33 Cm 19/2009
Jednací číslo: 33 Cm 19/2009-67

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem Mgr. Rostislavem Krhutem ve věci žalobce: Mgr. Hana Nová, Dukelská 2, 792 01 Bruntál, insolvenční správkyně úpadce Stanislava Novotného proti žalovanému: 1. faktorská s.r.o., IČ 26777355, Svatopluka Čecha 4137, 250 01 Brandýs nad Labem, Stará Boleslav, zastoupen: JUDr. Petr Kočí, Ph.D., advokát, Na Šťáhlavce 16/1105, 160 00 Praha 6, o určení pohledávky

takto:

I. Určuje se, že výše pohledávky žalovaného přihlášené do insolvenčního řízení dlužníka ve výši 634.285,-Kč, činí 142.390,-Kč.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 1.469,-Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Soud ukládá žalovanému, aby ve lhůtě 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku uhradil Krajskému soudu v Ostravě na soudním poplatku částku 700,-Kč.

Odůvodnění:

Incidenční žalobou došlou soudu dne 23.12.2009 domáhala se žalobkyně určení, že výše pohledávky žalované v insolvenčním řízení dlužníka, přihlášené ve výši 634.285,-Kč, činí 142.390,-Kč. Žalovaná požadovala zamítnutí žaloby s tím, že celá její pohledávka je vykonatelná a po právu.

Přihláškou pohledávky žalované bylo prokázáno, že žalovaná přihlásila pohledávku v celkové výši 634.285,-Kč vycházející ze smlouvy o půjčce ze dne 12.10.2007, ze zástavní smlouvy z 12.10.2007 a rozhodčího nálezu z 27.3.2009, a to jako pohledávku vykonatelnou.

Mezi účastníky řízení není sporu (a soud přejímá za svá skutková zjištění), že z přihlášené pohledávky činí :

a. Dlužná jistina půjčky 54.400,-Kč. b. Úrok ve výši 3,1% měsíčně za dobu do rozhodnutí o úpadku 87.990,-Kč. c. Smluvní pokuta za nepojištění zástavy 200.000,-Kč. d. Smluvní pokuta za nevinkulování pojistného plnění z pojištění zástavy 200.000,-Kč. e. Smluvní pokuta za porušení povinnosti splácet dle čl. VII/5 smlouvy o půjčce 50.000,-Kč. f. Smluvní pokuta z dlužných nezaplacených splátek ve výši 10 % z dlužné splátky za každý měsíc prodlení z každé dlužné splátky za rok 2008 celkem 9.324,-Kč (36 x 259,-Kč; 8x za květen 2008, 7x za červen 2008, postupně až 1x za prosinec 2008). g. Náklady rozhodčího řízení 27.132,-Kč. h. Smluvní pokuta z dlužných opožděně zaplacených splátek ve výši 10 % z dlužné splátky celkem 777,-Kč (259,-Kč za splátku splatnou v březnu 2008 a 2x 259,-Kč za splátku splatnou v dubnu 2008 ). i. Smluvní pokuta z dlužných splátek ve výši 10 % z dlužné splátky celkem 4.662,-Kč (6x 777,-Kč za období leden až červen 2009).

Spisem Krajského soudu v Ostravě sp.zn. KSOS 33 INS 3621/2009 bylo prokázáno, že :

1. usnesením ze dne 23.9.2009 byl zjištěn úpadek dlužníka, byl prohlášen konkurs a žalobkyně byla ustanovena insolvenčním správcem, 2. pohledávka žalované byla u přezkumného jednání dne 23.11.2009 zjištěna co do jistiny 54.400,-Kč a ve zbytku popřena, 3. insolvenční řízení dosud neskončilo.

Žaloba je tedy podána včas ve lhůtě dle ust. § 199 odst. 1 IZ.

Smlouvou o půjčce ze dne 12.10.2007 vzal soud za prokázané, že :

1. žalovaná se dohodla s dlužníkem, že mu poskytne částku 70.000,-Kč (z toho 1.990,-Kč hotově a zbytek převodem na účty určené dlužníkem),

