33 ICm 1040/2016
33 ICm 1040/2016-97 (KSOS 33 INS 28254/2015)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Martínkovou ve věci žalobce: BNP PARIBAS PERSONAL FINANCE, bd Haussmann 1, 75009 Paříž, Francie, reg. č. B 542 097 902, jednající v České republice prostřednictvím BNP Paribas Personal Finance SA, odštěpného závodu, se sídlem Karla Engliše 3208/5, Smíchov, 150 00 Praha 5, IČO: 03814742, zastoupeného Mgr. Michaelou Fuchsovou Ph.D., advokátkou se sídlem Voršilská 130, 110 00 Praha, proti žalovanému: Ondřej anonymizovano , anonymizovano , IČO: 87427231, bytem Aviatiků 1524/16, 700 30 Ostrava-Hrabůvka, zastoupenému Mgr. Tomášem Petrů, advokátem se sídlem Pavlovova 586/8, 736 01 Havířov-Město, o určení pravosti pohledávky

takto:

I. Žaloba, aby bylo určeno, že žalobce má za dlužníkem Ondřejem anonymizovano , anonymizovano , bytem Aviatiků 1524/16, 700 30 Ostrava-Hrabůvka v insolvenčním řízení sp. zn. KSOS 33 INS 28254/2015 pohledávku z přihlášky P5 se ve výši 2.791,62 Kč zamítá. isir.justi ce.cz

II. Určuje se, že žalobce má za dlužníkem Ondřejem anonymizovano , anonymizovano , bytem Aviatiků 1524/16, 700 30 Ostrava-Hrabůvka v insolvenčním řízení sp. zn. KSOS 33 INS 28254/2015 pohledávku z přihlášky P5 ve výši 104.562,08 Kč.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 17.711,39 Kč k rukám advokátky žalobce, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Žalobou doručenou soudu dne 31.03.2016 se žalobce domáhal určení, že žalobce má za dlužníkem Ondřejem anonymizovano , anonymizovano (dále jen dlužník), v insolvenčním řízení sp. zn. KSOS 33 INS 28254/2015 pohledávku z přihlášky P5 ve výši 107.353,70 Kč. Žaloba byla odůvodněna tvrzením, že právní předchůdce žalobce CETELEM ČR, a.s. (dále jen právní předchůdce žalobce) poskytl dlužníkovi dne 25.10.2006 titulem Žádosti/Smlouvy o poskytnutí úvěru č. 42134310850001 (dále jen Smlouva) úvěrovou kartu s úvěrovým rámcem až do výše 100.000,-Kč. Smlouva byla návrhem na uzavření smlouvy, kterou právní předchůdce žalobce akceptoval. K prvnímu čerpání karty došlo dne 15.10.2007 ve výši 4.000,-Kč. Žalovaný byl povinen vyčerpaný úvěrový rámec splácet splátkami ve výši 5 % z dlužné částky, a to měsíčně dle části B1 Smlouvy. Žalovaný však neplnil svůj závazek splácet úvěrový rámec pravidelnými měsíčními splátkami, a proto právní předchůdce žalobce odstoupil od Smlouvy dopisem ze dne 18.03.2015 s účinností ke dni 30.04.2015. K uvedenému dni se stala splatnou celková dlužná částka ve výši 118.074,-Kč, kterou si žalobce (jakožto právní nástupce společnosti CETELEM, a.s.) řádně přihlásil jako jistinu do insolvenčního řízení dlužníka. Příslušenstvím této pohledávky byl zákonný úrok z prodlení od 01.05.2015 do 18.12.2015 ve výši 6.016,-Kč. Celková přihlášení pohledávka s příslušenstvím přihlášená do insolvenčního řízení dlužníka představovala 124.090,-Kč. Insolvenční správkyně dlužníka následně popřela co do pravosti pohledávku ve výši 107.353,70 Kč, která představovala rozdíl mezi údajně vyčerpanou částkou dlužníkem ve výši 231.693,30 Kč a částkou, kterou dlužník reálně uhradil, tj. částku 214.957,-Kč. Dle insolvenční správkyně tak žalobce mohl po dlužníkovi požadovat pouze částku ve výši 16.736,30 Kč. Po zohlednění veškerých přijatých úhrad ze strany dlužníka, který celkově uhradil částku ve výši 214.957,-Kč, přičemž po zohlednění smluvní úrokové sazby z čerpané částky v tom kterém měsíci ve výši 1,78 % p.m., veškerých poplatků za tu kterou službu poskytnutou v rámci toho kterého měsíce dle aktuálního sazebníku a pojištění ve výši 2,99 % ze splátky úvěru, představovala celková dlužná částka 118.073,09 Kč, kterou si žalobce řádně přihlásil. Přihlášenou pohledávku rovněž popřel dlužník s tím, že se žalobcem uzavřel Smlouvu pouze na částku ve výši 4.040,-Kč. S tímto tvrzením žalobce vyjádřil svůj nesouhlas, jelikož dle něj dlužník požádal rovněž o úvěrový rámec ve výši 100.000,-Kč, který aktivně užíval za dobu od prvního čerpání (15.10.2007) až do odstoupení od Smlouvy (18.03.2015). V případě, že by žalobce návrh neakceptoval, nebyla by žalovanému doručena úvěrová karta a rovněž by nebyl schopen kartu aktivovat a aktivně využívat. Dle žalobce pak Smlouva obsahovala veškeré náležitosti, které měl tento typ smluv v čase uzavření obsahovat, a byla sjednána v souladu se zákonem. V důsledku popření přihlášené pohledávky jak insolvenční správkyní, tak i dlužníkem, podal žalobce předmětnou žalobu proti jim oběma.

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s odůvodněním, že s žalobcem sice Smlouvu uzavřel, ale jednalo se pouze o úvěr na částku ve výši 4.040,-Kč, jak je stanoveno v ustanovení B) Smlouvy, přičemž nároky, které uplatnil žalobce, patrně vyplývají z ustanovení B1) Smlouvy. Ze strany žalovaného se jednalo o pouhou žádost, tedy nebyla uzavřená jakákoliv, byť i ústní, smlouva, natož písemná s minimálními požadavky na obsah dle zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZPSSÚ). Nebyla dodržena písemná forma Smlouvy, dokument neobsahoval ani minimální náležitosti, které poskytnou spotřebiteli nejpotřebnější informace o podmínkách úvěru a dokument také není jasný, výstižný a zřetelný, když žádost o tzv. úvěrovou kartu se snaží vzbudit dojem, že je vázaná na poskytnutí úvěru, ale přitom se jedná o dvě na sobě nezávislá ujednání. Smlouva tak dle žalovaného nebyla platně uzavřena. Pokud by byla Smlouva soudem shledána jako platná, pak by měl být úvěr úročen pouze ve výši diskontní sazby platné v době uzavření Smlouvy a ujednání o jiných platbách na spotřebitelský úvěr by měla být neplatná, neboť došlo k uplatnění těchto skutečností kvalifikovanou formou u věřitele. Žalovaný navíc ve skutečnosti zaplatil částku 214.957,-Kč, přičemž reálně vyčerpaná částka bez poplatků a pokut činí 231.693,30 Kč, žalobce tak mohl požadovat pouze 16.736,30 Kč.

V průběhu řízení došlo k mimosoudnímu vyřešení sporu mezi žalobcem a insolvenční správkyní dlužníka (původně žalovanou č. 1), když insolvenční správkyně vzala zpět své popření pohledávky dne 03.01.2016, a to ve výši 90.617,40 Kč, což vzal soud na vědomí usnesením ze dne 19.01.2017, č.j. KSOS 33 INS 28254/2015-P5-4. Pohledávka tak byla zjištěna ve výši 107.353,70 Kč. Žalobce následně vzal žalobu vůči insolvenční správkyni zpět, přičemž nadále trval na žalobě pouze co do rozsahu vůči žalovanému dlužníkovi. Soud proto svým usnesením ze dne 24.03.2017, č.j.-56 řízení vůči insolvenční správkyni (původně žalované č. 1) zastavil a v řízení bylo nadále pokračováno s žalovaným dlužníkem.

U ústního jednání konaného dne 05.10.2017 žalobce uvedl, že dle obchodního zákoníku, který na danou věc dopadá, nebylo zapotřebí písemné formy Smlouvy. Požadavek písemné formy stanoví pouze ZPSSÚ, a to v § 4. Sankce nesplnění náležitostí stanovených v § 4 jsou upraveny v § 6 uvedeného zákona, a to že se pokládá spotřebitelský úvěr za úročený ve výši diskontní sazby, avšak s účinností ode dne, kdy spotřebitel tuto skutečnost nesplnění požadavků uplatní u věřitele. Spotřebitel však tuto skutečnost u věřitele neuplatnil, tato skutečnost byla uplatněna až v tomto řízení. Navíc měl za to, že písemná forma byla zachována, když návrh dlužníka byl věřitelem akceptován. I kdyby tomu tak nebylo, Smlouva byla uzavřena konkludentně ve smyslu článku III.1.1. všeobecných úvěrových podmínek, které jsou součástí Smlouvy.

