33 ICm 1436/2010
Jednací číslo: 33 ICm 1436/2010 Sp.zn. ins. řízení: KSOS 33 INS 7918/2010

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem Mgr. Rostislavem Krhutem ve věci žalobce: PROFI CREDIT Czech, a.s., IČ 61860069, Jindřišská 24/941, 110 00 Praha 1, korespondenční adresa: Nábřeží Závodu míru 2739, 530 02 Pardubice, proti žalovanému: 1) Mgr. Michal Machek, Masná 10, 702 00 Moravská Ostrava, insolvenční správce Oskára Márkuse, zastoupen: Mgr. Sylva Pahutová, advokátka, Masná 10, 702 00 Ostrava -Moravská Ostrava a 2) Oskár Márkus, Obránců Míru 709/39, 742 21 Kopřivnice, o určení pravosti a výše pohledávky

takto:

I. Určuje se, že výše pohledávky žalobce přihlášené ve výši 90.032,-Kč jako dílčí pohledávka č. 1 činí 60.432,-Kč. II. Určuje se, že výše pohledávky žalobce přihlášené ve výši 12.552,-Kč jako dílčí pohledávka č. 2 činí 3.552,-Kč. III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému 1) na náhradě nákladů řízení částku 11.520,-Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalovaného 1). IV. Žalovaný 2) nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Incidenční žalobou došlou soudu dne 15.10.2010 se žalobce domáhal určení, že část popřené pohledávky č. 1 ve výši 30.514,-Kč a část popřené pohledávky č. 2 ve výši

9.159,-Kč byly přihlášeny do insolvenčního řízení dlužníka Oskára Márkuse po právu jako pohledávky vykonatelné a nezajištěné.

Z vyjádření spořících se stran plyne, že sporné jsou tyto otázky: -zda je platné ujednání o smluvních pokutách a nárok na ně důvodný, -zda jsou dílčí pohledávky č. 1 a 2 vykonatelné na základě rozhodčího nálezu ze dne 5. 5. 2010 a ze dne 30. 7. 2010, -zda je nárok na náklady rozhodčího řízení důvodný.

K dílčí pohledávce č. 1

Spisem Krajského soudu v Ostravě sp. zn. KSOS 33 INS 7918/2010 bylo prokázáno, že: 1. usnesením ze dne 26. 7. 2010 byl zjištěn úpadek dlužníka, bylo povoleno oddlužení a žalovaný 1) byl ustanoven do funkce insolvenčního správce, 2. přihláškou ze dne 4. 8. 2010, evidovanou v oddíle spisu P1, přihlásil žalobce dílčí pohledávku č. 1 ve výši 90.032,-Kč jako nezajištěnou a vykonatelnou, a dílčí pohledávku č. 2 ve výši 12.552,-Kč jako nezajištěnou a vykonatelnou, 3. u přezkumného jednání dne 20. 9. 2010 žalovaný 1) a žalovaný 2) popřeli část dílčí pohledávky č. 1 žalobce ve výši 30.514,-Kč a část dílčí pohledávky č. 2 žalobce ve výši 9.159,-Kč, 4. insolvenční řízení nebylo dosud skončeno.

Smlouvou o revolvingové půjčce č. 32313 bylo prokázáno, že žalobce a dlužník se dohodli tak, že: -žalobce poskytne dlužníku peněžní částku 40.720,-Kč, kterou bude dlužník splácet spolu s odměnou 14.280,-Kč měsíčními splátkami ve výši 3.111,-Kč po dobu 18 měsíců; -pro případ pozdní úhrady splátky po dobu delší než 15 dní byla sjednána smluvní pokuta 5 % z výše splátky a po dobu delší než 30 dní 10 % z výše splátky; -pro případ prodlení s úhradou jednorázově splatných závazků o více jak 15 dní (tj. splátky půjčky či jiného peněžitého závazku dlužníka, které se staly splatnými pro prodlení s úhradou o více jak 30 dní) byla sjednána smluvní pokuta ve výši 50 % z výše půjčky.

