33 Cdo 822/2017
Datum rozhodnutí: 16.03.2017
Dotčené předpisy: § 241a o. s. ř. ve znění do 31.12.2013, § 241b odst. 3 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013, § 237 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013



33 Cdo 822/2017


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Krbkem ve věci žalobkyně Ing. L. H. , zastoupené Mgr. Robertem Kaše, advokátem se sídlem v Plzni, U Svépomoci 2020/9, proti žalovanému P. K. , zastoupenému Doc. JUDr. Janem Brázdou, Ph.D, advokátem se sídlem v Plzni, Malá 43/6, o 583.164,13 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. 34 C 298/2013, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 11. 2016, č.j. 56 Co 83/2016-317, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Krajský soud v Plzni v záhlaví označeným rozhodnutím zrušil co do částky 135.408,57 Kč s příslušenstvím rozsudek Okresního soudu Plzeň - město ze dne 3. 7. 2015, č.j. 34 C 298/2013-238, a řízení v tomto rozsahu zastavil, co do částky 448.755,56 Kč s příslušenstvím, kterou žalobkyně po žalovaném požadovala, zamítavé rozhodnutí potvrdil a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Rozhodnutí krajského soudu napadla žalobkyně dovoláním, které Nejvyšší soud odmítl (§ 243c odst. 1, věta první, zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013, srov. čl. II bod 1, 7 zákona č. 404/2012 Sb., dále jen o.s.ř. ), neboť neobsahuje způsobilé vymezení toho, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 o.s.ř.) ani vymezení důvodu dovolání (§ 241a odst. 1, 3 o.s.ř.); o tyto obligatorní náležitosti již dovolání nemůže být doplněno (§ 241b odst. 3 o.s.ř.) a v dovolacím řízení pro tyto vady nelze pokračovat.
Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o.s.ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam taxativně vyjmenovaných hledisek považuje za splněné. Jinak vyjádřeno, z obsahu dovolání musí být patrné, zda jde (má jít) o některý ze čtyř v úvahu přicházejících případů, kdy napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva 1/ při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo 2/ která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo 3/ která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo 4/ má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 80/2013, ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014, ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 15. 10. 2013, sp. zn. 26 Cdo 2326/2013). K projednání dovolání přitom nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o.s.ř. či jeho části. Dovolatel je tak povinen uvést, od řešení jaké otázky hmotného nebo procesního práva se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která taková otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která otázka hmotného nebo procesního práva je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, popř. která taková právní otázka (již dříve vyřešená) má být dovolacím soudem posouzena jinak.
Důvod dovolání, jímž může být jen nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem, se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá jeho nesprávnost (srov. § 241a odst. 1, 3 o.s.ř.).
Uvádí-li žalobkyně k otázce přípustnosti dovolání, že má za to, že dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak, aniž by bylo možné z obsahu dovolání dovodit, o jakou právní otázku jde, nejde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání, jak uvedeno výše. Požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ve vztahu ke všem výrokům rozhodnutí odvolacího soudu tak žalobkyně nedostála.
Stejně tak nevymezila důvod dovolání, uvedla-li, že dovolání je důvodné ve smyslu ust. § 241a odst. 1 o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (právní posouzení, které pokládá za nesprávné, nijak nekonkretizovala). Veškeré námitky dovolatelky jsou skutkového rázu nebo se týkají hodnocení důkazů odvolacím soudem či procesních vad řízení.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. března 2017
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu