33 ICm 1440/2013
Jednací číslo: 33 ICm 1440/2013-46 Sp.zn. ins. řízení: KSOS 33 INS 26774/2012

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Paučkovou ve věci žalobce: Mgr. Radoslav Lavička, IČ 10639250, Járy da Cimrmana 735/8, 779 00, Olomouc, insolvenční správce dlužníka Miroslava anonymizovano , anonymizovano , Nešporova 378, 779 00, Olomouc, zastoupeného Mgr. Františkem Stratilem, advokátem se sídlem Wellnerova 1, 779 00, Olomouc, proti žalovanému: AB 4 B.V., soukromá společnost s ručením omezeným, reg. č. 34186049, se sídlem Strawinskylaan 933, Amsterdam, Nizozemské království, zastoupeného Mgr. Ing. Jaromírem Škárou, advokátem se sídlem Blatného 1885/36, 616 00, Brno, o určení pravosti pohledávky,

takto:

I. Určuje se, že pohledávka žalované, přihlášená do insolvenčního řízení sp. zn. KSOS 33 INS 26774/2012 dlužník: Miroslav Pavlica, anonymizovano , Nešporova 378/8, Olomouc, pod číslem P8-1/1 v celkové výši 168.768,60 Kč není ve výši 23.781,40 Kč po právu.

II. Určuje se, že pohledávka žalované, přihlášená do insolvenčního řízení sp. zn. KSOS 33 INS 26774/2012 dlužník: Miroslav Pavlica, anonymizovano , Nešporova 378/8, Olomouc, pod číslem P8-1/3 v celkové výši 137.391,26 Kč není po právu.

III. Řízení se v části týkající se určení pravosti pohledávky žalované přihlášené do insolvenčního řízení sp. zn. 33 INS 26774/2012, dlužník: Miroslav Pavlica anonymizovano , pod číslem P8-1/2, v celkové výši 60.720 Kč zastavuje.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 8.228 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Františka Stratila, advokáta.

Odůvodnění:

Žalobce podal dne 23. 4. 2013 u příslušného soudu žalobu, kdy se domáhal určení, že pohledávka žalovaného P8-1/1 ve výši 168.768,60 Kč není ve výši 23.781,40 Kč po právu, dále že pohledávka žalované P8-1/2 v celkové výši 60.720 Kč není po právu a že pohledávka žalované P8-1/3 v celkové výši 137.391,26 Kč není po právu tak, jak je specifikováno v žalobním petitu. Žalobce uvedl, že na přezkumném jednání, které se konalo 25. 3. 2013, popřel pohledávky v rozsahu, jak vymezil v žalobním petitu. Pokud jde o popření pohledávky P8-1/1, pak se jedná o popření úroku z prodlení, který byl vypočten i z popřené pohledávky P8 1/3, která nemá být předmětem uspokojení insolvenčního řízení. Pokud jde o popření co do pravosti pohledávky P8-1/2-představuje náklady rozhodčího řízení a pohledávky P8- 1/3-jedná se o smluvní pokutu představující úrok splatný až po úpadku, kdy takováto pohledávka se neuspokojuje dle § 170 písm. a), písm. b) insolvenčního zákona. Žalobce jako jeden z důvodu popření uvedl, že i rozhodčí doložka, na základě které byl vydán rozhodčí nález Mgr. Víta Lukáše z 22. 6. 2012, byla sjednána neplatně. Rozhodčí doložka naplňuje znaky nepřiměřených podmínek. Žalobce spatřuje důvod neplatnosti rozhodčí doložky zejména v tom, že tato je součástí všeobecných smluvních podmínek, psaných drobným a téměř nečitelným písmem, záměrně složitě a nejasně stanovuje podmínky a rozhodce má být jmenován Společností pro rozhodčí řízení, a.s. Z tohoto důvodu žalobce popřel pohledávku P8-1/2 představující náklady rozhodčího řízení. Pokud jde o popřenou pohledávku P8-1/3 a v návaznosti na to pak i pohledávku P8-1/1 (úrok z prodlení z takto popřené pohledávky), pak žalobce uvádí, že pohledávku popírá co do pravosti především z důvodu, že tato pohledávka představuje smluvní pokutu-ušlý úrok z úvěru, tyto úroky by se staly splatnými až po úpadku. Jakkoliv žalobce nepopírá ujednání o smluvní pokutě, odkazuje především na ust. § 170 písm. a), písm. b) insolvenčního zákona a tvrdí, že uspokojením takové smluvní pokuty by došlo k obcházení tohoto ustanovení, kdy úroky splatné po rozhodnutí o úpadku jsou schovány za smluvní pokutu. Pokud jde o částečné popření pohledávky P8-1/1 co do částky 23.781,40 Kč, pak z celkem přihlášené pohledávky představující úroky z prodlení žalobce popřel tuto část přestavující úrok z prodlení jednak nesprávně vypočtený, jednak vypočtený i z popřené pohledávky P8-1/3.

