33 Cdo 870/2009
Datum rozhodnutí: 31.03.2011
Dotčené předpisy: předpisu č. 136/1985Sb., § 517 odst. 1 obč. zák., § 36 obč. zák., § 122 odst. 2 obč. zák.





33

Cdo 870/2009


ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK


JMÉNEM REPUBLIKY



Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně
České republiky - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových
se sídlem v Praze, Rašínovo nábřeží 42, adresa pro doručování: Územní pracoviště Brno, Orlí 27, proti žalovaným
1) V. K.
,
2) M. K.
, a
3)

M. Ž.
, zastoupené Mgr. Sylvou Medkovou, advokátkou se sídlem ve Znojmě, Rudoleckého 8, o zaplacení částky 135.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Znojmě, pod sp. zn. 11 C 89/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 24. listopadu 2008, č. j. 17 Co 404/2007-98, takto:


Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 24. listopadu 2008, č. j. 17 Co 404/2007-98, v části výroku, jíž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu ve Znojmě ze dne 20. září 2007, č. j. 11 C 89/2007-48, ve spojení s doplňujícím rozsudkem ze dne 18. září 2008, č. j. 11 C 89/2007-67, kterým byla zamítnuta žaloba, aby žalovaní zaplatili žalobkyni 10% úrok z prodlení z částky 135.000,- Kč od 4. 8. 2000 do 17. 2. 2004 a 8% úrok z prodlení z téže částky od 18. 2. 2004 do zaplacení, a rozsudek Okresního soudu ve Znojmě ze dne 20. září 2007, č. j. 11 C 89/2007-48, ve spojení s doplňujícím rozsudkem ze dne 18. září 2008, č. j. 11 C 89/2007-67, kterým byla zamítnuta žaloba, aby žalovaní zaplatili žalobkyni 10% úrok z prodlení z částky 135.000,- Kč od 4. 8. 2000 do 17. 2. 2004 a 8% úrok z prodlení z téže částky od 18. 2. 2004 do zaplacení, a ve výrocích o nákladech řízení před soudy obou stupňů,
se ruší
a věc
se
v tomto rozsahu
vrací
Okresnímu soudu ve Znojmě k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :



Okresní soud ve Znojmě (dále jen soud prvního stupně ) rozsudkem ze dne

20. září 2007, č. j. 11 C 89/2007-48, ve spojení s doplňujícím rozsudkem ze dne 18. září 2008, č. j. 11 C 89/2007-67, uložil V. K., a třetí žalované povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni částku 135.000,- Kč s 2% úrokem z prodlení ročně od 18. 2. 2004 do zaplacení v měsíčních splátkách po 2.500,- Kč splatných vždy ke každému 1. dni měsíce následujícího po právní moci tohoto rozsudku, a zamítl žalobu o zaplacení 10% úroku z prodlení z dlužné částky 135.000,- Kč od 4. 8. 2000 do 17. 2. 2004 a ve výši 8% od 18. 2. 2004 do zaplacení; současně rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 24. listopadu 2008, č. j. 17 Co 404/2007-98, změnil rozsudek soudu prvního stupně jen ve lhůtě k plnění tak, že povinnost zaplatit částku 135.000,- Kč mají splnit V. K., a třetí žalovaná ve lhůtě tří měsíců od právní moci rozsudku; jinak rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vzal za prokázané, že Okresní národní výbor ve Znojmu uzavřel se třetí žalovanou a V. K., dne 4. 7. 1990 smlouvu o poskytnutí státního příspěvku na individuální bytovou výstavbu podle vyhlášky č. 136/1985 Sb. (dále jen příspěvek ), z níž jim vzniklo právo na výplatu finančního příspěvku ve výši 135.000,- Kč na výstavbu rodinného domu na pozemku parc. č. 10 v k. ú. Ch. oproti jejich závazku provést stavbu v souladu s platným stavebním povolením a dokončí ji tak, aby kolaudační rozhodnutí nabylo právní moci nejpozději do 10 let ode dne uzavření smlouvy (tj. do 4. 7. 2000); současně se zavázali nepřevést rodinný domek po dobu 10 let od uzavření smlouvy, nejméně 8 let od kolaudace, na jiného bez souhlasu národního výboru a po tuto dobu jej užívat k trvalému bydlení (bod 4. smlouvy). Zároveň převzali závazek při nedodržení některé z podmínek uvedených v odst. 3 a 4 smlouvy a v případě, že před uplynutím doby stanovené v odst. 4 smlouvy přestanou být vlastníky rodinného domku, ( ) tuto skutečnost okresnímu úřadu neprodleně oznámit a příspěvek do 30 dnů poté vrátit. Shodně se soudem prvního stupně odvolací soud uzavřel, že splatnost vrácení příspěvku při porušení smluvních podmínek, zajištěného omezením převodu nemovitostí, nebyla - se zřetelem k bodu 6. - ve smlouvě dohodnuta určitě, povinnost jej vrátit tak mohla nastat jen na základě výzvy věřitele podle § 563 občanského zákoníku (dále jen obč. zák. ). Jestliže je žalobkyně vyzvala k vrácení příspěvku ve lhůtě do 17. 2. 2004, potom se do prodlení se splněním svého závazku dostali teprve dnem 18. 2. 2004.

