33 Cdo 632/2010
Datum rozhodnutí: 17.03.2010
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.




33 Cdo 632/2010


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce M. K., zastoupeného JUDr. Martinem Klímou, advokátem se sídlem v Mladé Boleslavi, Václava Klementa 203, proti žalovanému Ing. V. K. V., CSc. , zastoupenému JUDr. Antonínem Šmídkem, advokátem se sídlem v Mladé Boleslavi, Jestřabí 974, o zaplacení 600.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 9 C 294/2008, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9. září 2009, č. j. 25 Co 292/2009-129, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 15.150,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Martina Klímy, advokáta se sídlem v Mladé Boleslavi, tř. Václava Klementa 203.
O d ů v o d n ě n í :

Dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9. září 2009, č. j. 25 Co 292/2009-129, kterým byl ve věci samé potvrzen rozsudek Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 20. února 2009, č. j. 9 C 294/2008-87, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a/ i b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 7. 2009 - dále jen o. s. ř. (srov. čl. II, bod 1. zákona č. 7/2009 Sb.) a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a/ a § 241a odst. 3
o. s. ř. se nepřihlíží.
Přestože žalovaný v dovolání avizuje použití dovolacího důvodu uvedeného v § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., ve skutečnosti - jak vyplývá z obsahu tohoto podání - tento dovolací důvod neuplatnil. Podstatu jeho dovolacích námitek tvoří především výtky týkající se nesprávně a neúplně zjištěného skutkového stavu věci, resp. vadného hodnocení provedených důkazů, při němž soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (tj. zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu, případně v jakém směru). Žalovaný nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že v řízení neprokázal své obranné tvrzení, že částku 400.000,- Kč žalobci vrátil. Oproti odvolacímu soudu prosazuje názor, že z provedených důkazů (z výpisu z jeho účtu, z jeho peněžního deníku a z výpovědi svědka G.) spolehlivě vyplynulo, že část dluhu žalobci vrátil již krátce poté, kdy mu byla půjčka poskytnuta. Pokud je argumentováno nesprávným právním posouzením věci, pak pouze v tom směru, že pokud by odvolací soud (stejně jako před ním soud prvního stupně) nepochybil ve svých skutkových závěrech a uvěřil jeho tvrzení, že žalobci vrátil 400.000,- Kč a dluží mu pouze 200.000,- Kč, musel by návazně dospět i k odlišnému právnímu posouzení věci, tedy dovodit, že jeho závazek z půjčky zčásti zanikl splněním. Jinak řečeno, výtka nesprávnosti právního posouzení věci je založena výlučně na kritice správnosti skutkových zjištění. Jak již bylo výše uvedeno, dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř. nelze v případě dovolání přípustného podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. použít, neboť neslouží k řešení právních otázek, nýbrž k nápravě případného pochybení spočívajícího v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Přípustnost dovolání nemůže založit ani výtka žalobce, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a spočívá v tom, že odvolací soud nedoplnil dokazování nově navrženým důkazem (výslechem svědkyně L. B., bývalé zaměstnankyně žalobce), jímž chtěl zpochybnit věrohodnost důkazních prostředků, na nichž spočívalo rozhodnutí soudu prvního stupně a prokázat tak, že část dluhu ve výši 400.000,- Kč žalobci vrátil. Znamená totiž uplatnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.
Protože dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, dovolací soud je aniž se mohl věcí dále zabývat podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Žalovanému, jehož dovolání bylo odmítnuto, byla uložena povinnost zaplatit žalobci náklady, které mu vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 12.325,- Kč (§ 2 odst. 1, § 3 odst. 1 bod 5. ve spojení s § 10 odst. 3, § 15 ve spojení s § 14 odst. 1 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§ 2 odst. 1 a § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění) a z částky 2.525,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, v platném znění (§ 137 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 17. března 2010

JUDr. Ivana Zlatohlávková, v. r.
předsedkyně senátu