Žalovaný se k žalobě vyjádřil písemným podáním. Pokud jde o pohledávku č. 2 představující náklady rozhodčího řízení 60.720 Kč přiznané rozhodčím nálezem, s popřením této pohledávky žalovaný nesouhlasí, nicméně z důvodů, které vyjádřil v čl. II, se žalovaný

ICM R rozhodl tyto náklady řízení vzít zpět do výše 60.720 Kč, a to prostřednictvím samostatného procesního úkonu vůči insolvenčnímu soudu. Žalovaný zcela nesouhlasí s popěrným důvodem žalobce ohledně smluvní pokuty ve výši ušlého úroku, tj. ve výši úroku, na který by věřiteli vznikl nárok za předpokladu, že by úvěr byl ze strany dlužníka placen řádně a včas. Smluvní pokuta, jak ji chápe žalobce, představuje ušlý úrok. Toto tvrzení však v žádném případě není pravdivé. Jediný vztah mezi smluvní pokutou a ušlým úrokem spočívá v tom, že prostřednictvím sumy úroků je určena výše smluvní pokuty. Smluvní pokuta je zcela jiným institutem než úrok, když tento je použit čistě a pouze pro účely výpočtu smluvní pokuty. To, že jde o zcela jiný institut, vyplývá i z té skutečnosti, že úrok je příslušenstvím pohledávky, zatímco smluvní pokuta je zcela samostatným nárokem. Za předpokladu, že by došlo k uplatnění pohledávky v rámci nalézacího řízení, bylo by možné požadovat jak smluvní pokutu jako samostatný nárok, tak i obchodní úrok z jistiny až do zaplacení. Vzhledem k dikci § 170 insolvenčního zákona však tento úrok žádným způsobem požadován není, neboť teprve za tohoto předpokladu by šlo v případě úroku o částky, na které by vznikl žalovanému nárok po zahájení insolvenčního řízení. V tomto případě vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty dne 17. 7. 2012, insolvenční řízení bylo zahájeno 30. 10. 2012 a rozhodnutí o úpadku bylo zveřejněno 11. 1. 2013. Žalovaný navrhl, aby bylo určeno, že pohledávka P8-1/1 ve výši 23.781,40 Kč je po právu, dále aby bylo určeno, že pohledávka P8-1/3 v celkové výši 137.391,26 Kč je po právu a řízení týkající se určení pohledávky P8-1/2 v celkové výši 60.720 Kč bylo zastaveno.

Soud rozhodl ve věci dle §115a o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 7 odst. 1 insolvenčního zákona a § 161 odst. 1 věta poslední insolvenčního zákona, tedy bez nařízení jednání, když účastníci s tímto postupem souhlasili.

Soud zjistil:

Seznamem přihlášených pohledávek, že přezkumné jednání se konalo 25. 3. 2013, č. přihlášky P8, s tím, že z celkové přihlášené částky 366.879,86 Kč bylo zjištěno 144.987 Kč. Pohledávky věřitele byly přihlášeny jako vykonatelné dle rozhodčího nálezu sp.zn. F/2012/00475. Pohledávku přihlášenou jako P8-1/1 insolvenční správce popřel v rozsahu 23.781, 40 Kč a pohledávky přihlášené jako P8-1/2 a P8-1/3 popřel insolvenční správce v celém rozsahu.

Přihláškou pohledávky, že žalovaný jako věřitel přihlásil pohledávku č. 1 v celkové výši 136.413,76 Kč, kdy jako důvod uvedl, že původní věřitel uzavřel s dlužníkem dne 5. 5. 2010 smlouvu o poskytnutí úvěru, dlužník se zavázal hradit částku, peněžní prostředky a sjednané úroky v 84 splátkách ve výši 3.895 Kč. Dlužník řádně neplnil své povinnosti, proto byl úvěr ke dni 9. 6. 2011 zesplatněn a následně byla podána žaloba, na základě které byl vydán rozhodčí nález sp.zn. F/2012/00475, pravomocný od 17. 7. 2012. Dále žalovaný přihlásil pohledávku č. 2 ve výši 60.720 Kč představující náklady předcházejícího řízení a pohledávku č. 3 ve výši 137.391,26 Kč, důvod vzniku-smluvní pokuta představující ušlý úrok z úvěru. Smluvní pokuta byla sjednána smlouvou, a to ustanovením hlavy 15 § 3 úvěrových podmínek, které jsou součástí smluvních ujednání.

ICM R

Úvěrovou smlouvou č. 4005032552, že tato byla uzavřena mezi právním předchůdcem věřitele a dlužníkem s tím, že dlužník tuto smlouvu podepsal 6. 5. 2010. Úvěrová smlouva je podepsána účastníky na první straně. Na druhé straně této úvěrové smlouvy jsou úvěrové podmínky společnosti Home Credit, a.s. V hlavě 15 § 3 je ujednání, že v případě prodlení s úhradou splátky je klient povinen zaplatit společnosti kromě jiného úroky z prodlení, jak je zde blíže uvedeno, a dále tento článek upravuje ujednání o smluvní pokutě. Úvěrové podmínky právního předchůdce věřitele na straně 2 smlouvy o úvěru nejsou účastníky smluvního vztahu podepsány.

Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 6. 2014, č.j. KSOS 33 INS 26774/2012-P8-4, že tímto usnesením soud vzal na vědomí částečné zpětvzetí přihlášky pohledávky věřitele-žalovaného ve výši 60.720 Kč.

Nejdříve soud řešil situaci, kdy žalovaný jakožto přihlášený věřitel vzal zpět svoji přihlášenou pohledávku označenou jako P8-1/2 ve výši 60.720 Kč, když toto zpětvzetí přihlášené pohledávky bylo vzato dle shora citovaného usnesení insolvenčním soudem na vědomí. Za této situace pak soud v této části řízení zastavil, když pohledávka P8-1/2 z důvodu částečného zpětvzetí pohledávky přihlášeným věřitelem se stala nespornou (výrok III.).

Podstatou sporu mezi účastníky bylo, zda došlo k důvodnému popření přihlášené pohledávky označené jako P8-1/3 ve výši 137.391,26 Kč odpovídající přihlášené pohledávce označené věřitelem jako smluvní pokuta-představující ušlý úrok z úvěru. V návaznosti na to je třeba posuzovat, zda došlo i k platnému částečnému popření pohledávky P8-1/1 představující úrok z prodlení z popřené pohledávky P8-1/3.

Pohledávku P8-1/3 popřel žalobce s odkazem na ust. § 170 písm. b) insolvenčního zákona.

Dle tohoto ustanovení v insolvenčním řízení se neuspokojí žádným ze způsobů řešení úpadku, není-li dále stanoveno jinak, úroky, úroky z prodlení a poplatek z prodlení z pohledávek věřitelů, které se staly splatné až po rozhodnutí o úpadku.

V návaznosti na argumentaci žalobce a jeho popěrný úkon soud uzavírá, že za předpokladu, že by došlo k platnému ujednání o smluvní pokutě, lze popěrný úkon žalobce jakožto insolvenčního správce považovat za důvodný. Lze souhlasit s žalobcem, že pokud smluvní pokuta byla vypočtena tak, že je představována úroky splatnými po úpadku, pak s odkazem na citované zákonné ustanovení insolvenční správce správně uvedl, že tyto se neuspokojí.

Je třeba uvést, že uplatněná smluvní pokuta v tomto případě tak, jak ji požaduje žalovaný jako věřitel, je obcházením zákona, tedy ust. § 170 písm. b) insolvenčního zákona. Smluvní pokuta v konkrétním případě, jak byla v přihlášce pohledávek uplatněna, je koncipována jako smluvní pokuta, která odpovídá výši úroků splatných po úpadku, tedy skrytým způsobem v sobě zahrnuje sjednané úroky z úvěru, které by věřiteli připadly i za období po prohlášení úpadku, pokud by nedošlo k zesplatnění úvěru. S odkazem na ust. § 170

ICM R písm. b) insolvenčního zákona jde ve skutečnosti o úroky splatné po rozhodnutí o úpadku, které se v insolvenčním řízení neuspokojují s tím, že ani zesplatnění celého dluhu není důvodem k uspokojení úroků vážících se k období po rozhodnutí o úpadku dlužníka. Za situace, kdy žalobce sám v přihlášce pohledávky uvedl, že smluvní pokuta představuje ušlý úrok z úvěru, jinými slovy za dobu v tomto případě po rozhodnutí o úpadku, je třeba považovat tento nárok žalovaného za nedůvodný, odporující ust. § 170 písm. b) insolvenčního zákona. Takto by soud hodnotil situaci, pokud by dospěl k závěru tak, jak učinil insolvenční správce, že ujednání o smluvní pokutě bylo platné.

Soud je však toho názoru, že nebyla platně sjednána smluvní pokuta, která je obsahem úvěrových podmínek právního předchůdce žalované společnosti, uvedená v hlavě 15 § 3 těchto podmínek.

V této části soud odkazuje na nález Ústavního soudu I. ÚS 3512/11 ze dne 11. 11. 2013, ze kterého cituje v praxi se zásada poctivosti projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný, např. smluvní ujednání musí mít dostatečnou velikost písma, nesmějí být ve výrazně menší velikosti než okolní text, nesmí být umístěna v oddílech, které vzbuzují dojem nepodstatného charakteru. Uvedená zásada poctivosti dopadá i na aplikaci obchodních podmínek . V této souvislosti soud uvádí, že úvěrové podmínky tak, jak v tomto případě bylo zjištěno, jsou na druhé straně smlouvy o úvěru, když smlouva o úvěru byla smluvními stranami podepsána pouze na straně č. 1. Je třeba uvést, že úvěrové, obchodní podmínky mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy předepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Obchodní podmínky nesmí sloužit k tomu, aby do nich, jako v tomto případě, v nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě byla skryta žalovaným jako věřitelem ujednání, která jsou pro spotřebitele rozhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele mohou uniknout, např. rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě. Pokud tak i přesto věřitel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému ujednání nelze přiznat právní ochranu. V rámci smluv ujednání zakládající smluvní pokutu, podobně jako rozhodčí doložka, zásadně nemohou být součástí tzv. obchodních podmínek, nýbrž toliko smlouvy samotné, listiny na nichž účastník smlouvy připojuje svůj podpis.

V předmětné věci ujednání o smluvní pokutě nebylo součástí smlouvy samotné o úvěru, která je podepsána smluvními stranami, ale toliko součástí úvěrových, obchodních podmínek smlouvy o úvěru. Pak lze uzavřít, že nedošlo k platnému ujednání o smluvní pokutě, a tudíž žalované nárok na smluvní pokutu nevznikl.

V návaznosti na shora uvedené soud posoudil, že došlo k platnému popření pohledávky P8-1/3. Je třeba konstatovat, že pokud insolvenční správce popřel částečně přihlášenou pohledávku P8-1/1 co do výše 23.781,40 Kč, jedná se o důvodný podpěrný úkon, když se jedná o popření úroků z prodlení, který byl vypočten i z popřené pohledávky P8 -1/3, která nemá být předmětem uspokojení v insolvenčnímu řízení.

Z důvodů výše uvedených soud žalobě vyhověl ve výroku I. a II. tohoto rozsudku.

ICM R

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 občanského zákoníku za použití § 7 odst. 1 insolvenčního zákona a § 163 odst. 1 insolvenčního zákona. V řízení byl žalobce úspěšný, a proto mu přísluší právo na náhradu nákladů řízení. Tyto sestávají z odměny za právní zastoupení dle § 9 odst. 4 písm. c) a § 7 bod 5 vyhl. č. 177/96 Sb., tedy za 2 úkony právní služby náleží odměna 6.200 Kč (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby). Ke každému úkonu právní služby dle § 13 odst. 3 citované vyhlášky přísluší paušál á 300 Kč, tedy 600 Kč. Dále náleží 21% DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve výši 1.428 Kč. Celkem náklady řízení činí 8.228 Kč, které je žalovaný povinen zaplatit dle § 160 odst. 1 o.s.ř. k rukám právního zástupce žalobce dle § 149 odst. 1 o.s.ř.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku j e odvolání p ř í p u s t n é ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

Olomouc 08.09.2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Eva Paučková v.r. Vlasta Zezulová samosoudkyně

ICM R