2. dlužník se zavázal tuto půjčku splatit v celkem 61 měsíčních splátkách po 2.590,-Kč počínaje 12.11.2007, 3. ve stanovených splátkách byla obsažena jednak splátka jistiny, jednak úrok 3,1 % měsíčně, 4. byla ujednána smluvní pokuta 10 % z opožděné splátky za každý započatý měsíc prodlení, 5. byla ujednána smluvní pokuta 50.000,-Kč pro případ, že žalovaná bude donucena uplatnit svůj nárok u soudu (resp. rozhodce), přičemž bylo stanoveno, že donucením se myslí neuhrazení dlužné částky ani po 7 dnech od doručení upomínky, okamžité nesplacení celé půjčky na výzvu žalované či nepřevzetí doporučené zásilky dlužníkem. 6. bylo ujednáno, že veškeré spory ze smlouvy budou řešeny v rozhodčím řízení rozhodcem (rozhodčím senátem) zapsaným v seznamu rozhodců Smírčí a rozhodčí komory České republiky, o.s. (dále jen SRK). Rozhodčí řízení se mělo řídit Jednacím řádem SRK, Poplatkovým řádem SRK, mělo se konat podle zásad spravedlnosti jen na základě písemných podkladů.

Zástavní smlouvou z 12.10.2007 vzal soud za prokázané, že :

1. k zajištění závazku ze smlouvy o půjčce z 12.10.2007 dal dlužník do zástavy svůj dům a dva pozemky v obci Horní Město, 2. dlužník se zavázal zástavu pojistit a vinklovat pojistné ve prospěch žalované (čl. IV.), 3. byla ujednána smluvní pokuta 200.000,-Kč za každé jednotlivé porušení povinnosti dlužníka mimo jiné i dle čl. IV. 4. řešení sporů bylo ujednáno shodně jako ve smlouvě o půjčce.

Není sporu o tom, že žalovaná poskytla dlužníkovi půjčku ve výši 70.000,-Kč, na kterou dlužník celkem zaplatil 15.600,-Kč (platby po 2.600,-Kč ve dnech 10.11.2007, 10.12.2007, 10.1.2008, 10.2.2088, 21.3.2008 a 13.5.2008).

Listinou označenou jako Rozhodčí nález vydaný Smírčí a rozhodčí komorou České republiky, o.s., čj. 002 SRKCR-005/2009 ze dne 27.3.2009 vzal soud za prokázané, že rozhodkyně Mgr. Ciprysová shledala svou pravomoc a uložila dlužníkovi zaplatit žalované částky 202.491,-Kč spolu se smluvní pokutou 777,-Kč měsíčně do budoucna, a 400.000,-Kč a dále náklady rozhodčího řízení 9.143,-Kč a 17.989,-Kč.

Oznámením z 20.8.2008 bylo prokázáno, že dlužník předmět zástavy pojistil pojistnou smlouvou č. 3800458010 a že tato pojistná smlouva zanikla pro nezaplacení pojistného.

Dohodou o vinkulaci pojistného plnění z 12.10.2007 bylo prokázáno, že dlužník vinkloval ve prospěch žalované plněné z pojistné smlouvy č. 38 00 45 80 10.

Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil nic pro věc právně významného.

Z vyjádření spořících se stran plyne, že podstatou sporu jsou tyto otázky :

a) zda je rozhodčí nález nicotný či nikoliv, potažmo, zda žalované vzniklo právo na náhradu nákladů rozhodčího řízení a v jakém rozsahu byl případně žalobce omezen v důvodech popření,

b) zda byl platně sjednán úrok, c) zda byla platně sjednána smluvní pokuta.

K rozhodčímu nálezu

Formulace rozhodčí doložky jak ve smlouvě o půjčce, tak v zástavní smlouvě odkazuje na Smírčí a rozhodčí komorou České republiky, o.s., tedy na subjekt, který není stálým rozhodčím soudem zřízeným zákonem tak, jak vyžaduje ust. § 13 zákona o rozhodčím řízení. K této situaci se již opakovaně vyjadřovaly soudy ve svých rozhodnutích a rozhodovací praxe byla sjednocena Nejvyšším soudem publikací rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp.zn. 12 Cmo 496/2008 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 45/2010. Z tohoto rozhodnutí vyplývá, že takto sjednaná rozhodčí doložka je absolutně neplatná pro obcházení § 13 zákona o rozhodčím řízení. Důsledkem této neplatnosti potom je nedostatek pravomoci dané rozhodkyně věc projednat a rozhodnout a tedy naprostá nicotnost rozhodčího nálezu z 27.3.2009. Z tohoto potom logicky vyplývá, že pohledávka žalované není vykonatelná a správce nebyl nikterak omezen ust. § 199 odst. 2 IZ. Rovněž nicotným paktem nemohla být založena pohledávka žalované na náhradu nákladů rozhodčího řízení ve výši 27.132,-Kč.

Pro úplnost soud dodává, že byla-li by rozhodčí doložka ujednána platně, bylo by nutno se zabývat dopadem Směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5.4.1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách na daný rozhodčí nález . Tuto úvahu však soud z důvodu nadbytečnosti neprováděl.

