33 Cdo 70/2016
Datum rozhodnutí: 26.01.2016
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř., § 241a odst. 1, 2 o. s. ř.



33 Cdo 70/2016


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Ivanou Zlatohlávkovou ve věci žalobce BNP Paribas Personal Finance, societé anonyme , se sídlem 1 boulevard Haussmann, 75009 Paris, Francouzská republika (registrační číslo 542097902, BNP Paribas Personal Finance SA, odštěpný závod, se sídlem Praha 5, Karla Engliše 5/3208 (identifikační číslo 03814742), jako právního nástupce CETELEM ČR, a.s., se sídlem Praha 5, Karla Engliše 5/3208 (identifikační číslo 25085689), proti žalované D. H., zastoupené JUDr. Ing. Jiřím Němcem, advokátem se sídlem Brno, Štefánikova 114/45, o zaplacení 97.204,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 218 C 131/2013, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. ledna 2015, č. j. 51 Co 178/2014-81, takto:

Dovolání se odmítá.
O d ů v o d n ě n í:


Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 30. ledna 2015, č. j. 51 Co 178/2014-81, potvrdil usnesení ze dne 28. května 2014, č. j. 218 C 131/2013-41, jímž Okresní soud v Bruntále nepřipustil zastoupení žalované v předmětném řízení obecným zmocněncem Ing. L. L.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které není podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1 a 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. dále jen o. s. ř. ), přípustné.
Podle § 237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle § 241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. či jeho části (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013). Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, nebo proto, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z jeho obsahu patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem, popř. od kterých rozhodnutí dovolacího soudu se řešení takové otázky odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014). Stejně tak spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání v tom, že dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka má být posouzena jinak , musí současně uvést, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má dovolací soud odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013).
Dovolání žalované shora uvedený postulát nesplňuje, neboť v něm není specifikováno, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. § 241a odst. 2 o. s. ř.), resp. které ze čtyř kritérií přípustnosti dovolání uvedených v § 237 o. s. ř. má za splněné. Vymezení přípustnosti dovolání pak nelze dovodit ani z jeho obsahu; v něm je činěn jediný odkaz na rozhodnutí Nejvyššího soudu (sp. zn. 20 Nd 195/2013), a to v souvislosti s namítanou zmatečností řízení (námitkou, že o odvolání rozhodli vyloučení soudci, která ani nevystihuje jediný způsobilý dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř.).
Absence správného údaje o tom, v čem podle dovolatelky spočívá naplnění předpokladů přípustnosti dovolání (tj. vymezení přípustnosti ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř.), zatěžuje podání kvalifikovanou vadou, kterou již nelze odstranit.
Nejvyšší soud dovolání podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Proti tomuto usnesení není přípustný žádný opravný prostředek.

V Brně dne 26. ledna 2016

JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu