33 Cdo 681/2017
Datum rozhodnutí: 28.03.2017
Dotčené předpisy: § 241b odst. 2 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013, § 104 odst. 2 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013



33 Cdo 681/2017 33 Cdo 1334/2017


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně Tessile ditta a.s. , se sídlem v Praze 1, Rytířská 411/4, identifikační číslo 278 22 117, zastoupené JUDr. Pavlem Truxou, advokátem se sídlem v Rokycanech, Josefa Knihy 177, proti žalované V. P. , o zaplacení 968,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 5 EC 158/2011, o dovoláních žalované proti usnesením Městského soudu v Praze ze dne 15. října 2013, č. j. 20 Co 417/2013-79, a ze dne 25. října 2016, č. j. 20 Co 390/2016-113, takto:
Dovolací řízení se zastavují . O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 3 elektronickým platebním rozkazem ze dne 3. 6. 2011, č. j. 5 EC 158/2011-9, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni do 15 dnů ode dne doručení elektronického platebního rozkazu 968,- Kč se specifikovaným příslušenstvím (úroky z prodlení) a rozhodl o nákladech řízení. Proti tomuto rozhodnutí podala žalovaná (včasný) odpor.
Usnesením ze dne 27. 6. 2013, č. j. 5 EC 158/2011-70, Obvodní soud pro Prahu 3 výrokem I. zamítl žádost žalované o osvobození od soudních poplatků a výrokem II. zamítl žádost žalované o ustanovení zástupce z řad advokátů.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 15. 10. 2013, č. j. 20 Co 417/2013-79, usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. zrušil a řízení o zamítnutí žádosti žalované o osvobození od soudních poplatků zastavil. Dospěl k závěru, že žalovaná nepožádala o osvobození od soudních poplatků ve smyslu ustanovení § 138 o. s. ř., přičemž jde o neodstranitelný nedostatek podmínky řízení. Ve výroku II. usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Dovodil, že lze usuzovat na zřejmou bezúspěšnost obrany žalované, která nárok žalobkyně nezpochybnila a nebrojí proti jejím skutkovým tvrzením; skutečnost, že cestovala bez platné jízdenky, ospravedlňovala pouze tím, že se musela dostavit na úřad práce.
Proti tomuto usnesení podala žalovaná 2. 1. 2014 dovolání.
Obvodní soud pro Prahu 3 usnesením ze dne 9. 2. 2015, č. j. 5 EC 158/2011-84, žalovanou vyzval, aby si pro podání dovolání v této věci zvolila zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podala řádné dovolání. Současně ji poučil, že nebude-li do 15 dnů od doručení tohoto usnesení předložena podepsanému soudu plná moc zvoleného advokáta a jím sepsané dovolání, Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví. Usnesením ze dne 23. 7. 2015, č. j. 5 EC 158/2011-88, žalovanou vyzval, aby uhradila soudní poplatek z dovolání.
Podáním z 9. 3. 2015 žalovaná požádala o ustanovení advokáta JUDr. Martina Smrkovského, (se sídlem v Praze 3, Lucemburská 13), pro podání řádného dovolání. Tuto žádost zopakovala přípisem 4. 1. 2016. Podáním z 9. 8. 2015 požádala o osvobození od soudních poplatků.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 25. 10. 2016, č. j. 20 Co 390/2016-113, potvrdil usnesení ze dne 26. 8. 2016, č. j. 5 EC 158/2011-106, jímž Obvodní soud pro Prahu 3 nepřiznal žalované osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení a zamítl její žádost o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení. Oba soudy shodně uzavřely, že žalovaná sice prokázala své nepříznivé majetkové poměry, avšak její obranu posoudily jako zřejmě bezúspěšné uplatňování práva ve smyslu § 138 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobní nárok spočívající v neuhrazeném jízdném nezpochybnila, pouze své chování ospravedlňovala uvedením důvodů, které jí vedly k jízdě MHD bez jízdenky (nutnost dostavit se na úřad práce). Skutečnost, že cestovala prostředkem veřejné dopravy bez platné jízdenky, nezpochybnila.
Proti tomuto usnesení podala žalovaná 15. 12. 2016 dovolání .
Usnesením ze dne 10. 1. 2017, č. j. 5 EC 158/2011-116, Obvodní soud pro Prahu 3 žalovanou vyzval, aby si pro podání dovolání v této věci zvolila zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podala řádné dovolání. Současně ji poučil, že nebude-li do 30 dnů od doručení tohoto usnesení předložena podepsanému soudu plná moc zvoleného advokáta a jím sepsané dovolání, Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví.
Podáním ze dne 27. 1. 2017, žalovaná opětovně požádala o ustanovení zástupce z řad advokátů, konkrétně JUDr. Martina Smrkovského.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovoláních rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zák. č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zák. č. 293/2013 Sb., kterými se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) dále jen o. s. ř. .
Dovolání byla podána včas k tomu legitimovaným subjektem (žalovanou), nejsou však dány podmínky pro jejich věcné projednání.
