33 Cm 8/2010
Spisová značka: 33 Cm 8/2010

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem Mgr. Rostislavem Krhutem ve věci žalobce: Mgr. Martin Fuchsig, Hlavní 25, 747 81 Otice, insolvenční správce dlužníka Jitka Indruchová proti žalované: Jiřina Zámarská, Tyršova 3/28, 794 01 Krnov, zastoupena: JUDr. Karel Holub, advokát, Nerudova 3, 674 01 Třebíč

takto:

I. Žaloba, aby bylo určeno, že žalovaná nemá v insolvenčním řízení dlužníka pohledávku ve výši 250.000,00 Kč, a že tato pohledávka není zajištěná, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalobce je povinen zaplatit na náhradě nákladů řízení České republice- Krajskému soudu v Ostravě částku 1.014,00 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Incidenční žalobou došlou soudu dne 17.2.2010 (tj. 8 dnů po přezkumném jednání, jak níže uvedeno, a tedy včas ve smyslu ust. § 199 odst. 1 IZ) domáhal se žalobce (resp. dřívější insolvenční správce) určení jednak neexistence pohledávky žalované ve výši 250.000,-Kč vyplývající ze smlouvy o půjčce ze dne 8.9.2005, jednak určení, že tato pohledávka není zajištěná zástavou. Žalobce jednak tvrdil, že půjčka nebyla poskytnuta, jednak namítal, že zajištění pohledávky soudcovským zástavním právem je důsledkem zvýhodňujícího úkonu dlužnice (uznání dluhu formou notářského zápisu se svolením k přímé vykonatelnosti) a tedy neúčinné.

Žalovaná požadovala zamítnutí žaloby s tím, že půjčku dlužnici poskytla a že nikterak zvýhodněna nebyla.

Spisem Krajského soudu v Ostravě sp.zn. KSOS 33 INS 5771/2009 bylo prokázáno : 1. že insolvenční řízení bylo zahájeno věřitelským návrhem došlým soudu dne 1.9.2009 (zjištění z návrhu ze dne 31.8.2009), 2. že dne 8.12.2009 bylo rozhodnuto o úpadku dlužnice a současně o řešení úpadku konkursem; insolvenčním správcem byl ustanoven Ing. Čelko (zjištěno z usnesení ze dne 8.12.2009), 3. že žalovaná přihlásila zajištěnou vykonatelnou pohledávku 250.000,-Kč (zjištěno z přihlášky ze dne 7.1.2010), 4. že tato pohledávka byla na přezkumném jednání dne 8.2.2010 popřena jak co do pravosti, tak co do existence zajištění (zjištěno ze Seznamu přihlášených pohledávek, přezkumného listu č.5), 5. že usnesením ze dne 7.7.2010 byl původní insolvenční správce nahrazen žalobcem a 6. že insolvenční řízení stále probíhá.

K popření pravosti

Mezi účastníky je spor o to, zda žalovaná dlužnici vskutku poskytla částku 250.000,-Kč jako půjčku. Soud vzal za prokázané, že ano, vycházeje z následujících provedených důkazů a jejich hodnocení.

Předání částky 300.000,-Kč (z níž bylo posléze 50.000,-Kč dlužnicí splaceno) především potvrzují všichni 4 svědci (mezi nimi i advokátka JUDr. Žilková, nemající osobní vztah k ostatním zúčastněným), kteří byli předání peněz přítomni. Všichni vypovídali shodně, nerozporně a jejich výpovědi vykreslily zcela věrohodný rodinný příběh vzájemné výpomoci mezi žalovanou a dlužnicí, její sestrou, a také mezi matkou bývalého manžela dlužnice, která poskytla peníze na koupi bytu pro svého vnuka (syna dlužnice) od manžela žalované (kupní smlouva z 8.9.2005), přičemž tyto peníze zpětně žalovaná (přes nesouhlas svého manžela) půjčila dlužnici na rekonstrukci bytu. Protože jinak by žalovaná užila peníze k úhradě svého dluhu u stavební spořitelny, je text Smlouvy o půjčce ze dne 8.9.2005 na tuto smlouvu navázán tak, že výše splátky půjčky odpovídá výši splátky úvěru u stavební spořitelny.