Dodatkem ke smlouvě o revolvingové půjčce č. 32313 ze dne 5. 8. 2003 bylo prokázáno, že žalobce s dlužníkem sjednali rozhodčí doložku a rozhodce JUDr. Josefa Kunáška, JUDr. Evu Vaňkovou a Mgr. Marka Landsmanna.

Mezi účastníky není sporu o tom, že smluvená částka byla poskytnuta a že dlužníku byla navýšena půjčka provedením dodatečného revolvingu, tím byly prodlouženy splátky. Mezi účastníky není sporu o tom, že dlužné splátky činí celkem 55.402,-Kč.

Oznámením ze dne 20. 9. 2010 bylo prokázáno, že žalobce požadoval po dlužníku zaplacení dlužné částky ve výši 84.316,-Kč, a to zbývající dlužné splátky dle splátkového kalendáře ve výši 55.402,-Kč, neuhrazené penalizační faktury ve výši 914,-Kč a částku 28.000,-Kč jako smluvní pokutu ve výši 50 % z výše půjčky/úvěru.

Kartou klienta ze dne 4. 8. 2010 bylo prokázáno, že dlužník od splátky č. 95, kterou uhradil částečně ve výši 659,-Kč dne 1. 9. 2009, nezaplatil řádně a včas žádnou ze zbývajících splátek do splátky č. 112.

ICM R

Mezi účastníky je nesporné, že dlužník vystavil dne 29. 8. 2001 směnku vlastní na částku 84.316,-Kč splatnou dne 1. 10. 2009.

Listinou označenou jako rozhodčí nález ze dne 5. 5. 2010 bylo prokázáno, že Mgr. Marek Landsmann shledal svou pravomoc rozhodce a uložil dlužníku povinnost zaplatit žalobci částku 84.316,-Kč s 6 % úrokem od 2. 10. 2009 do zaplacení a zaplatit náhradu nákladů rozhodčího řízení v částce 1.600,-Kč.

Takto zjištěný skutkový stav věci soud právně posoudil a dospěl k těmto závěrům:

Žaloba je podána včas ve lhůtě 30 dnů ode dne konání přezkumného jednání tak, jak stanoví § 198 odst. 1 insolvenčního zákona. Vzhledem k tomu, že pohledávka byla přezkoumána jako nevykonatelná, platil pro podání incidenční žaloby režim § 198 odst. 1 insolvenčního zákona.

Směnečný nárok žalobce vůči dlužníkovi coby výstavci směnky (§ 78 odst. 1 a § 28 odst. 1 ZSŠ) je podložen hmotněprávním nárokem jen z části. Žalobce má nárok být v insolvenčním řízení uspokojován v rozsahu zjištěných dlužných splátek ve výši 55.402,-Kč, zjištěného kapitalizovaného úroku 6 % p. a. v částce 4.116,-Kč a částce 914,-Kč představující smluvní pokuty ve výši 5 % a 10 % z výše splátky ze splátek, u kterých nastalo stanovené prodlení. Soud tedy žalobě vyhověl v částce 914,-Kč, když částka 59.518,-Kč byla zjištěna.

Smlouva o revolvingové půjčce č. 32313 je smlouvou o úvěru ve smyslu ust. § 497 a násl. ObZ. Definičním znakem úvěru je sjednání úroku. Přitom platí, že sjednáním úroku je každé ujednání o tom, že příjemce úvěru zaplatí poskytovateli více, než kolik obdržel. Je přitom nerozhodné, zda je smluvena procentní úroková sazba (ze které lze potom například vypočítat výši měsíčních splátek) či zda je smluvena výše a splatnost splátek, z nichž potom lze, za použití běžných metod finanční matematiky, vypočítat procentní úrokovou sazbu.

