 904 17341 5 10 17341 523 931 16409 5 11 16409 494 960 15450 5 12 15450 466 988 14461 6 1 14461 436 1018 13443 6 2 13443 405 1049 12394 6 3 12394 373 1081 11314 6 4 11314 341 1113 10200 6 5 10200 307 1147 9054 6 6 9054 273 1181 7873 6 7 7873 237 1217 6656 6 8 6656 201 1253 5402 6 9 5402 163 1291 4111 6 10 4111 124 1330 2781 6 11 2781 84 1370 1411 6 12 1411 43 1410 0

Na základě uvedeného pak soud dospěl k závěru, že po právu ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100228949 je celá jistina 42.563,-Kč, dále úroky do 29. splátky úvěru (tj. do úpadku dlužnice) 34.394,-Kč. Celkem tedy 76.957,-Kč. Jelikož dlužnice již žalobci zaplatila 39.258,-Kč a insolvenční správce uznal po odečtení penalizačních faktur částku 5.814,80 Kč, zbývá určit, že po právu je ještě část pohledávky ve výši 31.884,20 Kč, ve zbylém rozsahu, tj. ve výši 27.731,-Kč (částka odpovídající úrokům od úpadku dlužnice do konce splatnosti úvěru) je nárok žalobce nedůvodný. Soud proto rozhodl jak ve výrocích I. a II. uvedeno.

Pokud jde o náklady řízení, soud vyšel z toho, že úspěšnější žalobce (§ 142 odst. 2 o.s.ř.) nárok na náhradu nákladů řízení vůči žalovanému nemá pro jeho nákladovou imunitu, když podmínky pro aplikaci ust. § 202 odst. 2 IZ shledány nebyly.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15-ti dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci, prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, písemně, dvojmo.

V Ostravě dne 28.02.2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Zuzana Melšová, v.r. Martina Navrátilová samosoudkyně

ICM R