Podle § 241 odst. 1 věty první o. s. ř. musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem; to neplatí, má-li dovolatel právnické vzdělání, popřípadě jedná-li za něj osoba uvedená v § 21 nebo v § 21a anebo v § 21b, která má právnické vzdělání. Notář může dovolatele zastupovat jen v rozsahu svého oprávnění stanoveného zvláštními předpisy. Podle § 241 odst. 4 o. s. ř. nemá-li dovolatel právnické vzdělání, musí být dovolání sepsáno advokátem, notářem nebo osobou uvedenou v § 21 nebo § 21a anebo § 21b, která má právnické vzdělání. Citované ustanovení představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit; bez jejího splnění však nelze vydat rozhodnutí, kterým se řízení končí (rozhodnutí ve věci samé).
Podle § 30 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§ 138 o. s. ř.), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit (odst. 1). Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů (odst. 2).
Podle § 138 odst. 1 o. s. ř. může na návrh předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.
Dovolací přezkum rozhodnutí o žádosti účastníka o osvobození od soudních poplatků, jenž má vyšetřit, zda účastníkovi lze přiznat osvobození od placení soudních poplatků či nikoliv, nemůže být opětovně podmiňován platbou soudního poplatku z dovolání, neboť takový postup by ve svém důsledku vedl k popření podstaty práva, jehož přiznání se účastník domáhá (fakticky by tím byl zbaven reálné možnosti dovolacího přezkumu rozhodnutí o nepřiznání osvobození od soudních poplatků). Ustanovení zákona o soudních poplatcích ve spojení s položkou 23 odst. 2 Sazebníku poplatků, se tudíž vykládá tak, že se neplatí soudní poplatek z dovolání proti rozhodnutí, jímž odvolací soud nepřiznal dovolateli osvobození od soudních poplatků podle § 138 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2014, sp. zn. 29 Cdo 1031/2014, uveřejněné pod č. 73/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Otázku, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovoláních proti uvedeným usnesením odvolacího soudu, zhodnotí přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sen. zn. 29 NSČR 82/2014 a usnesení ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSČR 9/2015, uveřejněné pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
V daném případě dovolací soud sdílí názor, který odvolací soud (stejně jako před ním soud prvního stupně) přijal v obou dovoláním napadených rozhodnutích, totiž že nejsou splněny předpoklady pro to, aby byl žalované ustanoven zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení (ani pro řízení o žalobě), neboť uplatňuje zřejmě bezúspěšné právo.
Účastník řízení zřejmě bezúspěšně uplatňuje právo zpravidla tehdy, jestliže již ze samotných údajů účastníka nebo z toho, co je soudu známo z obsahu spisu nebo z jiné úřední činnosti, anebo je obecně známé, je bez dalšího nepochybné, že jeho požadavku nemůže být vyhověno. O zřejmě bezúspěšné uplatňování opravného prostředku se pak - mimo jiné - jedná tehdy, jestliže s přihlédnutím ke všemu, co je soudu známo, je bez dalšího nepochybné, že opravný prostředek nemůže být úspěšný (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 67/2014). Již ze samotných tvrzení žalované, která nezpochybnila, že jela prostředkem městské hromadné dopravy bez platného jízdního dokladu, nýbrž pouze vyjmenovala důvody, pro které musela dopravním prostředkem cestovat, je zřejmé, že jí podanému odporu a v konečném důsledku ani dovoláním nemůže být vyhověno. Její podání je proto nutné hodnotit jako zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, aniž by bylo významné, co je vlastním předmětem přezkumu odvolacího nebo dovolacího soudu.
Nejsou-li v případě dovolatelky splněny předpoklady pro její osvobození od soudních poplatků, nelze jí ani pro dovolací řízení ustanovit zástupce z řad advokátů; je zřejmé, že by se jednalo o neekonomické vynakládání prostředků státu na to, aby bylo v dovolacím řízení při uplatňování zřejmě bezúspěšného práva zajištěno povinné zastoupení žalované.
V situaci, kdy dovolací soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit žalované advokáta pro řízení o dovoláních proti rozhodnutím odvolacího soudu a kdy žalovaná neodstranila nedostatek povinného zastoupení - ač byla o následcích nečinnosti poučena dovolací soud řízení o dovoláních proti usnesením Městského soudu v Praze ze dne 15. 10. 2013, č. j. 20 Co 417/2013-79, a ze dne 25. 10. 2016, č. j. 20 Co 390/2016-113, zastavil (§ 241b odst. 2 a § 104 odst. 2 o. s. ř.).
Jen pro úplnost považuje dovolací soud za vhodné uvést, že žalovaná v dovoláních ani nevymezila jejich důvod a neuvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů jejich přípustnosti (§ 237 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 28. března 2017


JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu