33 Cdo 98/2012
Datum rozhodnutí: 28.03.2012
Dotčené předpisy: § 153b odst. 1 o. s. ř.




33 Cdo 98/2012


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobců a) D. F. , a b) L. F. , zastoupených JUDr. Alexandrem Šoljakem, advokátem se sídlem Liberec 2, U Soudu 363/10, proti žalované TOVÁRNA, spol. s r. o. se sídlem Liberec V, nám. Českých Bratří 26/13, zastoupené JUDr. Martinem Köhlerem, advokátem se sídlem Liberec III - Jeřáb, 1. máje 535/50, o 75.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 54 C 43/2009, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky v Liberci ze dne 8. září 2011, č. j. 35 Co 290/2011-104, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :


Dovolání žalované proti rozsudku ze dne 8. září 2011, č. j. 35 Co 290/2011-104, kterým Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci potvrdil rozsudek pro zmeškání ze dne 19. ledna 2011, č. j. 54 C 43/2009-76, jímž Okresní soud v Liberci uložil žalované povinnost zaplatit žalobcům k ruce společné a nerozdílné 75.000,- Kč se specifikovanými úroky z prodlení a rozhodl o nákladech řízení, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř. ), a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť rozsudek odvolacího soudu nemá podle § 237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé zásadní právní význam (Ústavní soud nálezem ze dne 21. února 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, zrušil ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. uplynutím dne 31. 12. 2012). Dovoláním zpochybněná právní otázka splnění podmínek pro postup soudu podle § 153b o. s. ř. nepatří z hlediska rozhodovací činnosti dovolacího soudu mezi ty, které by dosud nebyly řešeny, a nebyla odvolacím soudem vyřešena v rozporu s hmotným právem.
V daném případě odvolací soud dospěl k závěru o aplikovatelnosti § 153b o. s. ř. na základě úvahy, že žalovaná se bez důvodné a včasné omluvy nedostavila k nařízenému prvnímu jednání soudu na den 19. 1. 2011, přestože jí bylo předvolání k jednání doručeno do datové schránky dne 9. 11. 2010 (viz č.l. 72 spisu), a že z tvrzení žalobců obsažených v žalobě o skutkových okolnostech věci vyplývá odůvodněnost uplatněného nároku po hmotné stránce (nárok žalobců na vrácení rezervačního poplatku ze smlouvy uzavřené podle § 51 obč. zák.). Protože nastala fikce, podle které se tvrzení obsažená v žalobě o skutkových okolnostech týkajících se sporu považují za nesporná , a žalobci vydání rozsudku pro zmeškání navrhli, žalobě vyhověl vydáním rozsudku pro zmeškání.
Již v usnesení ze dne 24. 2. 2000, sp. zn. 20 Cdo 2228/99, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2000, pod číslem 79, a obdobně v usnesení ze dne 30. 3. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1547/99, Nejvyšší soud přijal a odůvodnil závěr, že už sama okolnost, že se žalovaný nedostaví bez důvodné a včasné omluvy k prvnímu jednání, má při splnění ostatních předpokladů uvedených v § 153b odst. 1 o. s. ř. za následek, že se skutková tvrzení obsažená v žalobě považují za nesporná. Soud na tomto základě rozhoduje rozsudkem pro zmeškání bez ohledu na to, zda žalobce předložil či označil důkazy k tvrzeným skutečnostem, a jaký byl obsah nabízených důkazů. V usnesení ze dne 16. 5. 2000, sp. zn. 20 Cdo 1910/2000, vyslovil Nejvyšší soud právní závěr, podle kterého okolnost, že žalovaný již před prvním nařízeným jednáním vznášel námitky proti skutkovým tvrzením obsaženým v žalobě a na podporu své skutkové verze případu nabízel soudu důkazy, vydání rozsudku pro zmeškání nebrání . Zmíněné závěry Nejvyššího soudu jsou podpořeny též usnesením Ústavního soudu ze dne 28. 1. 1999, sp. zn. III. ÚS 370/98, v němž se uvádí, že nelze považovat za porušení práva na spravedlivý proces, vydá-li soud rozsudek pro zmeškání a využije-li tak nástroje, který je určen k tomu, aby postihl toho účastníka řízení, který po řádném doručení nejméně pět dnů přede dnem, kdy se má jednání konat, bez důvodné a včasné omluvy zmešká první jednání, které bylo ve věci nařízeno ; byť toto rozhodnutí bylo vydáno podle úpravy občanského soudního řádu před 1. 1. 2001, je jeho závěr aplikovatelný i v současné době.
Lze uzavřít, že Nejvyšší soud se v dovolání nastolenými otázkami ve své rozhodovací praxi již zabýval a odvolací soud postupoval v souladu s jeho judikaturou. Dovolací soud proto dovolání žalované pro nepřípustnost odmítl (§ 243b odst. 5 věta první a § 218 písm. c/ o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalobcům v této fázi řízení nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měli vůči žalované právo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 28. března 2012

JUDr. Blanka Moudrá, v. r.
předsedkyně senátu