Žalovaný u ústního jednání doplnil svá tvrzení ohledně absence požadavků na Smlouvu, a to krom požadavku písemné formy dále absentuje požadavek stanovený v § 4 odst. 2, písm. a), b), g) a h). Nesouhlasil s tvrzením žalobce, že skutečnosti o nesplnění požadavků nebyly u věřitele uplatněny, resp. že byly uplatněny až v tomto řízení. Skutečnosti byly uplatněny u Okresního soudu v Ostravě v rámci řízení vedeného pod sp. zn. 59 C 235/2015, a to podáním ze dne 17.08.2015.

Žalobce doplnil, že tyto námitky byly tedy uplatněny nejdříve dne 17.08.2015 a vzhledem k účinkům až od tohoto dne dle ust. § 6 výše uvedeného zákona nemá uplatnění námitek na vyčíslení úvěrové pohledávky vliv, jelikož tato byla vyčíslena k 17.03.2015. Dále ohledně náležitostí Smlouvy uvedl, že tyto jsou upraveny ve všeobecných úvěrových podmínkách, a to konkrétně možnost předčasného ukončení smluvního vztahu upravuje článek III.5.4. a III.5.2., ustanovení o právu na splacení spotřebitelského úvěru před stanovenou lhůtou, toto právo je upraveno v článku III.3.3. všeobecných úvěrových podmínek, podle kterého je klient oprávněn splatit celý zůstatek čerpání úvěru nebo jeho část formou mimořádné splátky. Písmeno b) není relevantní, protože nedošlo ke změně roční procentní sazby nákladů a písmeno a) není zcela možné stanovit roční procentní sazbu nákladů v případě revolvingového úvěru, s čímž zákon č. 321/2001 Sb. počítá, jak je uvedeno v jeho příloze. Pro tento typ úvěru nemůže být roční procentní sazba nákladů (RPSN) předem stanovena.

Účastníci řízení prohlásili, že mezi nimi není sporu ohledně skutečností: -rozhodnutí o úpadku dlužníka, insolvenční správkyní byla ustanovena JUDr. Ing. Aneta Babincová, -uvedených pod bodem II. žaloby, -včasnost podání žaloby, -vydání karty dlužníkovi a její užívání, -dlužník zaplatil na úvěrový dluh 214.957,-Kč, -legitimace žalobce.

V dané věci je sporné uzavření Smlouvy a v případě, že soud dospěje k závěru, že uzavřena byla, tak platnost Smlouvy, a to s ohledem na absenci požadavků stanovených § 4 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), g), h) ZPSSÚ.

Insolvenční řízení je upraveno zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (IZ).

Podle ust. § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Součástí právního posouzení věci soudem ve sporu o pravost, výši nebo pořadí do insolvenčního řízení přihlášené a insolvenčním správcem popřené pohledávky vždy musí být závěr o splnění předpokladů, za nichž se soud může důvodností nároku uplatněného tzv. incidenční žalobou vůbec zabývat. Těmito předpoklady jsou zjištění úpadku, ustanovení IS, řádné přihlášení pohledávky do insolvenčního řízení dlužníka, řádné popření pohledávky a vyrozumění věřitele o tomto popření a také závěr o včasnosti podané žaloby na určení práva.

Dle ust. § 198 odst. 1 IZ věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2 IZ. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření.

S ohledem na nesporná tvrzení účastníků řízení soud dospěl k závěru, že byly splněny předpoklady ohledně zjištění úpadku dlužníka (žalovaného), ustanovení JUDr. Ing. Anety Babincové insolvenční správkyní, řádného přihlášení pohledávky do insolvenčního řízení dlužníka, řádného popření pohledávky a včasnosti podání žaloby na určení práva. Ohledně splnění ostatních předpokladů soud provedl dokazování listinou z přihlášky P5, přičemž zjistil, že žalobce přípisem ze dne 15.03.2016 byl žalobce vyrozuměn o popření pohledávky přihlášky č. P5 dlužníkem i insolvenční správkyní co do pravosti a výše 107.353,70 Kč, a to z důvodu, že Smlouva nebyla platně uzavřena.