V dovolání, které považuje žalobkyně (dále též dovolatelka ) za přípustné jak podle § 237 odst. 1 písm. b), tak i podle § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) odvolacímu soudu vytýká, že v otázce okamžiku prodlení žalovaných s vrácením státního příspěvku na individuální bytovou výstavbu odporuje hmotnému právu; rozsudek je tak zásadně právně významný a dovolání proti němu přípustné podle § 237 odst. 3 o. s. ř. Není srozuměna se závěrem, že splatnost závazku žalovaných nebyla určitě a srozumitelně dohodnuta, a povinnost vrátit poskytnutý příspěvek tak byla vázána na výzvu věřitele podle § 563 obč. zák. S odkazem na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2009, sp. zn. 33 Cdo 310/2007 a ze dne 31. srpna 2009, sp. zn. 33 Cdo 1450/2008, prosazuje názor, že prvním dnem prodlení byl již 4. 8. 2000. S tímto odůvodněním navrhla zrušit v dotčeném rozsahu rozsudek odvolacího soudu a rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Poté, co žalobkyně podala proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, žalovaný V. K. dne 7. 2. 2009 zemřel. Nejvyšší soud proto na základě usnesení ze dne 24. listopadu 2010, č. j. 33 Cdo 870/2009-144, pokračoval v dovolacím řízení s jeho dědici V. K. a M. K.

Podle § 236 odst. 1 občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II bod 12. zákona č. 7/2009 Sb., dále jen o. s. ř. ) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Oproti očekávání žalobkyně není dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., jelikož rozsudkem odvolacího soudu ze dne 24. listopadu 2008, č. j. 17 Co 404/2007-98, byl v zamítavém výroku potvrzen první ve věci vydaný rozsudek soudu prvního stupně. Přípustnost dovolání lze proto zvažovat pouze v intencích § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., podle něhož je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v

rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).

Nejvyšší soud shledává dovolání přípustným podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť otázku počátku prodlení s vrácením státního příspěvku na individuální bytovou výstavbu odvolací soud posoudil v rozporu s hmotným právem a dosavadní rozhodovací praxí dovolacího soudu.

Podle § 242 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodů uvedených v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Žalobkyně žádnou z těchto vad v dovolání nenamítá a jejich existence nevyplývá ani z obsahu spisu; dovolací soud se tedy zabýval pouze výslovně uplatněným dovolacím důvodem, jak byl žalobkyní obsahově vymezen.



Podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. lze dovolání podat z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 30. září 2005, sp. zn. 33 Odo 905/2005, zdůraznil, že v případě smluv o poskytnutí státního příspěvku na individuální bytovou výstavbu podle vyhlášky č. 136/1985 Sb. šlo o podmíněně nenávratné finanční prostředky poskytované státem za účelem podpory snah občanů zajistit si vlastní bydlení a vyložil, že podmínky, za kterých stát zastoupený příslušným státním orgánem občanům příspěvek poskytl (čerpat finanční prostředky jen na úhradu nákladů spojených s výstavbou, dosáhnout právní moci kolaudačního rozhodnutí nejpozději do 10 let od uzavření smlouvy, užívat dům k trvalému bydlení a nepřevést jej na jiného po stanovenou dobu), představovaly odkládací podmínku (§ 36 obč. zák.), neboť až do doby porušení smluvních povinností stavebníky je povinnost vrátit poskytnutý příspěvek netížila.

Pro vyřešení otázky splatnosti závazku vrátit poskytnutý státní příspěvek je stěžejní obsah smluvního ujednání v čl. 6. smlouvy. Bylo-li ujednáno, že do 10 let od uzavření smlouvy mají žalovaní získat pravomocné kolaudační rozhodnutí, potom porušením tohoto závazku došlo k naplnění odkládací podmínky (na kterou bylo případné vrácení příspěvku vázáno) a žalobkyni vzniklo (bez dalšího) dnem 5. 7. 2000 (tj. dnem následujícím po uplynutí dohodnuté 10leté lhůty) právo na vrácení poskytnutého příspěvku a žalovaným tomu odpovídající povinnost (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2009, sp. zn. 33 Cdo 310/2007). Jestliže žalovaní tuto povinnost nesplnili, ocitli se v prodlení (§ 517 odst. 1 obč. zák.).

Vycházel-li odvolací soud z toho, že žalobkyni právo na vrácení poskytnutého příspěvku vzniklo podle § 563 obč. zák. až na základě její výzvy uplynutím 17. 2. 2000, stanovil počátek prodlení žalovaných v rozporu s § 36 odst. 1 a odst. 2 větou prvou, § 122 odst. 2 a § 517 odst. 1 větou prvou obč. zák. Rozhodnutí tak spočívá ve shora vymezeném rozsahu na nesprávném právním posouzení věci.

Dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. byl dovolatelkou užit opodstatněně. Nejvyššímu soudu tudíž nezbylo než rozsudek odvolacího soudu v napadeném rozsahu podle § 243b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. zrušit. Protože důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a věc vrátil Okresnímu soudu ve Znojmě k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Právní názor vyslovený v tomto rozhodnutí je závazný. V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 věta prvá a druhá o. s. ř.).

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.


V Brně dne 31. března 2011


JUDr. Václav Duda, v. r.

předseda senátu