33 Cdo 69/2015
Datum rozhodnutí: 30.11.2016
Dotčené předpisy: čl. 237 o. s. ř., čl. 241a odst. 2 o. s. ř.



MSPH 90 INS 9622/2013
190 ICm 266/2014
33 ICdo 69/2015

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Václavem Dudou ve věci žalobců a) JUDr. Jiřiny Lužové , insolvenční správkyně dlužnice P. K., b) P. P. , zastoupeného JUDr. Janou Bednářovou, advokátkou se sídlem v Praze 3, Šrobárova 23, proti žalované DaGrIn CZ, s. r. o. se sídlem v Praze 7, V Háji 1185/18, identifikační číslo 28881940, zastoupené JUDr. Barborou Lukšovou Frantovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Washingtonova 17, v incidenčním sporu o určení pravosti, výše a pořadí přihlášených pohledávek, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 190 ICm 266/2014, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 4. 2015, č. j. 190 ICm 266/2014, 104 VSPH 632/2014-73 (MSPH 90 INS 9622/2013), takto:
I. Dovolání se odmítá . II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.114 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jany Bednářové, advokátky.
III. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou nemá žádná z účastnic právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:
Dovolání proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí neobsahuje obligatorní náležitost, a sice vymezení toho, v čem žalovaná spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů - dále jen o. s. ř. - srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2014, sen. zn. 29 ICdo 33/2014, uveřejněné pod číslem 92/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek); o tuto náležitost již dovolání nemůže být doplněno (§ 241b odst. 3 o. s. ř.).
Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř., musí dovolatelka vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nestačí pouhá citace ustanovení § 237 o. s. ř. (či jeho části). Požadavku § 237 o. s. ř. nevyhovuje ta část dovolání žalované, podle které má dovolání za přípustné, neboť považuje za nezbytné vyřešit otázku hmotného práva ohledně přípustnosti smluvní pokuty ve spotřebitelské smlouvě smlouvě o úvěru, resp. ohledně její výše, když je zřejmé, že soudy nižších stupňů nerozhodují ve světle judikatury Nejvyššího soudu shodně, resp. opačně. Z rozhodnutí zde uvedených soudů vyplývá, že judikatura Nejvyššího soudu ohledně smluvní pokuty ve spotřebitelských smlouvách není jednotná ( ) a lze se domnívat, že ani doposud vydaná rozhodnutí Nejvyššího soudu ( ) neobsahují jasné mantinely pro posuzování platnosti smluvních ujednání o smluvní pokutě, neboť i sám odvolací soud spíše než o judikaturu Nejvyššího soudu opírá své rozhodnutí o judikaturu Soudního dvora .
Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. je dovolatel povinen v dovolání uvést, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř., musí dovolatel vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nestačí pouhá citace ustanovení § 237 o. s. ř. (či jeho části).
Požadavek, aby dovolatel vymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolaní, znamená, že je povinen uvést, od řešení jaké konkrétní otázky hmotného nebo procesního práva se odvolací soud a) odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo b) která taková otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo c) která otázka hmotného nebo procesního práva je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, d) popř. která taková právní otázka (již dříve vyřešená) má být dovolacím soudem posouzena jinak.
Argument, podle kterého se odvolací soud při svém rozhodování odchýlil od ustálené rozhodovací praxe, může být způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ve smyslu § 241a odst. 2 o. s. ř. jen je-li z dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které ustálené rozhodovací praxe se řešení takové právní otázky odvolacím soudem odchyluje; takový údaj se z dovolání nepodává.
Řádným vymezením předpokladů přípustnosti dovolání může být argumentace tou částí ustanovení § 237 o. s. ř., která spojuje přípustnost dovolání s vyřešením otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena , avšak pouze tehdy, je-li z dovolání patrno, kterou takovou otázku hmotného práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem. Tento údaj však z dovolání (posuzováno podle obsahu) nevyplývá.
Přípustnost dovolání může být založena argumentací, že judikatura dovolacího soudu je ve vztahu k řešení konkrétní právní otázky rozporná. Nezbytným předpokladem takového vymezení předpokladu přípustnosti dovolání je ovšem označení rozhodnutí dovolacího soudu, v nichž taková sporná právní otázka byla vyřešena odlišně. Tímto způsobem ovšem dovolatelka přípustnost dovolání nevymezila.
Má-li být dovolání přípustné proto, že dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak , jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu § 241a odst. 2 o. s. ř., jen je-li z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, nebo ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013). Tento údaj se rovněž z dovolání (posuzováno podle jeho obsahu) nepodává.
Požadavku na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 o. s. ř.) dovolatelka v dovolání (posouzeném z obsahového hlediska i v jiných jeho částech) v projednávané věci nedostála.
Nejvyšší soud proto její dovolání odmítl podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř., neboť v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. července 2013, sen. zn. 29 NSČR 51/2013).
Pro úplnost - mimo důvod, který vedl k odmítnutí dovolání - nutno uvést, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a že samotné hodnocení důkazů soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř.) nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013) úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle § 241a odst. 1 o. s. ř.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou opírá o ustanovení § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolání žalované bylo odmítnuto, čímž žalobci vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ty v dané věci sestávají z mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 19. 8. 2015), která podle ustanovení § 7 bodu 5., § 9 odst. 4 písm. c) a § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), činí 3.100 Kč, dále z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu) a z náhrady za 21% daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.) ve výši 714 Kč. Celkem činí náhrada nákladů dovolacího řízení přiznaná žalobci částku 4.114 Kč.
K určení výše odměny za zastupování advokátem podle advokátního tarifu srov. důvody rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, uveřejněného pod číslem 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Žalobkyni v této fázi řízení nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla vůči žalované právo.
Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 30. listopadu 2016


JUDr. Václav Duda
předseda senátu