Soud z této listiny učinil závěr o splnění zbývajících předpokladů, za nichž se soud může důvodností nároku uplatněného tzv. incidenční žalobou vůbec zabývat (vyrozumění věřitele o popření jeho pohledávky).

Následně soud přistoupil k posouzení sporné skutečnosti uzavření Smlouvy, popřípadě platnosti Smlouvy, a to s ohledem na absenci požadavků stanovených § 4 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), g), h) ZPSSÚ.

K posouzení sporných skutečností soud provedl dokazování následujícími listinami, z nichž zjistil následující: -z Žádosti/Smlouvy o poskytnutí úvěru ze dne 25.10.2006, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce došlo k uzavření Smlouvy o úvěru jejíž součástí jsou Všeobecné úvěrové podmínky CETELEM ČR, a.s., tato je opatřena podpisy žalovaného, právního předchůdce žalobce a prodejce, výše čerpání úvěru byla 4.040,- Kč v pěti měsíčních splátkách k 15. dni v měsíci počínaje 15.11.2006, RPSN 21,45 a Smlouva obsahuje rovněž žádost o poskytnutí úvěrového rámce až do výše 100.000,- Kč a vydání úvěrové karty, -ze Všeobecných úvěrových podmínek CETELEM ČR, a.s., že možnost předčasného ukončení smluvního vztahu upravuje článek III.5.4. a III. 5.2., právo na splacení spotřebitelského úvěru před stanovenou lhůtou upravuje článek III.3.3. a smluvní pokutu upravuje článek IV.3, -z odstoupení od úvěrové Smlouvy č. 42134310855100 ze dne 18.03.2015 adresovaného žalovanému, že právní předchůdce žalobce odstoupil od Smlouvy a vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 118.074,-Kč složené z dlužných měsíčních splátek úvěru ve výši 39.450,-Kč, z úvěrové jistiny splatné ke dni účinnosti odstoupení od Smlouvy ve výši 75.944,-Kč a ze smluvní pokuty ve výši 2.680,-Kč, a to nejpozději do 30.04.2015, -z vyjádření žalovaného k žalobě o zaplacení 118.073,09 Kč ze dne 17.08.2015 vedené v řízení u Okresního soudu v Ostravě, sp. zn. 59 C 235/2015, že toto vyjádření bylo

soudu doručeno dne 09.11.2015 a žalovaný v něm namítal skutečnosti týkající se nesplnění požadavků úvěrové Smlouvy.

Dne 01.01.2014 nabyl účinnosti nový občanský zákoník (dále o. z.), tj. zákon č. 89/2012 Sb., který zrušil zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále ObčZ) a zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále ObchZ). S přihlédnutím k ust. § 3028 o. z. se pro právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakožto i pro práva a povinnosti z nich vzniklých, použijí dosavadní právní předpisy (tedy občanský zákoník a obchodní zákoník ve znění účinném do 31.12.2013).

Dle ust. § 52 odst. 3 ObčZ je spotřebitelem osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti.

Dle ust. § 56 odst. 1 ObčZ spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

Dle ust. § 2 odst. 2 ObchZ podnikatelem podle tohoto zákona je: a) osoba zapsaná v obchodním rejstříku, b) osoba, která podniká na základě živnostenského oprávnění, c) osoba, která podniká na základě jiného než živnostenského oprávnění podle zvláštních předpisů, d) osoba, která provozuje zemědělskou výrobu a je zapsána do evidence podle zvláštního předpisu.

Dle ust. § 497 ObchZ smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

Dle ust. § 4 odst. 1 ZPSSÚ smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, musí být uzavřena písemně. Jedno vyhotovení smlouvy musí obdržet spotřebitel.

Dle ust. § 4 odst. 2 ZPSSÚ smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, musí obsahovat také a) stanovení roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr způsobem uvedeným v příloze tohoto zákona, b) stanovení podmínek, za kterých může být roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr upravena a které nesmí být závislé pouze na vůli věřitele, c) stanovení maximální výše spotřebitelského úvěru, stanovení výše jednotlivých splátek, jejich počtu a přesného časového rozvržení, d) stanovení jednotlivých plateb, včetně těch, které jsou uvedeny v § 2 písm. a) bodech 1 až 5, budou-li placeny spolu se spotřebitelským úvěrem; pokud jednotlivé platby nelze přesně stanovit, musí být uveden způsob jejich výpočtu, e) závazek věřitele informovat spotřebitele v průběhu plnění smlouvy o všech změnách roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr, f) u smluv, ve kterých se sjednává koupě najaté věci, výši spotřebitelského úvěru, g) ustanovení o právu na splacení spotřebitelského úvěru před stanovenou lhůtou (§ 11),

h) podmínky, za kterých lze předčasně ukončit smluvní vztah, i) způsob placení.

