33 Cdo 951/2014
Datum rozhodnutí: 28.04.2014
Dotčené předpisy: § 243c odst. 1 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013, § 605 obč. zák. ve znění do 31.12.2013



33 Cdo 951/2014


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce Ing. V. Ž. , zastoupeného Mgr. Petrem Karhanem, advokátem se sídlem Praha 5, Anny Rybníčkové 2613/5, proti žalovaným 1) Ing. J. D. a 2) Ing. H. D., zastoupeným JUDr. Marcelou Karešovou, advokátkou se sídlem Praha 5, Plzeňská 2095/150, o nahrazení projevu vůle, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 11 C 327/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. října 2013, č. j. 72 Co 327/2013-221, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.600,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Marcely Karešové, advokátky se sídlem Praha 5, Plzeňská 2095/150.

O d ů v o d n ě n í :
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 16. října 2013, č. j. 72 Co 327/2013-221, potvrdil rozsudek ze dne 14. května 2013, č. j. 11 C 327/2010-173, kterým Obvodní soud pro Prahu 4 zamítl žalobu o uložení povinnosti žalovaným učinit žalobci jako oprávněnému spoluvlastníku nemovitosti budovy čp. 926 stojící na pozemku parc. č. 934/3, pozemku parc. č. 934/3 zastavěná plocha a nádvoří o výměře 103 m2 a pozemku parc. č. 934/2 zahrada o výměře 499 m2 zapsaných v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro hl. m. Prahu, kat. pracoviště Praha na LV č. 70 pro kat. úz. P., obec P., nabídku ke koupi spoluvlastnického podílu o velikosti ideální 1/2 na těchto nemovitostech, zamítl návrh na zrušení předběžného opatření ze dne 7. 12. 2010, č. j. 11 C 327/2010-8, a rozhodl o náhradě nákladů řízení; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srovnej čl. II bod 1 a 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. - dále jen o. s. ř. ); odvolací soud se při řešení právní otázky, zda bylo porušeno předkupní právo žalobce z hlediska splnění zákonných náležitostí nabídky předkupního práva ve smyslu § 605 občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák. ), na níž záviselo napadené rozhodnutí, neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a není důvod, aby vyřešená právní otázka byla posouzena jinak.
Nejvyšší soud sice v rozsudku ze dne 25. 8. 2003, sp. zn. 33 Odo 178/2003 (jímž argumentuje žalobce ve prospěch svého názoru o porušení svého předkupního práva), vyslovil, že podle § 605 obč. zák. musí být nabídka předkupního práva vykonána ohlášením všech podmínek, za kterých zavázaný nabízí svou věc ke koupi, tj. vedle podstatných náležitostí kupní smlouvy i další podmínky či požadavky, za nichž má dojít k prodeji (například forma či splatnost kupní ceny), avšak tento právní názor byl posléze korigován rozhodnutím velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu, jenž v rozsudku ze dne 11. 5. 2011, sp. zn. 31 Cdo 1926/2009, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 128/2011, judikoval, že předkupní právo spoluvlastníka není 'bez dalšího' porušeno, jestliže nabídka doručená spoluvlastníku neobsahovala údaj o splatnosti kupních cen a poté prodávající uzavřel kupní smlouvy, jež obsahovaly individuální splatnost kupních cen. Byla-li splatnost ve smlouvě o převodu podílu, uzavřené později s třetí osobou, stanovena jinak než v § 605 obč. zák., příp. v nabídce na odkoupení podílu učiněné oprávněnému spoluvlastníku (za předpokladu, že nabídka obsahovala lhůtu splatnosti delší než dvouměsíční podle § 605 obč. zák.), lze učinit závěr o tom, že bylo porušeno předkupní právo spoluvlastníka, jen za předpokladu, že podmínky splatnosti se podstatně lišily, a to natolik, že rozdíl mezi nimi mohl objektivně ovlivnit úvahu oprávněného spoluvlastníka o přijetí nabídky na realizaci předkupního práva. Velký senát Nejvyššího soudu v tomto rozsudku dále uzavřel, že i pokud se jednotlivé smluvní podmínky (cena, splatnost aj.) v nabídce učiněné spoluvlastníkovi a podmínky, za kterých je podíl následně prodán třetí osobě, podstatně liší, nelze z toho bez dalšího dovozovat porušení předkupního práva. Jednotlivé smluvní podmínky totiž nemohou být srovnávány izolovaně, ale naopak je nutné je hodnotit v kontextu všech ostatních smluvních podmínek (delší doba splatnosti může být vykompenzována např. poskytnutým zajištěním nebo vyšší cenou apod.). Jedině v případě, že takto komplexně hodnocené smluvní podmínky, za kterých byl spoluvlastnický podíl nabídnut spoluvlastníku, jsou méně výhodné (natolik, aby to objektivně mohlo ovlivnit úvahu oprávněného spoluvlastníka o přijetí nabídky) než podmínky, za kterých byl podíl následně prodán třetí osobě, dojde k zásahu do předkupního práva oprávněného spoluvlastníka. Naopak, pokud je spoluvlastnický podíl prodán třetí osobě za srovnatelných či méně výhodných podmínek, k žádnému poškození práv spoluvlastníka nedochází a jeho předkupní právo není porušeno. Na uvedené rozhodnutí pak navázal Nejvyšší soud řadou dalších rozhodnutí (srovnej např. rozhodnutí ze dne 13. 12. 2011, sp. zn. 30 Cdo 3387/2010, ze dne 28. 6. 2012, sp. zn. 33 Cdo 3739/2010, ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 33 Cdo 3391/2011, a ze dne 31. 7. 2013, sp. zn. 33 Cdo 1696/2012). K závěru, že žalobcovo předkupní právo porušeno nebylo, odvolací soud dospěl poté, co komplexně porovnal podmínky uvedené v nabídce učiněné žalobci s podmínkami sjednanými v kupní smlouvě uzavřené se žalovanými, a dovodil, že rozdíly mezi nimi nemohly - objektivně vzato - ovlivnit úvahu žalobce o přijetí nabídky na realizaci předkupního práva. Odvolací soud tudíž posoudil ve věci rozhodnou právní otázku v souladu s výše uvedenými judikatorními závěry.
Jelikož v dovolání nelze poukazovat na podání, která dovolatel učinil za řízení před soudem prvního stupně nebo v odvolacím řízení (§ 241a odst. 4 o. s. ř.), je bezcenný pouhý odkaz žalobce bez uvedení jakékoli argumentace na všechna jeho předchozí podání v řízení před soudem prvního stupně a soudem odvolacím.
Nejvyšší soud dovolání žalobce odmítl (§ 243c odst. 1 věta první o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou oprávnění podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 28. dubna 2014

JUDr. Blanka Moudrá
předsedkyně senátu