Oproti tomu dlužník nedluží žalobci částku 28.000,-Kč. Soud dané ujednání o smluvní pokutě považuje za neplatné dle ust. § 56 OZ, neboť ujednání o tom, že dlužník, zde v pozici spotřebitele, bude mít povinnost zaplatit smluvní pokutu 50 % z nominální výše úvěru (což ovšem činí 149 % z reálně poskytnuté částky 40.720,-Kč) při prodlení s úhradou splátky půjčky, považuje soud za výrazně nerovnovážné v neprospěch spotřebitele. Ještě zřetelnější nerovnováha nastává v případě, že spotřebitel dluží základní smluvní pokutu ze splátky, tedy částku 155,55 Kč a smluvní pokuta by byla požadována za prodlení s úhradou jiného peněžitého závazku . Je třeba zejména brát do úvahy, že rizikovost úvěru je zohledněna již vysokou úrokovou sazbou (RPSN činí 52,74 % p. a.) a bylo by v rozporu s dobrými mravy požadovat po spotřebiteli další úhradu za totéž.

Toto ustanovení zákona soud interpretoval komunitárně konformním způsobem, neboť ustanovení o spotřebitelských smlouvách jsou převedením směrnic EU o ochraně spotřebitele; v projednávané věci je relevantní Směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. 4. 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách (dále jen směrnice). Tato směrnice považuje podle čl. 1 písm. e) Přílohy za nepřiměřený požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné. Toto ustanovení směrnice nelze aplikovat přímo, neboť směrnice jako pramen komunitárního práva nemá horizontální (tedy v zásadě soukromoprávní) přímý účinek, leč existuje komunitární povinnost vykládat

ICM R vnitrostátní právo způsobem slučitelným se směrnicí, jak vyložil Evropský soudní dvůr ve věci 17/83 von Colson & Kamman a dalších (tzv. nepřímý účinek směrnic).

Soud proto ust. § 56 odst. 1 OZ vztahuje i na ujednání o sankcích za prodlení spotřebitele v tom smyslu, že nepřípustná nerovnováha v právech je dána i tehdy, má-li spotřebitel podle smlouvy povinnost platit nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu nebo případně poskytovat nepřiměřené vysoké plnění v jakékoliv jiné právní formě. Následkem této nerovnováhy je potom dle ust. § 55 odst. 2 OZ absolutní neplatnost takovéhoto ujednání.

Oproti tomu dlužník dluží žalobci částku 914,-Kč, když smluvní pokuty v sazbách 5 % a 10 % z dlužené splátky považuje soud za přiměřené a nikterak nemravné, a to jednak vzhledem k výši procentní sazby, jednak k samotné absolutní výši částky smluvní pokuty.

Soud se dále zabýval případnými právními dopady na projednávanou věc toho, že ve věci byl vydán rozhodčí nález .

Podstatné pro věc je, že směrnice podle čl. 1 písm. q) Přílohy považuje za nepřiměřený požadavek ve spotřebitelských smlouvách zbavení spotřebitele práva podat žalobu nebo použít jiný opravný prostředek, zejména požadovat na spotřebiteli, aby předkládal spory výlučně rozhodčímu soudu, na který se nevztahují ustanovení právních přepisů .

Protože český text směrnice není úplně jasný, soud v souladu s pravidly výkladu komunitárních předpisů provedl srovnání s jinou jazykovou verzí směrnice, a to konkrétně slovenskou. Tato jazyková varianta používá formulaci neposkytnúť spotrebitel'ovi právo alebo mu brániť v uplatňovaní práva podať žalobu alebo podať akýkol'vek iný opravný prostriedok, najmä vyžadovať od spotrebitel'a, aby riešil spory neupravené právnymi ustanoveniami výhradne arbitrážou .

Srovnáním obou jazykových verzí je smysl tohoto ustanovení plně exponován. Směrnice považuje řešení sporů ze spotřebitelských smluv v rozhodčím řízení za ustanovení nepřiměřené; zákaz nepřiměřenosti je zde třeba chápat tak, že podnikatel jako druhá smluvní strana spotřebitelské smlouvy nesmí zneužívat své silnější postavení-dané logicky tím, že spotřebitel není fakticky schopen prosadit jakékoliv změny formulářových smluvních podmínek a že, u úvěrových smluv, spotřebitel jedná pod tlakem finanční tísně-k získání nefair výhody, přičemž soud nepochybuje o tom, že takovouto výhodou je přenesení sporu ze soustavy nezávislých soudů k rozhodci, se kterým podnikatel dlouhodobě spolupracuje, poskytuje mu zdroj příjmu, v řízení není nutno nařizovat jednání, jsou vyloučeny opravné prostředky atd.

