33 Cdo 79/2010
Datum rozhodnutí: 28.07.2010
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., § 237 odst. 3 o. s. ř.




33 Cdo 79/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce Ing. J. B., zastoupeného JUDr. Evou Machovou, advokátkou se sídlem České Budějovice, Na Sadech 21, proti žalovaným 1) J. B., a 2) M. B. , zastoupeným Mgr. Eduardem Křiklavou, advokátem se sídlem České Budějovice, Jeronýmova 174/2, o určení vlastnického práva k nemovitostem a o vyklizení nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 6 C 166/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. července 2009, č. j. 19 Co 1567/2009-288, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným do tří dnů od právní moci usnesení na nákladech dovolacího řízení částku 10.500,- Kč k rukám Mgr. Eduarda Křiklavy, advokáta
se sídlem České Budějovice, Jeronýmova 174/2.
O d ů v o d n ě n í: Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. července 2009, č. j. 19 Co 1567/2009-288, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 29. dubna 2009, č. j. 6 C 166/2008-246, jímž byl zamítnut návrh žalující strany, aby soud určil, že žalobce Ing. J. B., je vlastníkem domu čp. 7 a stavební parcely KN číslo 918 v k. ú. a obci H. P. , a byl zamítnut návrh žalobce, aby soud uložil žalovaným J. B. a M. B. vyklidit dům čp. 7 se stavební parcelou KN číslo 918 a stavební parcelou KN číslo 918 v k. ú. a obci H. P. a vyklizenou předat žalobci , není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen o. s. ř. ), a dovolacím soudem nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek nemá po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).
V rámci způsobilého dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. žalobce předložil k dovolacímu přezkumu posouzení otázky, zda vzhledem k okolnostem případu lze chování žalovaného k němu kvalifikovat jako hrubé porušení dobrých mravů, tedy zda byla naplněna jedna ze zákonných podmínek pro vrácení daru ve smyslu § 630 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen obč. zák. ). Řešení této otázky však postrádá významový přesah do širšího kontextu soudní praxe, neboť úvaha, zda chování obdarovaného lze kvalifikovat jako hrubě porušující dobré mravy, se odvíjí od posouzení všech zvláštností každého případu individuálně a závěry v konkrétním případě tak lze jen velmi obtížně zobecnit. To platí tím spíše pro danou věc, kdy chování žalovaného a žalobce bylo charakterizováno vzájemnými útoky. Výklad pojmu rozpor s dobrými mravy , který je významný z hlediska aplikace § 630 obč. zák., podal Nejvyšší soud České republiky ve svých rozhodnutích opakovaně. Namátkou je možno zmínit např. rozsudek ze dne 25. 10. 2004, sp. zn. 33 Odo 538/2003 (na něhož navázala další jeho rozhodovací praxe), v němž se vyjádřil k aplikovatelnosti § 630 obč. zák. tak, že k naplnění skutkové podstaty pro vrácení daru směřuje pouze takové závadné jednání obdarovaného vůči dárci nebo členům jeho rodiny, které z hlediska svého rozsahu a intenzity a při zohlednění vzájemného jednání účastníků právního vztahu nevzbuzuje z hlediska společenského, objektivizovaného, pochybnosti o hrubé kolizi s dobrými mravy. Odvolací soud, který stejně jako soud prvního stupně dospěl k závěru, že v posuzovaném případě jednání žalovaného nelze kvalifikovat jako hrubé porušení dobrých mravů ve smyslu § 630 obč. zák., rozhodl v intencích uvedeného výkladu; opodstatněnou proto není výtka žalobce, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce odmítl (§ 243b odst. 5 věta první a § 218 písm. c/ o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. za stavu, kdy žalovaným vznikly náklady v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta, které sestávají z odměny advokáta ve výši 8.450,- Kč (§ 2 odst. 1, § 5 písm. b/, § 7 písm. d/, § 17 písm. b/ ve spojení s § 10 odst. 3, § 15 ve spojení s § 14 odst. 1, § 18 odst. 1 a § 19a vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§ 2 odst. 1, § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění) a z částky 1.750,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou oprávnění podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 28. července 2010

JUDr. Blanka Moudrá, v. r.
předsedkyně senátu