33 ICm 1110/2014
Číslo jednací: 33 ICm 1110/2014-48 Sp.zn. ins. řízení: KSOS 33 INS 18393/2013

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Paučkovou, ve věci žalobkyně: Mgr. Pavlína Jašková, Lužickosrbská 116/7, 787 01 Šumperk, insolvenční správkyně dlužnice Damaris Yvette anonymizovano , IČO 65172639, Hlavní třída 292/16, 787 01 Šumperk, zastoupena Mgr. Lenkou Sršňovou, advokátkou, Dr. E. Beneše 12, 787 01 Šumperk, proti žalovanému: MUDr. Petr anonymizovano , anonymizovano , Jeneweinova 51/9, 617 00 Brno, o určení výše popřené vykonatelné pohledávky,

takto:

I. Určuje se, že žalovaný nemá za dlužníkem Damaris Yvette anonymizovano , anonymizovano , IČO 65172639, bytem a místem podnikání Hlavní třída 292/16, 787 01 Šumperk, v řízení sp. zn. KSOS 33 INS 18393/2013, pohledávku přihlášenou jako pohledávka č. 1.1 přihláškou č. P2 ve výši 10.170.650,76 Kč.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 8.228 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Lenky Sršňové, advokátky. III. Žalovaný je povinen zaplatit ČR na účet Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, č. účtu 3703-4123761/0710, VS 4233111014, soudní poplatek 5.000 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Žalobkyně podala dne 31.03.2014 u příslušného soudu žalobu, kdy se domáhala určení, že žalovaný nemá za dlužníkem tak, jak je specifikováno v žalobním petitu, pohledávku přihlášenou jako pohledávka č. 1.1, přihláškou č. P2 ve výši 10.170.650,76 Kč. Žalobkyně uvedla ve skutkových tvrzeních, že žalovaný jako věřitel č. 12, přihlásil přihláškou pohledávky č. P12 dne 14.10.2013 do insolvenčního řízení dlužníka své pohledávky za dlužníkem, které ve svém souhrnu činily částku 11.897.112,25 Kč. Konkrétně se jednalo o vykonatelnou pohledávku tvořenou jistinou-pohledávka č. 1 (náhrada škody) ve výši 350.000 kč a příslušenství-pohledávka č. 1.1 (úrok z prodlení) ve výši 11.547.119,25 Kč, kdy uvedená pohledávka byla přihlášená jako vykonatelná, na základě pravomocného rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 28.06.2001, č. j. 2T 196/98-143. Žalobce na přezkumném jednání dne 10.03.2014 popřel tuto pohledávku žalovaného v rozsahu 10.170.650,76 Kč. Důvodem popření pohledávky č. 1.1 v uvedeném rozsahu je skutečnost, že dle výpočtu žalobce zákonný úrok z prodlení z částky 350.000 Kč za dobu od 16.7.1998 do 30.8.2013 ve výši 26 %, po právu tvoří 1.376.468,49 Kč. Ve zbylém rozsahu popřené částky, byl žalovaným přihlášený úrok z prodlení za uvedené období a z uvedené jistiny popřen. Jak vyplývá z přihlášky pohledávky a jeho doplnění, žalovaný si v rámci příslušenství pohledávky č. 1, tj. v rámci pohledávky č. 1.1 přihlásil úrok z prodlení ve výši 26 % z částky 350.000 Kč. Žalovaný výslovně v doplnění přihlášky z 16.12.2013 uvedl, že se jedná o úrok složený ve výši 11.547.119,25 Kč. Složené úročení je takový způsob úročení, při kterém se úrok na konci každého úrokovaného období připočítá k již dosažené hodnotě kapitálu a spolu s ní se dále úročí. Dle sdělení žalovaného bylo příslušenství přiznáno rozsudkem, právě jako složený úrok. Uvedené tvrzení žalovaného se však nezakládá na pravdě, když výrok rozsudku zní: ,,podle § 59 odst. 2 trestního zákona se obžalované ukládá, aby podle svých sil nahradila škodu, kterou trestným činem způsobila. Podle § 228 odst. 1 trestního řádu je obžalovaná povinna nahradit požkozenému MUDr. Petru anonymizovano , anonymizovano , bytem Brno, škodu ve výši 350.000 Kč s úroky od 16.07.1998, ve dvojnásobné výši diskontní sazby stanovené ČNB, což činí 26 % ročně . V rozsudku-žalobce podotýkal, že ani v jeho odůvodnění-není tedy výslovně stanoveno, že by se úrok přiznal jako složený úrok a že by tedy měl na konci každého úrokovacího období přirůstat k jistině a dále být spolu s ní rovněž úročen. Z uvedeného, dle názoru žalobce, jednoznačně plyne, že byl úrok přiznán jako jednoduchý, konkrétně zákonný úrok z prodlení, který byl podle předpisu platných v době vydání rozsudku určen soudem ve výši dvojnásobku diskontní sazby vyhlášené ČNB. Po právu pak žalovanému náleží za uvedené období, za něž příslušenství jistiny požaduje, tj. od 16.07.1998 do 30.08.2013 částka 1.376.468,49 Kč. Ve zbylém rozsahu, tj. v popřené výši bylo příslušenství jistiny žalobkyni popřeno.

Žalovaný se k žalobě vyjádřil podáním z 28.05.2015 a uvedl, že odsouzená byla zavázaná k zaplacení škody 350.000 Kč s úroky od 16.07.1998 ve dvojnásobné výši diskontní sazby stanovené ČNB, což činí 26 % ročně. Problém je v tom, jestli byl myšlen složený nebo jednoduchý úrok. Názor žalovaného je, že to byl složený úrok. Tu pasáž, která se nachází v rozsudku o dvojnásobné výši diskontní sazby stanovené ČNB, což činí 26 % ročně byl návrh, kdy žalovaný žádal Městský soud v Brně o 26% složený úrok, dvakrát vyšší než je diskontní sazba ČNB. Ačkoliv se zdá, že 26% jednoduchý úrok je vysoký, není tomu tak, vzhledem k inflaci v ČR. Proto žalovaný navrhoval složený úrok, kdy, když dlužník splácí úroky, tzn. 90.000 Kč ročně, dluh pořád zůstává ve výši 350.000 Kč. Když nesplácí dluh, narůstá podstatně rychleji, neboť se počítají úroky i z nesplacených úroků. Žalovaný při návštěvě Městského soudu v Brně, nahlédnutím do spisu zjistil, že spis neobsahuje stenozáznam jednání, pokud nebyl stenozáznam, neobsahuje ani magnetofonový přepis. Protokol o hlavním líčení neobsahuje závěrečnou řeč státního zástupce, protokol o hlavním líčení neobsahuje mechanismus, jakým se dospělo k stanovení úrokové míry, tzn. že neobsahuje návrh žalovaného ani návrh státního zástupce, protokol je neúplný. Dále se žalovaný vyjádřil k osobě Mgr. Pavlíny Jaškové jako insolvenční správkyni, kdy na žalovaného působí nedůvěryhodně. Žalovaný tvrdí, že úrok byl složený a nenese odpovědnost za neúplnost či zjednodušování spisu, kde řada věcí chybí. U jednání soudu pak žalovaný v závěrečném návrhu uvedl, aby soud žalobu zamítl, když jak uvedl v trestním řízení navrhoval, aby mu byl přiznán složený úrok, protokol je neúplný, tento návrh v trestním spise uveden není. Pro neúplnost trestního spisu se dostal do důkazní nouze. Proti rozsudku, kdy mu byla přiznána náhrada škody, se neodvolal z důvodu, že věc předal exekutorovi a ten neučinil žádné úkony, vše zanedbal. K osobním poměrům žalovaný uvedl, že je svobodný, vyživovací povinnost nemá, je OSVČ s příjmem asi 25.000 Kč měsíčně, dluhy, půjčky nemá, bydlí u rodičů.

Soud zjistil z přihláškového spisu odd. P, č. přihlášky P12, č. věřitele 12, vedeného u KS v Ostravě pod sp. zn. KSOS 33 INS 18393/2013 následující:

Z přihlášky pohledávky, že touto žalovaný jako věřitel přihlásil pohledávku č. 1 ve výši 350.000 Kč jako pohledávku vykonatelnou, dle rozsudku Městského soudu v Brně 2T 196/1998 ze dne 28.06.2001 a dále příslušenství pohledávky úrok 26 % z dlužné částky ročně od 16.07.1998.

Seznamem přihlášených pohledávek, že přezkumné jednání se konalo 10.03.2014. Žalovaný přihlásil pohledávku č. 1 ve výši 350.000 Kč a pohledávku č. 1.1 ve výši 11.547.119,25 Kč jako úrok z prodlení z částky 350.000 Kč od 16.07.1998 do 30.08.2013. Z celkem přihlášené pohledávky bylo zjištěno 1.726.468,49 Kč a popřeno 10.170.650,76 Kč.

