33 Cdo 753/2008
Datum rozhodnutí: 01.04.2010
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.




33 Cdo 753/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce CDV-2, LTD . se sídlem Londýn EC4A 2BB, Peterborough Court, 133 Fleet Street, Spojené Království Velké Británie a Severního Irska, zastoupeného JUDr. Petrem Balcarem, advokátem se sídlem v Praze 5, E. Peškové 15, proti žalovanému JUDr. J. V., o zaplacení 6,058.286,69 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 15 C 321/2006,
o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 24. července 2007, č. j. 25 Co 238/2007-125, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 24. července 2007, č. j. 25 Co 238/2007-125, kterým byl zrušen rozsudek Okresního soudu v Chebu ze dne
1. března 2007, č. j. 15 C 321/2006-87, v části, jíž bylo žalovanému uloženo, aby společně a nerozdílně s V. V. zaplatil žalobkyni 6.058.286,69 Kč s příslušenstvím s tím, že žalobkyně je oprávněna domáhat se uspokojení své pohledávky pouze z výtěžku prodeje tam specifikovaných zastavených nemovitostí, je přípustné podle § 239 odst. 1 písm. a/ o. s. ř., avšak je zjevně bezdůvodné (§ 243b odst. 1 o. s. ř.).
Nejvyšší soud České republiky již v rozhodnutí ze dne 3. dubna 2008, sp. zn. 21 Cdo 1577/2007, uvedl, že jde o projednávání stejné věci, jestliže o ní jsou v novém řízení uváděna pouze nová tvrzení o zajištění práva nebo o majetku, z něhož má být tentýž nárok uspokojen. Je-li dlužník pohledávky současně vlastníkem zástavy, představuje pravomocné rozhodnutí soudu nebo jiný titul pro výkon rozhodnutí, které dlužníku ukládá, aby zajištěnou pohledávku zaplatil, způsobilý podklad pro nucené vymáhání pohledávky ze všeho majetku dlužníka, tedy i z majetku zastaveného ve prospěch přiznané pohledávky. Vzhledem k tomu, že pravomocné rozhodnutí soudu nebo jiný titul pro výkon rozhodnutí, který dlužníku ukládá, aby svému věřiteli zaplatil dlužnou pohledávku, je ve výkonu rozhodnutí způsobilým podkladem též pro prodej zástavy, jež patří dlužníku a slouží k zajištění vymáhané pohledávku, není pro uplatnění nároku věřitele na zaplacení dlužné pohledávky za dlužníkem sám o sobě významný údaj také o tom, z jakého majetku dlužníka má být posléze přiznaný nárok uspokojen. Nejde tedy o uplatnění jiného nároku a ani o jiný předmět řízení tehdy, je-li požadované právo v novém řízení jak uvádí i v posuzované věci dovolatelka založeno jednak na existenci neuhrazené úvěrové pohledávky a zároveň na existenci zástavní smlouvy zajišťující tuto pohledávku; o jiný nárok ani předmět řízení se totiž nemůže jednat jen proto, že žalobce o tomtéž nároku a na základě stejného skutku uvádí jiné (další, odlišné) údaje pouze o zajištění uplatněného práva, popřípadě o jiném zdroji jeho uspokojení při výkonu rozhodnutí.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobce je zjevně nedůvodné a dovolací soud je proto podle § 243b odst. 5 věty prvé a § 218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalovanému v souvislosti s dovolacím řízením nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl vůči žalobci právo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 1. dubna 2010

JUDr. Ivana Zlatohlávková, v. r.
předsedkyně senátu