33 Cdo 991/2014
Datum rozhodnutí: 28.01.2016
Dotčené předpisy: čl. 19 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013, čl. 103 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013, čl. 107 odst. 5 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013



33 Cdo 991/2014

U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce Ing. K. P., CSc., zastoupeného JUDr. Janou Štěpánkovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Urbanova 16/1242, proti žalovanému F. R. , zemřelému dne 13. 11. 2015, o návrhu na ustanovení zástupce v řízení o žalobě na obnovu řízení, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 15 C 45/2012, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 23. srpna 2013, č. j. 28 Co 408/2013-78, takto:

Dovolací řízení se zastavuje .
O d ů v o d n ě n í :
Žalovaný napadl dovoláním v záhlaví označené rozhodnutí krajského soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Kolíně ze dne 8. července 2013, č. j. 15 C 45/2012-69, kterým mu byl ustanoven zástupcem advokát Mgr. et Mgr. Ondřej Teplý.
Po podání dovolání žalovaný dne 13. 11. 2015 zemřel.
Z povahy práva na ustanovení zástupce pro řízení (§ 30 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění po novele provedené zákonem č. 293/2013 Sb. dále jen o. s. ř. ), vyplývá, že se pojí s osobou účastníka řízení, resp. s poměry (majetkovými, sociálními a dalšími), které se připínají výlučně k jeho osobě. Jde tedy o práva vázaná pouze na konkrétního účastníka řízení, které jsou-li soudem přiznána na případné právní nástupce nepřecházejí (srov. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. května 1999, sp. zn. 18 Co 233/99, uveřejněné pod č. 130/1999 v časopise Soudní judikatura). Jestliže tedy v průběhu dovolacího řízení, jehož předmětem měl být přezkum rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o ustanovení zástupce pro řízení, žalovany ztratil způsobilost být účastníkem řízení, neumožňuje povaha věci v řízení pokračovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. října 2002, sp. zn. 20 Cdo 234/2002).
Nejvyšší soud proto dovolací řízení zastavil (§ 19, § 103, § 107 odst. 5, § 243b o. s. ř.).
O náhradě nákladů (dovolacího) řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, neboť dovoláním napadené rozhodnutí není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 28. ledna 2016
JUDr. Václav Duda
předseda senátu