Dle ust. § 6 ZPSSÚ nesplňuje-li smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru náležitosti uvedené v § 4, pokládá se spotřebitelský úvěr za úvěr úročený ve výši diskontní sazby platné v době uzavření smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, uveřejněné pro příslušné období Českou národní bankou; ujednání o jiných platbách na spotřebitelský úvěr se stávají neplatnými, to vše s účinností ode dne, kdy spotřebitel tuto skutečnost uplatní u věřitele.

Dle ust. § 544 odst. 1 ObčZ sjednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda.

Dle ust. § 544 odst. 2 ObčZ smluvní pokutu lze sjednat jen písemně a v ujednání musí být určena výše pokuty nebo stanoven způsob jejího určení.

V daném případě je předmětem žaloby pohledávka ve výši 107.353,70 Kč vzniklá na základě Smlouvy o úvěru ze dne 25.10.2006. Tato Smlouva byla návrhem na uzavření smlouvy ve smyslu ust. § 43a ObčZ ze strany žalovaného a po akceptaci tohoto návrhu ze strany žalobce se dále řídí právním režimem smluv o úvěru dle ust. § 497 ObchZ. Žalobce, resp. právní předchůdce žalobce, vystupoval v rámci sjednávání Smlouvy v postavení podnikatele zapsaného v obchodním rejstříku a dlužník naopak v postavení spotřebitele, čímž byla tato Smlouva kvalifikována také jako spotřebitelská. Žalovaný jako důvod popření u pohledávky uvedl, že Smlouva nebyla platně uzavřena a pokud by soud shledal, že Smlouva vznikla, byl úvěr úročen pouze ve výši diskontní sazby a jiné platby na úvěr by byly neplatné. K tomu soud uvádí následující.

Smlouva byla označena jako Žádost/Smlouva o poskytnutí úvěru, resp. návrh na uzavření smlouvy ve smyslu ust. § 43a ObčZ. Tato Smlouva byla vyhotovena v písemné formě a předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 4.040,-Kč (část B) a úvěrové karty do výše 100.000,-Kč (část B1). Žalovaný tedy učinil vůči žalobci (resp. právnímu předchůdci žalobce) návrh na uzavření smlouvy, přičemž žalobce tento návrh akceptoval a tímto došlo k uzavření Smlouvy, což bylo také stvrzeno podpisy žalovaného, prodejce (jehož prostřednictvím byl sjednání úvěr mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce) a podpisem osoby jednající za právního předchůdce žalobce dne 25.10.2006. Dlužník navíc podepsal Smlouvu zcela dobrovolně, a ačkoliv je považován za spotřebitele, nelze tímto postavením omlouvat nedůslednost v hrazení svých závazků. Soud proto shledal Smlouvu jako platně uzavřenou.

Co se týče námitky nesplnění náležitostí Smlouvy podle ust. § 4 odst. 1, 2 ZPSSÚ, soud dospěl k následujícímu závěru. Dle odstavce 1 předmětného ustanovení je třeba, aby byla Smlouva uzavřena v písemné formě. Tato podmínka byla splněna, jak již uzavřel soud v předchozím odstavci tohoto rozsudku. V odstavci 2 předmětného ustanovení je výčet náležitostí, které musí každá smlouva, v níž je sjednáván spotřebitelský úvěr, obsahovat. V daném případě bylo sporu ohledně splnění náležitostí pod písmeny a), b), g), h). Soud však shledal, že i za předpokladu, že by tyto náležitosti nebyly ve Smlouvě splněny a nastala by situace uvedená v ust. § 6 ZPSSÚ, nemělo by toto zjištění vliv na výši pohledávky, a to z následujícího důvodu. Neobsahuje-li Smlouva náležitosti uvedené v ust. § 4 ZPSSÚ, je spotřebitelský úvěr úročen ve výši diskontní sazby platné v době uzavření této Smlouvy a ujednání o jiných platbách na úvěr jsou neplatná. To vše ale bude účinné až ode dne, kdy spotřebitel tuto skutečnost uplatní u věřitele. V daném případě došlo k uplatnění těchto skutečností u věřitele v řízení před Okresním soudem v Ostravě, sp. zn. 59 C 235/2015, a to ve vyjádření žalovaného k žalobě o zaplacení částky 118.073,09 Kč datovaného dne 17.08.2015 a doručeného tamnímu soudu dne 09.11.2015. Je tedy zřejmé, že ačkoliv k uplatnění skutečností u věřitele došlo, stalo se tak až v době, kdy již byla celá pohledávka vyčíslena a uplatněna u žalovaného, když se tak stalo dne 18.03.2015 odstoupením od úvěrové Smlouvy č. 42134310855100 adresovaným žalovanému. Pouze na okraj soud uvádí, že dle něj nedošlo ke splnění náležitosti uvedené pod písmenem h), když podmínky, za kterých lze předčasně ukončit smluvní vztah byly upraveny pouze v obchodních podmínkách a k tomu pouze částečně. Ve zbytku je dle soudu Smlouva platná.

