33 Cdo 762/2008
Datum rozhodnutí: 03.03.2010
Dotčené předpisy: § 145 obč. zák., § 143 obč. zák., § 40a obč. zák.




33 Cdo 762/2008

U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně K. P., zastoupené JUDr. PhDr. Oldřichem Choděrou, advokátem se sídlem v Praze 2, Jugoslávská 12, proti žalovaným 1) AAA AUTO a.s. se sídlem v Hostivicích, Husovo nám. 14, zastoupené JUDr. Luďkem Pilným, advokátem se sídlem v Praze 9, Na Rampách 743/3, a 2) J. P., o zaplacení 252.865,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha západ pod sp. zn. 5 C 383/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 3. září 2007, č. j. 30 Co 397/2007-44, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 3. září 2007, č. j. 30 Co 397/2007-44, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu Praha západ ze dne 17. dubna 2007, č. j. 5 C 383/2006-24, jímž byla zamítnuta žaloba, aby bylo první žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 252.865,- Kč s příslušenstvím a druhému žalovanému uloženo tuto povinnost strpět, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).
Předpokladem přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. je závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka mají po právní stránce zásadní význam. Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst. 3 o. s. ř.); z této skutečnosti mimo jiné vyplývá, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Svými námitkami žalobkyně vystihla přípustný dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jehož prostřednictvím lze odvolacímu soudu vytýkat, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání zpochybnila závěr odvolacího soudu, že není legitimována dovolat se ve smyslu § 40a a § 145 odst. 2 obč. zák. relativní neplatnosti smlouvy uzavřené mezi žalovanými, jíž žalovaná prodala žalovanému (manželu žalobkyně) osobní automobil, neboť má-li být věc do společného jmění manželů kupní smlouvou teprve získána, nejde o právní úkon týkající se společné věci a ze smlouvy s žalovanou je oprávněn a zavázán výlučně žalovaný.
Velký senát Nejvyššího soudu České republiky v rozsudku ze dne 12. 9. 2007, sp. zn. 31 Odo 677/2005, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 3/2008 pod č. 24, vysvětlil, že ustanovení § 143 odst. 1 písm. b/ obč. zák. upravuje jen vztahy mezi manžely uvnitř jejich společného jmění, aniž by mělo průmět do vztahů ke třetím osobám.
Ze smlouvy, kterou žalovaní uzavřeli, tak vznikl právní vztah výlučně mezi nimi a žalobkyni z ní žádná oprávnění ani závazky nevyplývají; není tudíž ani oprávněna domáhat se vrácení plnění, které podle této smlouvy poskytl žalovaný žalované. Soudní praxe (srov. rozhodnutí uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 22/1983) standardně vychází z toho, že právními úkony ve smyslu ustanovení § 145 obč. zák. jsou jen ty, při nichž jde o vznik, změnu nebo zánik právního vztahu k majetkovým hodnotám, které jsou předmětem společného jmění v době, kdy k právním úkonům došlo; nejsou jimi právní úkony, na jejichž základě mají být majetkové hodnoty teprve získány. Nejvyšší soud již v rozhodnutí ze dne 16. 11. 2009, sp. zn. 33 Cdo 1340/2008, dospěl k závěru, že uvedený judikát neztratil svůj význam ani po přeměně institutu bezpodílového spoluvlastnictví manželů na institut společného jmění manželů. Jelikož v posuzované věci byla mezi žalovanými uzavřena kupní smlouva, kterou má být věc do společného jmění manželů teprve získána, ustanovení § 145 odst. 2 obč. zák. na daný případ nedopadá.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, a dovolací soud je proto podle § 243b odst. 5 věty prvé a § 218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalobkyně nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a ze spisu se nepodává, že by žalovaným náklady v této fázi řízení vznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 3. března 2010

JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á
předsedkyně senátu