Protože tedy půjčka poskytnuta byla, pohledávka žalované je pravá, existuje a žaloba byla v této části zamítnuta.

K neúčinnosti zajištění

Soud předně konstatuje, že tím, že insolvenční správce právo na zajištění popřel z důvodu neúčinnosti a sám podal žalobu na určení, že předmětná pohledávka není zajištěná, naplnil bez dalšího podmínku ust. § 235 odst. 2 IZ, které vyžaduje podání odpůrčí žaloby správcem. Jak vyložil Nejvyšší soud v rozhodnutí velkého senátu sp.zn. 31 Cdo 365/2009 určovací výrok o neúčinnosti úkonu dlužníka není dogmatickým požadavkem odpůrčích žalob, naopak, přednost má i zde žaloba na plnění, má-li být důsledkem neúčinnosti plnění do podstaty a zkoumání neúčinnosti zde probíhá jako řešení předběžné otázky. Ze stejnou logikou potom žaloba na určení neexistence pohledávky (resp. jejího zajištění) z důvodu neúčinnosti úkonu dlužníka má přednost před prostým určením neúčinnosti. Žaloba je i včasná z pohledu ust. § 239 odst. 3 IZ jsouc podána ani ne 3 měsíce po rozhodnutí o úpadku.

Notářským zápisem ze dne 18.11.2008 vzal soud za prokázané, že tohoto dne dlužnice uznala, že dluží žalované částku 250.000,-Kč ze smlouvy o půjčce ze dne 8.9.2005, že byly dohodnuty splátky tohoto dluhu po 2.833,-Kč pod ztrátou výhody splátek a že dlužnice svolila k přímé vykonatelnosti. Totožnost dlužnice byla ověřena platným občanským průkazem. Soud nemá pochyb o tom, že občanský průkaz je úředním průkazem ve smyslu ust. § 64 notářského řádu; nejedná se tedy o situaci řešenou v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 20 Cdo 1972/2007, kdy totožnost byla ověřena jen platnými průkazy bez uvedení dalších konkretizujících údajů.

Usnesením Okresního soudu v Bruntále č.j. 32 E 5/2009-12 ze dne 26.1.2009 bylo prokázáno, že s účinky k 6.1.2009 bylo k zajištění této pohledávky zřízeno soudcovské zástavní právo k bytové jednotce dlužnice v domě č.p. 864 k.ú. Opavské Předměstí, obec Krnov.

Výpisem z katastru nemovitostí ze dne 17.9.2009 bylo prokázáno, že již s účinky k 17.9. 2008 bylo na této bytové jednotce zřízeno smluvní zástavní právo ve prospěch věřitele Miroslava Biry pro pohledávku 650.000,-Kč.

Dlužnice ve své svědecké výpovědi uvedla, že její příjmy od roku 2005 tvořily sociální dávky a později mateřská. Podařilo se jí z půjčky splatit 50.000,-Kč. V roce 2008 na naléhání žalované uznala svůj dluh u notářky a doufala, že zase začne splácet, což se ale nenaplnilo.

Směnečným platebním rozkazem Krajského soudu v Brně č.j. 42 Sm 139/2003-16 ze dne 30.5.2003 ve spojení s rozsudkem téhož soudu č.j. 11/42 Cm 265/2003-128 ze dne 19.8.2008 a rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci č.j. 14 Cmo 107/2008-182 ze dne 13.5.2009 bylo prokázáno, že dlužnici bylo uloženo zaplatit společnosti P.M.T. 2002 s.r.o., společně s jejím bývalým manželem, částku 460.152,-Kč s příslušenstvím ze směnky, jejíž kauzou je leasingový dluh bývalého manžela dlužnice, kteroužto směnku dlužnice avalovala.

Oddíly P spisu Krajského soudu v Ostravě sp.zn. KSOS 33 INS 5771/2009 a příslušnými přezkumným listy Seznamu přihlášených pohledávek bylo prokázáno, že do insolvenčního řízení dlužnice se přihlásili tito věřitelé :

1. Společnost P.M.T. 2002 s.r.o., výše pohledávky celkem 706.528,-Kč ze směnky, pohledávka zjištěna. 2. Miroslav Bira, výše pohledávky 925.664,-Kč ze smlouvy o půjčce z 16.9.2008, pohledávka popřena správcem co do pravosti i zajištění. 3. Československá obchodní banka, a.s., výše pohledávky 195.400,77 Kč ze smlouvy o úvěru z 9.12.2009, pohledávka zjištěna. 4. CETELEM ČR, a.s., výše pohledávky 27.552,-Kč ze smlouvy o úvěru z 16.12.2005, pohledávka zjištěna. 5. Žalovaná.

Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil nic pro věc právně významného.

Definičním znakem neúčinnosti je to, že neúčinným může být toliko a zásadně jen právní úkon dlužníka (ust. § 235 odst. 1 IZ). Samotné zástavní právo však vzniklo rozhodnutím soudu, které neúčinným být nemůže. Otázka neúčinnosti se proto posunuje k posouzení toho, zda neúčinným úkonem byl úkon dlužnice zachycený ve shora uvedeném notářském zápise, kdy právě svolení k přímé vykonatelnosti předcházelo zřízení soudcovského zástavního práva.

Soud dospěl k závěru, že nikoliv. Skutečnost, že proti nějaké osobě je vedeno nalézací řízení po dobu 6 let, neznamená, že by veškeré úkony této osoby musely být konfrontovány s touto vymáhanou pohledávkou a po přiznání vymáhané pohledávky shledány neúčinnými, zasáhly-li do majetkové sféry dané osoby. Dlužnice nejpozději v roce 2003 avalovala směnku, která se týkala hmotněprávního vztahu jejího tehdejšího manžela. Již tato skutečnost akcesorického závazku zeslabuje vazbu mezi směnečným dluhem dlužnice a jejími dalšími úkony. Dlužnice dále v roce 2005 řešila otázku bydlení pro sebe a své děti. Při tom se jí dostalo pomoci její sestry, žalované, která místo umoření svého dluhu poskytla dlužnici půjčku. I když dlužnice nesplácela půjčku řádně, nepožadovala žalovaná úroky či sankce za prodlení, uspokojila se v roce 2008 s uznáním dluhu notářským zápisem se svolením k přímé vykonatelnosti. Byly ujednány znovu splátky, a to nikterak neobvykle, se ztrátou výhody splátek. Skutečnost, že dlužnice takto eliminovala hrozící náklady nalézacího řízení u svého nesporného dluhu z půjčky soud za zvýhodňující úkon ve smyslu základní definice ust. § 235 odst. 1 IZ nepovažuje. Konečně, v době pořízení notářského zápisu již na předmětném bytě dlužnice vázlo jiné zástavní právo. Nelze tedy dovodit příčinnou souvislost mezi uznáním dluhu a mírou uspokojení věřitele P.M.T. 2002, s.r.o. v konkursu. Soud proto žalobu zamítl i v této části.

Dle ust. § 202/1 IZ nemá žalovaná právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobci. Dle ust. § 148/1 o.s.ř. je procesně neúspěšnému žalobci ukládána povinnost nahradit státu náklady dokazování (svědečné).

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15-ti dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o.s.ř.).

V Ostravě dne 21.03.2011

Za správnost vyhotovení: Mgr. Rostislav Krhut, v.r. Petra Závorová samosoudce