33 Cdo 5439/2014
Datum rozhodnutí: 13.01.2015
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013, § 241a odst. 2 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013, § 241a odst. 1 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013



33 Cdo 5439/2014



U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Ivanou Zlatohlávkovou ve věci žalobce Z. D. , zastoupeného JUDr. Antonínem Pavlínem, advokátem se sídlem v Novém Jičíně, Jiráskova 1065/16, proti žalované A. K. , zastoupené Mgr. Ivanou Quittovou, advokátkou se sídlem v Novém Jičíně, Msgr. Šrámka 1183/20, o nahrazení projevu vůle uzavřít kupní smlouvu, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 24 C 8/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. května 2014, č. j. 11 Co 225/2014-149, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 14.181,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Ivany Quittové, advokátky.

O d ů v o d n ě n í:
Okresní soud v v Novém Jičíně (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 8. července 2013, č. j. 24 C 8/2012-90, zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal, aby soud nahradil projev vůle žalované uzavřít s ním kupní smlouvu, resp. přijmout jeho návrh kupní smlouvy. Současně rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 26. května 2014, č. j. 11 Co 225/2014-149, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé potvrdil, ve výroku o nákladech řízení jej změnil pouze co do jejich vyčíslení a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které není podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srovnej čl. II bod 1 a 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. - dále jen o. s. ř. ), přípustné.
Žalovaná navrhla, aby dovolací soud dovolání žalobce zamítl, neboť skutkové i právní závěry odvolacího soudu jsou správné.
Podle § 237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle § 241a odst. 2 o. s. ř., v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a o. s. ř.) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je (podle § 241a odst. 2 o. s. ř.) obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. či jeho části (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013). Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, nebo proto, že se odvolací soud odchýlil o ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z jeho obsahu patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem, popř. od kterých rozhodnutí dovolacího soudu se řešení takové otázky odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014). Dovolání žalobce tyto postuláty nesplňuje, neboť uvedené údaje se z něho nepodávají.
Nad rámec řečeného je namístě uvést, že žalobce v dovolání ani neuplatnil jediný způsobilý dovolací důvod, který je vymezen v § 241a odst. 1 o. s. ř. V prvé řadě totiž odvolacímu soudu vytýká, že zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jestliže ho v souvislosti se změnou právní úpravy nevedl k aktualizaci petitu žaloby . Přehlíží však, že k vadám řízení dovolací soud přihlédne jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 o. s. ř.). Regulérní pak není ani námitka žalobce, že při úvaze, zda žalovaná jednala v omylu, nevzaly soudy náležitě v úvahu, že v době uzavření smlouvy o budoucí smlouvě, jejímž předmětem nebyla parcela č. 743 (tj. dne 14. 4. 2011), měla žalovaná od realitní kanceláře veškeré informace týkající se nemovitostí a smlouvu uzavřela poté, kdy neakceptoval její návrhy smlouvy z 1. 4. 2011 a 6. 4. 2011, v nichž je zmíněná parcela uvedena. Jde o výtku, která směřuje primárně proti správnosti, resp. úplnosti skutkových zjištění odvolacího soudu a proti jeho hodnocení provedených důkazů. Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu § 241a o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci (v posuzovaném případě poměřování věci ustanovením § 49a zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013), vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při právním posouzení věci odvolací soud. Nesprávná skutková zjištění nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem (viz § 241a odst. 1 o. s. ř. a contrario).
Lze uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být v posuzovaném případě odůvodněn (§ 243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 13. ledna 2015

JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á
předsedkyně senátu