33 Cdo 651/2008
Datum rozhodnutí: 25.06.2008
Dotčené předpisy: § 204 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb.




U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce J. Č., , zastoupeného JUDr. P. O., advokátem, proti žalovanému Z. L., zastoupenému JUDr. L. H., advokátem o zaplacení 950.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 11 C 11/97, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. října 2001, č. j. 13 Co 581/2001-67, takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. října 2001, č. j. 13 Co 581/2001-67, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení 950.000,- Kč s příslušenstvím. Uváděl, že tuto částku žalovanému půjčil podle smlouvy o půjčce ze dne 3. 1. 1993 a žalovaný ji ve sjednané lhůtě nevrátil. Dále požadoval zaplacení smluvní pokuty, který byla sjednána pro případ porušení závazku žalovaného dluh vrátit řádně a včas.

Okresní soud ve Zlíně rozsudkem ze dne 26. září 2000, č. j. 11 C 11/97-46, zastavil řízení o zaplacení smluvní pokuty ve výši 1% denně z částky 950.000,- Kč od 21. 7. 1995 do zaplacení, žalovaného uznal povinný zaplatit žalobci 950.000,- Kč s 3 % úrokem z prodlení od 21. 1. 1994 do 14. 7. 1994 a s 16 % úrokem z prodlení od 15. 7. 1994 do zaplacení, vše v měsíčních splátkách po 100.000,- Kč splatných do každého 15tého dne v měsíci k rukám žalobce, pod ztrátou výhody splátek, s tím, že první splátka je splatná v měsíci následujícím po právní moci rozsudku. Současně rozhodl o nákladech řízení.

Usnesením ze dne 29. března 2001, č. j. 11 C 11/97-55, Okresní soud ve Zlíně zastavil řízení o odvolání žalovaného proti rozsudku ze dne 26. září 2000, č. j. 11 C 11/97-46, pro nezaplacení soudního poplatku z odvolání.

Usnesením ze dne 7. června 2001, č. j. 11 C 11/97-60, Okresní soud ve Zlíně nepřiznal žalovanému osvobození od zaplacení soudních poplatků.

Krajský soud v Brně usnesením ze dne 11. října 2001, č. j. 13 Co 581/2001-67, odmítl pro opožděnost odvolání žalovaného proti usnesení Okresního soudu ve Zlíně ze dne 29. března 2001, č. j. 11 C 11/97-55.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, v němž nesouhlasí se závěrem, že odvolání proti usnesení, jímž soud prvního stupně zastavil odvolací řízení pro nezaplacení poplatku z odvolání, bylo podáno opožděně. Uvádí, že lhůtu k odvolání stanovenou § 204 odst. 1 o. s. ř. dodržel, neboť usnesení o zastavení odvolacího řízení bylo jeho zástupci doručeno nejdříve 5. 4. 2001. Odvolacímu soudu vytýká, že si neověřil, komu bylo rozhodnutí o zastavení odvolacího řízení předáno, tedy zda šlo o osobu, která byla k převzetí rozhodnutí oprávněna. Navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Podle části dvanácté, hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 dále jen o. s. ř. ). O takový případ v souzené věci jde, jelikož odvolací soud ač rozhodoval po 1. 1. 2001 odvolání proti usnesení soudu prvního stupně projednal a rozhodl o něm podle dosavadních právních předpisů (srov. část dvanáctou, hlavu I, bod 15. zákona č. 30/2000 Sb.).

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 240 odst. 1 o. s. ř. k tomu oprávněným subjektem (žalovaným) řádně zastoupeným advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), a že jde o usnesení, proti němuž je dovolání podle § 238a odst. 1 písm. e/ o. s. ř. přípustné, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu § 242 odst. 3 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.

Dovolací námitky žalovaného lze po obsahové stránce (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) podřadit dovolacímu důvodu uvedenému v § 241 odst. 3 písm. c/ o. s. ř., mířícímu na pochybení ve zjištění skutkového stavu věci, které spočívá v tom, že skutkové zjištění, jež bylo podkladem pro rozhodnutí odvolacího soudu, je vadné.

Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování mimo jiné tehdy, jestliže soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, přičemž byly významné pro rozhodnutí věci při aplikaci práva.

Podle § 168 odst. 2 o. s. ř. usnesení doručí soud účastníkům, je-li proti němu odvolání nebo dovolání nebo jestliže to je třeba pro vedení řízení anebo jde-li o usnesení, kterým se účastníkům ukládá nějaká povinnost. Podle § 49 odst. 1 věty první o. s. ř. má-li účastník zástupce s plnou mocí pro celé řízení, doručuje se písemnost pouze tomuto zástupci. Podle § 48 odst. 3 části věty před středníkem o. s. ř. písemnosti určené advokátu mohou být doručovány také advokátním koncipientům a jiným pracovníkům, kteří jsou u advokáta pracovně činní a byli jím pověřeni přijímáním zásilek.

Z obsahu spisu plyne, že usnesení, jímž soud prvního stupně rozhodl o zastavení odvolacího řízení, bylo v souladu s § 49 odst. 1 a § 168 odst. 2 o. s. ř. doručováno tehdejšímu zástupci žalovaného JUDr. V. S.do vlastních rukou kde má jako advokát sídlo. Z doručenky od zásilky s usnesením soudu prvního stupně je zřejmé, že její převzetí dne 4. 4. 2001 bylo stvrzeno podpisem Dr. S. . Odvolání žalovaného proti tomuto rozhodnutí bylo podáno na poště Hodonín 1 formou doporučené zásilky pro R 045057 dne 20. 4. 2001.

K žádosti dovolacího soudu ze dne 27. 2. 2002 byl tehdejší zástupce žalovaného JUDr. V. S. soudem prvního stupně dne 1. 8. 2002 vyslechnut k tomu, zda podpis na doručence od zásilky s usnesením, jímž soud prvního stupně zastavil odvolací řízení pro nezaplacení soudního poplatku z odvolání, je jeho vlastním podpisem (tento podpis totiž zřetelně nekoresponduje s podpisem JUDr. V. S. na dovolání) a event. k tomu, kdo jiný za něho tuto zásilku převzal a zda k tomu byl zmocněn. JUDr. V. S. při jednání před dožádaným soudem vypověděl, že podpis na doručence není jeho vlastním podpisem. Zásilku ve skutečnosti převzal jeho otec MUDr. V. S., který se zdržuje, kde sídlí i advokátní kancelář; jemu byla zásilka doručovatelkou vydána přesto, že byla určena do vlastních rukou adresáta. MUDr. V.S., který v době doručování neměl žádné oprávnění přebírat jeho zásilky, nedisponoval jeho plnou mocí (ta mu byla udělena teprve 3. 1. 2002) a nebyl ani jeho zaměstnancem či koncipientem, jej informoval, že zásilku od pošty převzal 5. 4. 2001. Tehdejší zástupce žalovaného dále uvedl, že do jeho dispozice se zásilka dostala 8. 4. 2001, kdy mu ji po návratu do Z. otec osobně předal; současně doložil, že MUDr. V. S. a A. S. udělil zmocnění pro přijímání písemností teprve dne 3. 1. 2002.

Nejvyšší soud, jemuž byl spis Okresním soudem ve Zlíně po dožádání vrácen teprve 14. 2. 2008, při jednání dne 25. 6. 2008 (§ 243a odst. 1 věta druhá o. s. ř.) provedl důkazy k prokázání dovolacího tvrzení, že tehdejší zástupce žalovaného JUDr. V. S., advokát, nepřevzal dne 4. 4. 2001 zásilku obsahující odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně. Uvěřil JUDr. V. S., že doručenka založená ve spise na č. listu 55a není opatřena jeho podpisem. Tento podpis je totiž zcela odlišný od podpisů, kterými jsou signovány plné moci žalovaného udělené JUDr. V. S. dne 23. 5. 1995 a 23. 12. 1996 i podání sepsaná tímto advokátem (např. odpor proti platebnímu rozkazu, odvolání proti rozsudku ze dne 28. 9. 2000, návrh na osvobození od soudního poplatku a dovolání). Naproti tomu zcela koresponduje s podpisem, jímž MUDr. V. S., r. č. 280302/774, stvrdil, že dne 3. 1. 2002 přijal zmocnění k přebírání písemností za JUDr. V. S.. Protože tehdejší zástupce žalovaného JUDr. V. Sosna výslovně popřel, že by usnesení soudu prvního stupně ze dne 29. 3. 2001 převzal již 4. 4. 2001, kdy bylo poštou doručeno na adresu sídla jeho advokátní kanceláře, a protože nebylo prokázáno, že by zásilku převzala některá z osob vyjmenovaných v § 48 odst. 3 o. s. ř., nelze než vycházet z údaje, že usnesení soudu prvního stupně se dostalo do dispozice tehdejšího zástupce žalovaného teprve 8. 4. 2001, kdy mu jej předala osoba, která není jeho zaměstnancem či koncipientem.

Vycházel-li odvolací soud při posuzování včasnosti odvolání ze zjištění, že usnesení Okresního soudu ve Zlíně ze dne 29. 3. 2001, č. j. 11 C 11/97-55, bylo tehdejšímu zástupci žalovaného doručeno dne 4. 4. 2001, vzal za prokázanou skutečnost, která nemá oporu v provedeném dokazování a je přitom významná pro rozhodnutí věci při aplikaci práva, konkrétně při posouzení včasnosti odvolání ve smyslu ustanovení § 204 odst. 1 o. s. ř.

Z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle § 241 odst. 3 písm. c) o. s. ř. tak nelze napadené usnesení odvolacího soudu považovat za správné. Nejvyšší soud České republiky je proto zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 1 věta za středníkem, odst. 2 věta první o. s. ř.).

Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci soud znovu rozhodne též o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů dovolacího řízení (§ 243d odst. 1 věta druhá a třetí o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 25. června 2008

JUDr. Ivana Zlatohlávková

předsedkyně senátu