Podáním z 16.12.2013, které učinil žalovaný a bylo adresováno insolvenční správkyni, že tímto žalovaný sdělil, že úrok myšlený v rozhodnutí KS Brno 4To 475/2001 z 11.12.2001 je úrok složený nikoliv jednoduchý, úrok nebyl splácen. Dluh od 16.07.1998 do 30.08.2013 je při 26% úroku 11.547.119,25 Kč. Pokud by se jednalo o úrok jednoduchý, který ovšem soud nezamýšlel, dluh by činil 1.726.748 Kč za stejné období.

Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 28.06.2001 č. j. 2T 196/1998-143, že soud uložil obžalované povinnost podle § 228 odst. 1 trestního řádu, nahradit poškozenému tedy žalovanému škodu ve výši 350.000 Kč s úroky od 16.07.1998 ve dvojnásobné výši diskontní sazby stanovené ČNB, což činí 26 % ročně. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí pak vyplývá, že poškozený se řádně a včas připojil s nárokem na náhradu škody a o její výši nebyly pochybnosti, byla uložena obžalované povinnost nahradit poškozenému škodu dle § 228 odst. 1 trestního řádu a to včetně úroku požadovaných poškozeným, v daném případě počínaje 16.07.1998, tedy dnem následujícím po lhůtě splatnosti, když za základ pro výpočet takového data vzal soud tvrzení poškozeného, že na schůzce 15.05.1998 se obžalovaná zavázala nahradit částku do 2 měsíců, což neučinila a tedy dnem následující po takto stanovené lhůtě, je dnem od kdy byla obžalovaná v prodlení se splacením dluhu, přičemž výše úroku byla stanovená ve dvonásobné výši diskontní sazby stanovené ČNB pro dané období, což činí 26 % z dlužné částky ročně. Tento rozsudek nabyl právní mocí 11.12.2001.

Důkazní návrh žalovaného protokolem o hlavním líčení před Městským soudem v Brně dne 08.02.2000 soud zamítl, jelikož pro posouzení této věci je vázán pravomocným rozhodnutím Městského soudu v Brně dle rozsudku ze dne 28.06.2001 č. j. 2T 196/1998 a jeho výrokem o náhradě škody dle § 228 odst. 1 trestního řádu a není oprávněn přezkoumávat obsah protokolu o hlavním líčení.

Mezi stranami nebylo sporu o tom, že u KS v Ostravě pod sp. zn. KSOS 33 INS 18393/2013 probíhá insolvenční řízení dlužnice a že žalobkyně byla ustanovena insolvenční správkyní.

Předpokladem projednání žalobě posouzení včasnosti a dále okruhu účastníků. Jak bylo prokázáno přezkumné jednání, na kterém byla insolvenční správkyní částečně popřená pohledávka č. 1.1 se konalo 10.03.2014. Insolvenční správkyně podala předmětnou žalobu o popření vykonatelné pohledávky u příslušného soudu 21.03.2014, tedy včas (§ 199 odst. 1 insolvenčního zákona).