Soud naopak neshledal platným ujednání o smluvní pokutě, jelikož nedošlo k naplnění předpokladů ust. § 544 odst. 1 a 2 ObčZ týkajících se smluvní pokuty, když žalobce by měl na tuto smluvní pokutu za porušení smluvní povinnosti nárok pouze za předpokladu, kdy by k jejímu sjednání došlo písemně a byla by určena výše pokuty nebo stanoven způsob jejího určení (ust. § 544 odst. 2 ObčZ). Ve Smlouvě však k takovému sjednání smluvní pokuty nedošlo, přičemž ujednání o povinnosti platit smluvní pokutu bylo uvedeno pouze v článku IV.3 obchodních podmínek. Takový způsob sjednání smluvní pokuty však dle Ústavního soudu není platný, jelikož ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné-listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis (nález Ústavního soudu ze dne 11.11.2013, sp. zn. I.ÚS 3512/11). Dle soudu tedy Žalobce uplatnil pohledávku v celkové výši 124.090,-Kč sestávající z jistiny ve výši 118.074,-Kč a zákonného úroku ve výši 6.016,-Kč. Smluvní pokuta činila z jistiny částku 2.680,-Kč. Soud z jistiny odečetl smluvní pokutu, přičemž jistina byla takto snížena na 115.394,-Kč. Z této částky byl následně vypočítán zákonný úrok z prodlení za období od 01.05.2015 do 18.12.2015, který činí 5.904,38 Kč namísto původních 6.016,-Kč. Soud proto žalobu zamítl v částí týkající se smluvní pokuty (2.680,-Kč) a rozdílu v zákonném úroku (111,62 Kč), celkem tedy ve výši 2.791,62 Kč.

Na závěr soud dodává, že ochrana spotřebitele není absolutní zásadou a jejím cílem není přiznat spotřebiteli práva, která přesahují rámec toho, co je k dosažení sledovaného cíle nezbytné, je však třeba posuzovat individuální okolnosti daného případu. K tomu se mimo jiné vyjádřil také Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne 3. září 2009, Messner (C-489/07, Sb. rozh. s. I-7315, bod 25). Z výše uvedených důvodů následně soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrocích rozsudku.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 3 o.s.ř., dle kterého i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobě bylo ve výši 104.562,08 Kč vyhověno a naopak byla zamítnuta ve výši 2.791,62 Kč, soud určil, že je žalovaný povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení k rukám advokátky žalobce, když měl žalobce neúspěch v poměrně nepatrné části. Tyto náklady sestávají:

-z odměny za zastupování advokátem za 3 úkony právní služby po 3.100,-Kč dle ust. § 9 odst. 4 písm. c) a ust. § 11 odst. 1 písm. a), d), g) advokátního tarifu v celkové výši 9.300,-Kč, -ze 3 náhrad hotových výdajů po 300,-Kč dle ust. § 13 odst. 3 advokátního tarifu v celkové výši 900,-Kč, -z cestovného ve výši 459,-Kč za jízdu vlakem na trase Praha hl. n.-Ostrava hl. n. a zpět, a to za účelem účasti na jednání u soudu dne 05.10.2017, -z náhrady za ztrátu času ve výši 1.300,-Kč za 13 půlhodin po 100,-Kč (Praha- Ostrava a zpět), -soudního poplatku ve výši 5.000,-Kč, -z 21% DPH ve výši 2.511,39 Kč dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř.

Podle ust. § 149 odst. 1 je žalovaný povinen zaplatit přiznanou náhradu nákladů řízení k rukám advokátky žalobce.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Ostravě dne 06.12.2017

Mgr. Jana Martínková, v. r. samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Marcela Šurabová