33 Cdo 861/2010
Datum rozhodnutí: 28.07.2011
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.



33 Cdo 861/2010



U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně Ing. M. A. , zastoupené JUDr. Josefem Sedláčkem, advokátem se sídlem v Šumperku, Starobranská 4, proti žalované D. Z. , zastoupené Mgr. Bohdanou Novákovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Mánesova 19, o 200.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. 7 C 363/2008, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13. 10. 2009, č.j. 22 Co 281/2009-80, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 12.360,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Josefa Sedláčka, advokáta.


O d ů v o d n ě n í:
Dovolání žalované, směřující (hodnoceno podle obsahu) proti v záhlaví citovanému rozsudku v části, jíž krajský soud potvrdil rozsudek ze dne 20. 2. 2009, č.j. 7 C 363/2008-45, ve výroku, jímž Okresní soud Praha - západ uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 200.000,- Kč se specifikovanými úroky z prodlení od 16. 3. 2008 do zaplacení, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (čl. II, bod 1. zákona č. 7/2009 Sb., dále jen o.s.ř. ), a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť hodnocením v dovolání obsažené argumentace nelze dospět k závěru, že napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o.s.ř).
Žalovaná především odvolacímu soudu vytkla, že obsah dopisů účastnic z 7. 2. 2008 a 13. 3. 2008 vyložil v rozporu s vůlí v nich zachycené. Judikatura dovolacího soudu je ustálena v závěru, že zjišťuje-li soud z obsahu smlouvy (případně jednostranného právního úkonu), a to i pomocí výkladu projevu vůle ve smyslu § 35 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen obč. zák. ), co bylo jejími účastníky ujednáno, dospívá ke skutkovým zjištěním (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 10/2000 pod č. 73, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2900/99, uveřejněný v časopise Soudní judikatura 3/2002 pod č. 46). Z pohledu uvedené judikatury je zřejmé, že výhrady stran k výkladu obsahu dopisů účastnic (včetně toho, jaká byla vůle jednajících a k čemu směřovala) vystihují dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o.s.ř., jenž míří na pochybení soudu ve zjištění skutkového stavu věci. Takové námitky jsou však v řízení o dovolání přípustném jen podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. nevýznamné. Skutkový základ sporu nelze při zvažování přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. zpochybnit, pro dovolací soud je závazný (srov. § 241a odst. 3 o.s.ř.). Proto i kritika právního posouzení věci odvolacím soudem (ústící v jeho závěr, že závazky účastnic ze smlouvy o budoucí smlouvě ze dne 13. 10. 2007 byly zrušeny jejich dohodou podle ustanovení § 572 odst. 2 obč. zák.), kterou dovolatelka na svých skutkových námitkách založila, je pro účely daného dovolacího přezkumu bezcenná.
Nedůvodnost námitky, že odvolací soud se nevyjádřil k platnosti smlouvy o budoucí smlouvě ze dne 3. 9. 2007, se podává přímo z odůvodnění napadeného rozsudku, v němž odvolací soud výslovně uvedl dva důvody, pro které shledal tuto smlouvu neplatnou (1/ absence určení doby, do kdy má být hlavní smlouva uzavřena, 2/ nemovitosti nejsou označeny nezaměnitelným způsobem). Namítá-li dovolatelka, že závazky účastnic ze smlouvy o budoucí smlouvě ze dne 13. 10. 2007 nezanikly pro nemožnost plnění (§ 575 obč. zák.), přehlíží, že odvolací soud své rozhodnutí na takovém právním závěru nezaložil; ani tyto výhrady žalované tedy k přípustnosti dovolání nevedou.
Vytýká-li dovolatelka odvolacímu soudu, že řízení zatížil vadou, nerozhodl-li kasačním rozhodnutím, přestože vycházel z jiných skutkových zjištění a věc posoudil po právní stránce jinak, jedná se o námitky podřaditelné dovolacímu důvodu podle § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. Při posouzení přípustnosti dovolání ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. však nemůže být k okolnostem uplatněným tímto dovolacím důvodem přihlédnuto (vyjma případu, o který zde nejde, kdy by samotná vada řízení splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. spor o právo ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních).
Odkaz dovolatelky na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2009, sp. zn. 33 Odo 1569/2006, není přiléhavý, neboť v označené věci dovolací soud na základě dovolání přípustného podle § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. předně podrobil přezkumu správnost interpretace konkrétního ujednání, jímž byly sjednány předpoklady pro nárok na vrácení rezervačního poplatku, které bylo vtěleno do platné nepojmenované smlouvy, kdežto v souzené věci byla nevratnost zálohy sjednána ve smlouvě o budoucí smlouvě z 3. 9. 2007, kterou odvolací soud shledal z výše uvedených důvodů jako celek absolutně neplatnou.
Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. Žalobkyně má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, jež sestávají z odměny za zastupování advokátem v dovolacím řízení. Výši odměny dovolací soud určil podle ustanovení § 1 odst. 1, § 2, § 3 odst. 1 bodu 4., § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15 a § 18 odst. 1, věty první, vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, tj. částkou 10.000,- Kč. Součástí nákladů je dále paušální částka náhrady za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 300,- Kč (§ 13 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a náhrada za 20 % daň z přidané hodnoty ve výši 2.060,- Kč (§ 137 odst. 3, § 151 odst. 2 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně 28. července 2011


JUDr. Pavel K r b e k, v. r.
předseda senátu