Po posouzení skutkových tvrzení uvedených v žalobě a s ohledem na obsah spisu, zejména provedený důkaz rozsudkem Městského soudu v Brně sp. zn. 2T 196/1998 soud uzavřel, že žaloba je zcela důvodná. Žalobkyně důvodně popřela pohledávku přihlášeného věřitele, tedy žalovaného, pohledávku č. 1.1, co do uvedené výše 10.170.650,76 Kč. Ve shodě s tvrzením a právním názorem žalobkyně má soud za to, že žalovanému náleží za rozhodné období, tedy od 16.07.1998 do 30.08.2013, pouze zákonný úrok z prodlení v té době ve výši 26 % ročně, tedy ve výši dvojnásobné výši diskontní sazby stanovené ČNB, kdy je třeba takto přiznaný úrok z prodlení dle pravomocného rozsudku Městského soudu v Brně považovat jako jednoduchý úrok z prodlení. Pokud žalobkyně při výpočtu zákonného úroku z prodlení vycházela z částky 350.000 Kč, za uvedené období, ve výši 26 % a tento vyčíslila částkou 1.376.468,49 Kč, je třeba uvést, že takto vypočtený zákonný úrok z prodlení je po právu a jeho výše odpovídá provedenému výpočtu ze strany žalobkyně. Pokud žalovaný argumentoval tím, že mu náleží složený úrok z prodlení, který ve svém souhrnu činí 11.574.119,25 Kč, pak soud této argumentaci žalovaného nemohl přisvědčit. Jak bylo výše uvedeno v této věci je považována pohledávka žalovaného jako vykonatelná dle rozsudku Městského soudu v Brně z 28.06.2001 č. j. 2 T 196/1998, dle kterého soud uložil obžalované nahradit poškozenému, tedy žalovanému náhradu škodu ve výši 350.000 Kč s úrokem od 16.07.1998 ve dvojnásobné výši diskontní sazby stanovené ČNB, což činilo 26 % ročně. Jelikož pro posouzení v této věci je soud vázán pravomocným rozhodnutím Městského soudu v Brně a jeho výrokem o náhradě škody, není oprávněn tak, jak argumentoval žalovaný přezkoumávat průběh jednání v trestní věci (důkazní návrh žalovaného protokolem o hlavním líčení jak bylo výše uvedeno, byl zamítnut) a k argumentaci žalovaného přezkoumávat, zda tento v době trestního řízení jako poškozený navrhoval, aby mu byl přiznán složený či jednoduchý úrok z prodlení. Soud je toho názoru, že pokud jak argumentuje žalovaný, požadoval v době trestního řízení složený úrok z prodlení, měl možnost se proti uvedenému rozsudku Městského soudu v Brně a to proti jeho výrokové části o náhradě škody uložené obžalované, odvolat. Pokud takto neučinil, zanedbal své zájmy a oprávnění a není možné, jak bylo již výše uvedené, v této fázi řízení k argumentaci žalovaného jakkoliv dále přihlížet a tuto přezkoumávat. Jak správně již argumentovala i žalobkyně, v rozsudku Městského soudu v Brně č. j. 2 T 196/1998 ani v jeho odůvodnění, není výslovně stanoveno, že by úrok byl přiznán žalovanému-poškozenému jako složený úrok, a že by tedy měl na konci každého úrokovacího období přirůstat k jistině a dále být spolu s ní rovněž úročen. Z uvedeného pak vyplývá, že žalovanému jako poškozenému v trestní věci byl přiznán úrok jako jednoduchý, konkrétně zákonný úrok z prodlení, který byl dle předpisu platný v době vydání rozsudku určen soudem ve výši dvojnásobku diskontntní sazby vyhlášené ČNB. Po právu tak žalovanému náleží za uvedené období tedy od 16.07.1998 do 30.08.2013 částka 1.376.468,49 Kč a ve zbylém rozsahu 10.170.650,76 Kč, bylo příslušenství jistiny popřeno po právu.

Z důvodu výše uvedených soud žalobě v celém rozsahu vyhověl.

O náhradě nákladů řízení bylo rozdhonuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. V řízení byla žalobkyně úspěšná, proto jí přísluší právo na náhradu nákladů řízení. Tyto sestávají z odměny za právní zastoupení za 2 úkony právní služby a to za přípravu a převzetí zastoupení a sepis žaloby, když za jeden úkon právní služby přísluší dle § 9 odst. 4 písm. c) a § 7 bod 5) vyhlášky č. 177/1996 Sb. odměna ve výši 3.100 Kč, tedy odměna ve výši 6.200 Kč. Ke každému úkonu právní služby náleží dle § 13 odst. 3 citované vyhlášky režijní paušál á 300 Kč, tedy 600 Kč. Právní zástupce žalobkyně má dále nárok na 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 1.428 Kč. Celkem náklady řízení ve výši 8.228 Kč je pak žalovaný povinen zaplatit ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

Při podání žaloby byla žalobkyně jako insovlenční správkyně osvobozena od placení soudních poplatků. Dle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. platí , že je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatků osvobozen. V dané věci žalovaný právo na náhradu nákladů řízení proti žalobkyni nemá a předpoklady pro osvobození od soudních poplatků rovněž nemá, když je svobodný, vyživovací povinnost nemá, je OSVČ s příjmem asi 25.000 Kč, dluhy, půjčky nemá. Pak soud uložil žalovanému, aby dle shora citovaného zákonného ustanovení zaplatil ČR na účet KS v Ostravě, pobočka v Olomouci soudní poplatek ve výši 5.000 Kč, dle položky 13 odst. 1 písem. a) Sazebníku soudních poplatků a to ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku j e odvolání p ř í p u s t n é ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

Olomouc 22.07.2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Eva Paučková v. r. Veronika Paličková samosoudkyně