33 Cm 13/2009
Jednací číslo: 33 Cm 13/2009
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem Mgr. Rostislavem Krhutem ve věci žalobce: PROFI CREDIT Czech a.s., IČ 61860069, Pernštýnské náměstí 80, 530 02 Pardubice, zastoupen: Mgr. Helena Kuberová, Velké náměstí 135/19, 500 03 Hradec Králové, proti žalovaným: 1) Ing. Dagmar Konečná, Nováčkova 12, 700 30 Ostrava- Výškovice, insolvenční správce dlužníka Yvetty Lebánkové, 2) Yvetta Lebánková, Na Dolanech 92/3, 736 01 Havířov-Životice
takto:
I. Určuje se, že žalobce má v insolvenčním řízení 2. žalované pohledávku ve výši 3.888,- Kč.
II. Žaloba, aby bylo určeno, že žalobce má v insolvenčním řízení 2. žalované i pohledávku ve výši 16.098,- Kč, se z a m í t á .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Incidenční žalobou došlou soudu dne 6.10.2009 domáhal se žalobce určení, že má v insolvenčním řízení 2. žalované směnečnou pohledávku ve výši 19.986,- Kč, vyplývající ze smlouvy o revolvingové půjčce ze dne 9.5.2002 a tvořenou : 1. dlužnými splátkami půjčky 2.668,- Kč, 2. smluvní pokutou 1.199,- Kč, 3. další smluvní pokutou 16.008,- Kč a 4. směnečným úrokem 111,- Kč.
Obě žalované požadovaly zamítnutí žaloby s tím, že žalobce nepředložil originál směnky a že 2. žalovaná nezaplatila jen dvě poslední splátky po 1.334,- Kč, a proto je požadovaná výše smluvní pokuty 16.008,- Kč naprosto nepřiměřená.
Spisem Krajského soudu v Ostravě sp.zn. KSOS 33 INS 4982/2009 bylo prokázáno, že : 1. usnesením ze dne 10.8.2009 byl zjištěn úpadek 2. žalované, bylo povoleno oddlužení a 1. žalovaná byla ustanovena do funkce insolvenčního správce, 2. přihláškou ze dne 27.8.2009, evidovanou v oddíle spisu P2, přihlásil žalobce pohledávku 19.986,- Kč, 3. u přezkumného jednání dne 21.9.2009 1. i 2. žalovaná popřely pohledávku žalobce co do pravosti, 4. usnesením ze dne 25.9.2009 bylo schváleno oddlužení plněním splátkového kalendáře a 5. insolvenční řízení nebylo dosud skončeno.
Smlouvou o revolvingové půjčce č. 45888/04015 z 9.5.2002 bylo prokázáno, že : 1. žalobce a 2. žalovaná se dohodli tak, že žalobce bude 2. žalované opakovaně poskytovat peněžní částku 32.016,- Kč (a to konkrétně do 8 dnů od uzavření smlouvy), kterou bude 2. žalovaná splácet měsíčními splátkami ve výši 1.334,- Kč vždy po dobu 24 měsíců při roční procentní sazbě nákladů 60,13 %, 2. že pro případ úhrady splátky po dobu delší než 15 dní byla smluvena smluvní pokuta 8% z výše splátky a po dobu delší než 30 dní 13%, 3. že dále byla ujednána smluvní pokuta ve výši 50 % z poskytnuté půjčky mimo jiné pro případ: neuhrazení 3 splátek nebo prodlení s úhradou jiného peněžitého závazku.
Kartou klienta ze dne 27.8.2009 bylo prokázáno, že 2. žalovaná platila měsíční splátky po 1.334,- Kč od června 2002 do března 2009 a že k úhradě zbytku dluhu nezaplatila splátky za duben a květen 2009.
Fakturou č. 908000488 bylo prokázáno, že žalobce požadoval po 2. žalované částku 213,- Kč jako smluvní pokutu ve výši 8% z dlužných splátek za prodlení se zaplacením splátek za únor a září 2007 (106,- Kč měsíčně).
Fakturou č. 909000544 bylo prokázáno, že žalobce požadoval po 2. žalované částku 426,- Kč jako smluvní pokutu ve výši 8% z dlužných splátek za prodlení se zaplacením splátek za březen, duben, květen a listopad 2008.
Fakturou č. 909038322 bylo prokázáno, že žalobce požadoval po 2. žalované částku 560,- Kč jako smluvní pokutu ve výši 8% a 13% z dlužných splátek za prodlení se zaplacením splátek za duben a květen 2009 a dále částku 16.008,- Kč jako smluvní pokutu 50 % z poskytnuté půjčky.
Oznámením z 22.6.2009 bylo prokázáno, že celkem žalobce po 2. žalované požadoval 19.875,- Kč, z toho 2.668,- Kč dlužné splátky, 1.199,- Kč součet smluvních pokut ve výši 8% a 13% a 16.008,- Kč smluvní pokuta ve výši 50%.
Směnečným vyplňovacím prohlášením z 9.5.2002 bylo prokázáno, že 2. žalovaná vystavila blankosměnku ke krytí závazků ze smlouvy o půjčce ze dne 9.5.2002.
Originálem směnky vystavené dne 9.5.2002 bylo prokázáno, že 2. žalovaná vystavila ve prospěch žalobce vlastní směnku na částku 19.875,- Kč splatnou dne 6.7.2009.
Dodatkem ze dne 15.4.2004 ke smlouvě č. 45888-04015 bylo prokázáno, že žalobce a 2. žalovaná se dohodli na řešení sporů v rozhodčím řízení u některého ze tří vyjmenovaných rozhodců nebo u jiného věřitelem zvoleného rozhodce.
Listinou označenou jako Rozhodčí nález ze dne 3.12.2009 bylo prokázáno, že Mgr. Marek Landsman shledal svou pravomoc rozhodnout v neveřejném, písemném a jednoinstančním rozhodčím řízení a uložil 2. žalované zaplatit ze směnky částku 19.875,- Kč spolu s 6% úrokem od 7.7.2009 do zaplacení.
Takto zjištěný skutkový stav věci soud právně posoudil a dospěl k těmto závěrům:
Žaloba je podána včas ve lhůtě 30 dnů ode dne konání přezkumného jednání tak, jak stanoví § 198 odst. 1 IZ.
Směnečný nárok žalobce vůči 2. žalované coby výstavci směnky (§ 78 odst. 1 a § 28 odst. 1 ZSŠ.) je však podložen hmotněprávním nárokem jen z části. 2. žalovaná dluží 2.668,- Kč jako dvě splátky a rovněž částku 1.199,- Kč jako smluvní pokuty ve výši 8% a 13% z výše splátky ze splátek, u kterých nastalo stanovené prodlení. V součtu těchto částek tedy soud žalobě vyhověl, přičemž ze směnečného úroku 6 % (§ 48 ZSŠ), přihlášeného ve výši 111,- Kč, odpovídá této částce 21,- Kč.
Oproti tomu 2. žalovaná nedluží částku 16.008,- Kč, neboť dané ujednání o smluvní pokutě soud považuje za neplatné dle ust. § 56 OZ, neboť ujednání o tom, že 2. žalovaná, zde v pozici spotřebitele, bude mít povinnost zaplatit smluvní pokutu 50% z poskytnuté peněžní částky (tj. částku 16.008,- Kč) při prodlení se zaplacením 3 splátek po 1.334,- Kč (tj. celkem 4.002,- Kč) považuje soud za výrazně nerovnovážné v neprospěch spotřebitele, smluvní pokuta dosahuje výše 400% dluhu. Ještě zřetelnější nerovnováha nastává v případě, že spotřebitel dluží základní smluvní pokutu ze splátky, tedy částku 106,- Kč a smluvní pokuta by byla požadována za prodlení s úhradou jiného peněžitého závazku .
Toto ust. zákona soud interpretoval komunitárně konformním způsobem, neboť ustanovení o spotřebitelských smlouvách jsou převedením směrnic EU o ochraně spotřebitele; v projednávané věci je relevantní Směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5.4.1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách (dále jen směrnice). Tato směrnice považuje podle čl. 1 písm. e) Přílohy za nepřiměřený požadavek na spotřebiteli,
který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné. Toto ustanovení směrnice nelze aplikovat přímo, neboť směrnice jako pramen komunitárního práva nemá horizontální (tedy v zásadě soukromoprávní) přímý účinek, leč existuje komunitární povinnost vykládat vnitrostátní právo způsobem slučitelným se směrnicí, jak vyložil Evropský soudní dvůr ve věci 17/83 von Colson & Kamman a dalších (tzv. nepřímý účinek směrnic). Formatted: Czech
Soud proto ust. § 56 odst. 1 OZ vztahuje i na ujednání o sankcích za prodlení spotřebitele v tom smyslu, že nepřípustná nerovnováha v právech je dána i tehdy, má-li spotřebitel podle smlouvy povinnost platit nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu nebo případně poskytovat nepřiměřené vysoké plnění v jakékoliv jiné právní formě. Následkem této nerovnováhy je potom dle ust. § 55 odst. 2 OZ relativní neplatnost takovéhoto ujednání; této neplatnosti se oba žalovaní dovolali svým popěrným úkonem v rámci přezkumu přihlášené pohledávky.