K úrokům

Výši úrokové sazby 3,1 % p.m., tedy 37,2 % p.a. soud nepovažuje za nikterak nemravnou a tedy nedovolenou, neplatnou. Nemravnost při půjčování peněz (ať již formou smlouvy o úvěry či formou smlouvy o půjčce) totiž není dána výší úrokové sazby, tedy vlastně ceny, za kterou příjemce získává možnost peníze využít (samozřejmě za předpokladu, že je tento úrok ve smlouvě zřetelně a srozumitelně uveden), ale zejména množstvím a výší sankcí při nesplácení (na které poskytovatel mnohdy lačně čeká) ve spojení s vyloučením projednání věci soudem. Soud proto považuje nárok žalované na úrok za důvodný.

Ke smluvním pokutám

Jak výše naznačeno, jsou to právě sankce, které v případě spotřebitelských úvěrů vyžadují bedlivé posouzení kompatibility se zákonem, a to nejen v nejobecnější rovině shody s dobrými mravy (§ 39 OZ), ale též v rovině ust. § 55 a § 56 OZ, které zejména ve spotřebitelských smlouvách zakazují ujednání znamenající značnou nerovnováhu v právech a povinnostech k újmě spotřebitele. Tato ustanovení je nadto nutně eurokonformně vykládat tak, aby byl naplněn účel výše uvedené směrnice, neboť tato ustanovení jsou právě implementací dané směrnice do právního řádu České republiky. Daná směrnice za nepřiměřenou podmínku považuje mimo jiné též požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné .

V projednávané věci poskytla žalovaná půjčku 70.000,-Kč s úrokem 37,2 % p.a., tedy s úrokem, který kromě bazální ceny peněz obsahuje vysokou rizikovou přirážku, a to půjčku zajištěnou zástavou na rodinném domě, kdy hodnota zástavy zjevně násobně přesahuje výši pohledávky žalované.

Soud proto považuje za nemravné a nepřiměřené ujednání o tom, že v případě prodlení se splátkami by dlužník měl platit jednak jednorázovou smluvní pokutu 50.000,-Kč (nemluvě již o tom, že samotné smluvní ujednání je vnitřně rozporné a neurčité, neboť žalovaná není nikdy donucena uplatňovat svá práva v nalézacím řízení-jedná se zcela o obvyklý postup uplatňování práva, nikoliv o nějaké další konkrétní porušení povinnosti dlužníkem), jednak smluvní pokutu 10 % z každé dlužné splátky za každý měsíc prodlení (tj. celkem 120 % za rok prodlení). Riziko žalované je totiž zcela dostatečně a vyváženě pokryto úrokem, zástavou a nárokem na úrok z prodlení v zákonné výši.

Pokud jde o smluvní pokutu 200.000,-Kč za nevinklování pojistného plnění, tento nárok vůbec nevznikl, neboť dlužník-jak bylo prokázáno-pojistné plnění vinkloval. Nezaplatil-li pojistné a pojištění zástavy zaniklo, jedná se jen o porušení povinnosti zástavu pojistit, nikoliv o jednočinný souběh a porušení i povinnosti vinkulovat. I v tomto případě se prosadí zásada ne bis in idem.

Požadavek na zaplacení smluvní pokuty 200.000,-Kč za nepojištění zástavy považuje soud za rozporný s dobrými mravy proto, že do prohlášení konkursu na zástavě škoda nevznikla, žalovaná tedy není nikterak zkrácena na svých právech domoci se uspokojení půjčené částky spolu s úroky ze zástavy. Zjištění této pohledávky v konkursu by vedlo jen k redistribuci výtěžku zpeněžení od ostatních věřitelů směrem k žalované, což by bylo v rozporu se zásadou vyjádřenou v ust. § 5 písm. a) IZ.

Pokud jde o náklady řízení, žalobkyně má dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. právo na poměrnou náhradu nákladů řízení, a to v rozsahu 70 %, neboť ze sporné výše pohledávky 579.885,-Kč byla úspěšná v rozsahu 491.895,-Kč. Náklady žalobkyně tvoří cestovné k jednáním 26.4.2010 a 28.3.2011 v celkové výši 2.099,-Kč (v podrobnostech soud odkazuje na vyúčtování z 26.4.2011), pročež soud žalobkyni přiznal 1.469,-Kč. Soud dále rozhodl dle ust. § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích o poměrném přenosu poplatkové povinnosti.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15-ti dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o.s.ř.).

V Ostravě dne 28.03.2011

Za správnost vyhotovení: Mgr. Rostislav Krhut, v.r. Petra Závorová samosoudce