33 Cdo 747/2012
Datum rozhodnutí: 26.04.2012
Dotčené předpisy: čl. 174a odst. 3 o. s. ř. ve znění do 31.08.2011




33 Cdo 747/2012


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně ZANA Invest, a. s., se sídlem v Praze 10, Ukrajinská 728/2, identifikační číslo 24843024, zastoupené JUDr. Zbyňkem Dvořákem, advokátem se sídlem v Táboře, Erbenova 2978, proti žalovanému M. K. , o zaplacení 90,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 117 EC 300/2011, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. listopadu 2011, č. j. 8 Co 575/2011-24, takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. listopadu 2011, č. j. 8 Co 575/2011-24, a usnesení Okresního soudu v Opavě ze dne 10. října 2011, č. j. 117 EC 300/2011-12, se ruší a věc se vrací Okresnímu soudu v Opavě k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným soudu dne 5. 8. 2011 domáhala, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí 90,- Kč s příslušenstvím, představujících pohledávku za žalovaným, postoupenou jí Městskou nemocnicí v Ostravě, které žalovaný nezaplatil regulační poplatek za pohotovostní lékařskou péči.
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 24. listopadu 2011, č. j. 8 Co 575/2011-24, potvrdil usnesení Okresního soudu v Opavě (dále soud prvního stupně ) ze dne 10. října 2011, č. j. 117 EC 300/2011-12, kterým byl odmítnut návrh žalobkyně na vydání elektronického platebního rozkazu doručeného soudu dne 5. 8. 2011, a bylo rozhodnuto o nákladech řízení; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Přijal závěr soudu prvního stupně, že návrh žalobkyně na vydání elektronického platebního rozkazu neobsahuje skutková tvrzení o tom, jaká konkrétní péče byla žalovanému zdravotnickým zařízením poskytnuta a kdy se tak stalo, takže skutek nebyl vymezen tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným, a nelze stanovit počátek prodlení se zaplacením požadované částky, pro kteréžto nedostatky nelze pokračovat v řízení. Ztotožnil se dále s názorem soudu prvního stupně, že zákon č. 218/2011 Sb., který s účinností od 1. 9. 2011 novelizoval ustanovení § 174a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, neobsahuje žádná přechodná ustanovení, a proto rozhodoval podle právní úpravy platné a účinné v den vydání rozhodnutí a návrh na vydání elektronického platebního rozkazu odmítl, aniž by žalobkyni vyzýval k odstranění vad jejího podání. Soudu prvního stupně přisvědčil, že je na místě postupovat podle § 174a odst. 3 občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 9. 2011.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání odmítající závěry, k nimž dospěly soudy obou stupňů, s tím, že bylo-li řízení zahájeno na základě návrhu podaného 5. 8. 2011, tj. před účinností zmíněné novely občanského soudního řádu, měly soudy postupovat podle této právní normy ve znění účinném do 31. 8. 2011
Dovolání je bez dalšího přípustné podle § 239 odst. 3 části věty před středníkem občanského soudního řádu; podmínku, aby šlo o potvrzující usnesení odvolacího soudu, ohledně kterého dovolací soud dospěje k závěru, že má po právní stránce zásadní význam (formulovanou ve větě druhé označeného ustanovení poukazem na obdobné použití § 237 odst. 1 a 3 občanského soudního řádu), lze mít za obsoletní z příčin popsaných např. v díle Drápal, L., Bureš, J. a kol.: Občanský soudní řád II. § 201 až 376. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009 str. 1903-1904.
Žalobkyně zpochybnila závěr odvolacího soudu, že soud prvního stupně nepochybil, jestliže s odkazem na ustanovení § 174a odst. 3 občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 9. 2011 odmítl její návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, který neobsahoval vylíčení rozhodujících skutečností, aniž by ji vyzval k odstranění vad jejího podání podle § 43 občanského soudního řádu.
Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Problematikou časových mezí procesních zákonů se Nejvyšší soud zabýval již ve svém stanovisku k výkladu některých ustanovení zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ze dne 17. června 1998, sp. zn. Cpjn 19/98, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 52/1998. V něm přijal a odůvodnil závěr, že z povahy procesního práva plyne, že změny, které přináší procesní právo nové, mohou působit výlučně ode dne nabytí účinnosti nového zákona, a to i pro řízení, jež byla zahájena před jeho účinností. Účinky procesních úkonů účastníků i soudu, které s nimi spojovala či nespojovala dřívější procesní úprava, však zůstávají zachovány. Jestliže tedy před účinností zákona č. 218/2011 Sb., jímž byl změněn občanský soudní řád tak, že jeho ustanovení § 174a bylo doplněno o odstavec 3, bylo povinností soudu vyzvat účastníka řízení, aby opravil nebo doplnil své podání, neobsahuje-li všechny stanovené náležitosti nebo je nesrozumitelné či neurčité, pak právě tento účinek zůstává zachován a soud se nemůže této povinnosti zbavit dodatečně. Platí proto, že ustanovení § 174a odst. 3 občanského soudního řádu se užije jen u těch návrhů na vydání elektronického platebního rozkazu, které byly podány po účinnosti novely provedené zákonem č. 218/2011 Sb. Opačný závěr by vedl k porušením právní jistoty účastníků řízení a jejich legitimního očekávání.
Lze uzavřít, že právní posouzení věci odvolacím soudem ve světle závěrů, které Nejvyšší soud přijal ve shora uvedeném stanovisku, neobstojí; dovolací soud proto napadené usnesení odvolacího soudu zrušil, a jelikož důvody, pro které bylo zrušeno, platí i pro usnesení soudu prvního stupně, zrušil rovněž toto usnesení a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 část věty za středníkem, odst. 3 věta druhá občanského soudního řádu). Vzhledem k důvodu, který vedl dovolací soud ke zrušení napadeného rozhodnutí, již bylo nadbytečné zabývat se dalšími námitkami, které žalobkyně ve svém dovolání uplatnila.

Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný. V novém rozhodnutí rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, včetně řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. dubna 2012

JUDr. Václav Duda, v. r.
předseda senátu