Soud proto ust. § 56 odst. 1 OZ vykládá tak, že ve spotřebitelských smlouvách jsou rozhodčí doložky zakázány. Ke stejnému závěru vede i výklad ust. § 55 odst. 1 věta druhá OZ, podle kterého je nepřípustné, aby se spotřebitel vzdával ve spotřebitelské smlouvě svých práv, v tomto případě dokonce ústavního práva na spravedlivý proces před nezávislým soudem.

Podstatné dále je, že v rozhodnutí C-168/05, Mostaza Claro Evropský soudní dvůr vyložil, že rozhodčí nález ve sporu ze spotřebitelské smlouvy není třeba odklidit způsobem předpokládaným národním právem pro odklizení rozhodčích nálezů (tedy v České republice postupem dle § 31 a násl. z.č.216/1994 Sb.), ale že soud má kdykoliv z úřední povinnosti

ICM R přihlížet k neplatnosti, resp. nicotnosti takovéhoto rozhodčího nálezu. Soud proto uzavírá, že rozhodčí nález z 5. 5. 2010 nezakládá vykonatelnost předmětné pohledávky a daná listina není listinou, na základě které by bylo lze vést výkon rozhodnutí; jedná se o toliko právně nicotný a bezúčinný akt, který nezakládá důkazní povinnost žalovaného podle § 198 odst. 3 insolvenčního zákona.

Je-li rozhodčí nález nicotný, nevyvolává žádné právní účinky a nemůže založit právo žalovaného na náhradu nákladů rozhodčího řízení 1.600,-Kč. Stejně tak nicotnost vede k tomu, že ustanovení § 199 odst. 2 insolvenčního zákona stanovící meze popírání vykonatelných pohledávek se vůbec neuplatní. Z pohledu střetu ustanovení § 198 a § 199 insolvenčního zákona, tedy z pohledu toho, kdo měl povinnost podat incidenční žalobu je rozhodné, jak byla přihlášená pohledávka zařazena (rozuměj označena) v seznamu přihlášených pohledávek a jak byla přezkoumána (věřitel má možnost domáhat se toho, aby insolvenční soud nejpozději u přezkumného jednání uložil správci označit přihlášenou pohledávku za vykonatelnou). Vyjde-li v incidenčním sporu najevo, že označení vykonatelnosti či nevykonatelnosti nebylo správně, prosadí se princip ust. § 198 odst. 3 insolvenčního zákona, dojde tedy k přenosu důkazního břemene.

K dílčí pohledávce č. 2

Spisem Krajského soudu v Ostravě sp. zn. KSOS 33 INS 7918/2010 bylo prokázáno, že: 1. usnesením ze dne 26. 7. 2010 byl zjištěn úpadek dlužníka, bylo povoleno oddlužení a žalovaný 1) byl ustanoven do funkce insolvenčního správce, 2. přihláškou ze dne 4. 8. 2010, evidovanou v oddíle spisu P1, přihlásil žalobce dílčí pohledávku č. 1 ve výši 90.032,-Kč jako nezajištěnou a vykonatelnou, a dílčí pohledávku č. 2 ve výši 12.552,-Kč jako nezajištěnou a vykonatelnou, 3. u přezkumného jednání dne 20. 9. 2010 žalovaný 1) a žalovaný 2) popřeli část dílčí pohledávky č. 1 žalobce ve výši 30.514,-Kč a část dílčí pohledávky č. 2 žalobce ve výši 9.159,-Kč, 4. insolvenční řízení nebylo dosud skončeno.

Smlouvou o revolvingovém úvěru č. 9100082543 bylo prokázáno, že žalobce a dlužník se dohodli tak, že: -žalobce poskytne dlužníku peněžní částku 6.000,-Kč, kterou bude dlužník splácet spolu s odměnou 8.600,-Kč měsíčními splátkami ve výši 550,-Kč po dobu 30 měsíců při RPSN 163,39 %. -pro případ pozdní úhrady splátky po dobu delší než 15 dní byla sjednána smluvní pokuta 8 % z výše splátky a po dobu delší než 30 dní 13 % z výše splátky, -pro případ neuhrazení dvou splátek nebo pro prodlení s úhradou jiného peněžitého závazku byla sjednána smluvní pokuta ve výši 50 % z výše půjčky, -sjednána rozhodčí doložka a rozhodci JUDr. Josef Kunášek, JUDr. Eva Vaňková a Mgr. Marek Landsmann.

Mezi účastníky není sporu o tom, že smluvená částka byla poskytnuta, že došlo k navýšení úvěru formou revolvingu, tím k prodloužení splátek, a že dlužné splátky činí celkem 4.400,-Kč.

Oznámením ze dne 25. 5. 2010 bylo prokázáno, že žalobce požadoval po dlužníku zaplacení dlužné částky ve výši 12.809,-Kč, a to zbývající dlužné splátky dle splátkového

ICM R kalendáře ve výši 4.400,-Kč, neuhrazené penalizační faktury ve výši 159,-Kč a částku 8.250,-Kč jako smluvní pokutu ve výši 50 % z výše půjčky/úvěru.

Kartou klienta ze dne 4. 8. 2010 bylo prokázáno, že dlužník splátky č. 41 a 42 zaplatil s prodlením delším než 30 dnů a splátky č. 43 až 48 nezaplatil vůbec.

Mezi účastníky je nesporné, že dlužník vystavil dne 16.11.2006 směnku vlastní na částku 12.809,-Kč splatnou dne 8. 6. 2010.

Listinou označenou jako rozhodčí nález ze dne 30. 7. 2010 bylo prokázáno, že JUDr. Eva Vaňková shledala svou pravomoc rozhodce a uložila dlužníku povinnost zaplatit žalobci směnečný peníz ve výši 12.809,-Kč spolu s 6 % úrokem z prodlení od 9. 6. 2010 do zaplacení a zaplatit náhradu nákladů rozhodčího řízení v částce 750,-Kč.

Žaloba je podána včas ve lhůtě 30 dnů ode dne konání přezkumného jednání tak, jak stanoví § 198 odst. 1 insolvenčního zákona.

Pokud jde o dílčí pohledávku č. 2, soud odkazuje na výše uvedenou argumentaci u dílčí pohledávky č. 1 s tím, že soud nevyhověl žalobě co do částky 8.250,-Kč představující smluvní pokutu 50 % z výše úvěru a nevyhověl žalobě co do částky 750,-Kč představující náhradu nákladů rozhodčího řízení. Naopak soud vyhověl žalobě co do částky 159,-Kč představující součet smluvních pokut v sazbě 8 % a 13 % z výše splátky, které soud považuje za přiměřené.

Pokud jde o výrok o nákladech řízení, měli žalovaní 1) a 2) ve věci úspěch jen částečný, soud však přiznal žalovanému 1) plnou náhradu nákladů řízení, neboť měl neúspěch v poměrně nepatrné části (§ 142 odst. 3 o. s. ř.). Žalovaný 1) má tedy nárok na náhradu nákladů řízení v celkové výši 11.520,-Kč sestávající z paušální částky za právní zastoupení ve výši 9.000,-Kč (§ 8 vyhl. č. 484/2000 Sb.) a dvou režijních paušálů po 300,-Kč, to vše zvýšeno o 20 % DPH. Žalovanému 2) soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť mu dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě.

V Ostravě dne 14. 3. 2011

Za správnost vyhotovení: Mgr. Rostislav Krhut, v.r. Petra Závorová samosoudce

ICM R