V rozsahu částky 16.008,- Kč a souvisejícího směnečného úroku 80,- Kč soud proto žalobu zamítl.
Soud se dále zabýval případnými právními dopady na projednávanou věc toho, že ve věci byl vydán rozhodčí nález .
Soud předně konstatuje, že v rámci přezkumu pohledávek v rámci insolvenčního řízení se liší postup při přezkumu pohledávek vykonatelných a nevykonatelných. Ust. § 177 IZ přitom vyžaduje, aby vykonatelnost pohledávky byla prokázána veřejnou listinou. Zásadní odlišnost ve způsobu přezkumu spočívá v tom, že u vykonatelných pohledávek je omezena možnost je popírat a povinnost podat incidenční žalobu je přenesena na popírajícího (§ 199 IZ). Z obou těchto ustanovení plyne, že režim pohledávky vykonatelné má v insolvenčním řízení jen taková pohledávka, jejíž vykonatelnost byla doložena veřejnou listinou nejpozději u přezkumného jednání. Byl-li tedy rozhodčí nález vydán až po přezkumném jednání, již proto nemohl nic změnit na právní povaze pohledávky přihlášené žalobcem do insolvenčního řízení.
Podstatné ale je, že směrnice podle čl. 1 písm. q) Přílohy považuje za nepřiměřený požadavek ve spotřebitelských smlouvách zbavení spotřebitele práva podat žalobu nebo použít jiný opravný prostředek, zejména požadovat na spotřebiteli, aby předkládal spory výlučně rozhodčímu soudu, na který se nevztahují ustanovení právních přepisů .
Protože český text směrnice není úplně jasný, soud v souladu s pravidly výkladu komunitárních předpisů provedl srovnání s jinou jazykovou verzí směrnice, a to konkrétně slovenskou. Tato jazyková varianta používá formulaci neposkytnúť spotrebitel'ovi právo alebo mu brániť v uplatňovaní práva podať žalobu alebo podať akýkol'vek iný opravný prostriedok, najmä vyžadovať od spotrebitel'a, aby riešil spory neupravené právnymi ustanoveniami výhradne arbitrážou .
Srovnáním obou jazykových verzí je smysl tohoto ustanovení plně exponován. Směrnice považuje řešení sporů ze spotřebitelských smluv v rozhodčím řízení za ustanovení nepřiměřené; zákaz nepřiměřenosti je zde třeba chápat tak, že podnikatel jako druhá smluvní strana spotřebitelské smlouvy nesmí zneužívat své silnější postavení - dané logicky tím, že spotřebitel není fakticky schopen prosadit jakékoliv změny formulářových smluvních podmínek a že, u úvěrových smluv, spotřebitel jedná pod tlakem finanční tísně-k získání nefair výhody, přičemž soud nepochybuje o tom, že takovouto výhodou je přenesení sporu ze
soustavy nezávislých soudů k rozhodci, se kterým podnikatel dlouhodobě spolupracuje, poskytuje mu zdroj příjmu, v řízení není nutno nařizovat jednání, jsou vyloučeny opravné prostředky atd.
Soud proto ust. § 56 odst. 1 OZ vykládá tak, že ve spotřebitelských smlouvách jsou rozhodčí doložky zakázány. Ke stejnému závěru vede i výklad ust. § 55 odst. 1 věta druhá OZ, podle kterého je nepřípustné, aby se spotřebitel vzdával ve spotřebitelské smlouvě svých práv, v tomto případě dokonce ústavního práva na spravedlivý proces před nezávislým soudem.
Podstatné dále je, že v rozhodnutí C-168/05, Mostaza Claro Evropský soudní dvůr vyložil, že rozhodčí nález ve sporu ze spotřebitelské smlouvy není třeba odklidit způsobem předpokládaným národním právem pro odklizení rozhodčích nálezů (tedy v České republice postupem dle § 31 a násl. z.č.216/1994 Sb.), ale že soud má kdykoliv z úřední povinnosti přihlížet k neplatnosti, resp. nicotnosti takovéhoto rozhodčího nálezu. Soud proto uzavírá, že rozhodčí nález z 3.12.2009 nezakládá vykonatelnost předmětné pohledávky a daná listina není listinou, na základě které by bylo lze vést výkon rozhodnutí; jedná se o toliko právně nicotný a bezúčinný popsaný list papíru.
Výrok o nákladech řízení je odůvodněn tím, že procesně úspěšným žalovaným (§ 142 odst. 1 o.s.ř.) náklady řízení nevznikly.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15-ti dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o.s.ř.).
V Ostravě dne 08.03.2010
Za správnost vyhotovení: Mgr. Rostislav Krhut, v.r. Petra Závorová samosoudce 
