33 Cdo 540/2012
Datum rozhodnutí: 28.02.2013
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění do 31.12.2012




33 Cdo 540/2012


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně CF FLOP s. r. o. se sídlem v Brně-Sever, Nejedlého 383/11, zastoupené Mgr. Lucií Brusovou, advokátkou se sídlem v Moravské Ostravě, Masná 8, proti žalovanému J. M. , zastoupenému JUDr. Karlem Svobodou, advokátem se sídlem v Bruntále, Zámecké nám. 4/6, o zaplacení 178.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 8 C 9/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. června 2011, č. j. 8 Co 232/2011-193, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:
Dovolání žalobkyně proti rozsudku ze dne 28. června 2011, č. j. 8 Co 232/2011-193, jímž Krajský soud v Ostravě ve věci samé potvrdil rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 16. února 2011, č. j. 8 C 9/2006-170, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 (srovnej čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb. /dále jen o. s. ř. /), a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek nemá po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a/ a § 241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží.
Bez významu jsou tudíž výhrady dovolatelky týkající se správnosti, popř. úplnosti skutkových zjištění, z nichž soudy při rozhodování vycházely, konkrétně námitka, že byl nesprávně zjištěn obsah relevantních smluv a že nebylo vzato náležitě v úvahu, že nezpůsobila nedobytnost pohledávky postoupené žalovanému. Jde totiž o skutkové výhrady, které představují uplatnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 3 o. s. ř. Přihlížet nelze ani k výtkám, že odvolací soud zatížil řízení vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.), jestliže neprovedl všechny potřebné důkazy, nezabýval se všemi jejími námitkami a jeho rozhodnutí je nepřezkoumatelné, neboť nesplňuje kritéria stanovená § 157 odst. 2 o. s. ř. (nelze z něho spolehlivě dovodit, z jakých zjištění při svém rozhodování vycházel, a k jakým právním závěrům ohledně uplatněného nároku dospěl). Jak již bylo uvedeno výše, v poměrech přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. se k námitkám uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a/ a odst. 3 o. s. ř. nepřihlíží (srov. § 237 odst. 3, část věty za středníkem o. s. ř.).
Způsobilý dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. vystihla žalobkyně námitkou, že právní posouzení věci provedené odvolacím soudem je neúplné, neboť soudy zapomněly posoudit relevantní dohodu o narovnání z 15. 1. 2003, která významně modifikovala vztahy účastníků . Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí dovozuje rovněž z řešení otázky, zda dohodou o narovnání z 15. 1. 2003, tedy smlouvou o vypořádání pohledávek a jejich narovnání, došlo k zániku veškerých vzájemných pohledávek a závazků účastníků vyplývajících z dohody z 14. 9. 2001, smlouvy z 10. 4. 2001, zaplacení kupní ceny 400.000,- Kč za prodej pohledávky dle smlouvy z 15. 7. 2002, stejně jako jiných, zde neuvedených pohledávek a závazků, jež mohly mezi stranami ke dni podpisu této smlouvy vzniknout . Významným shledává i posouzení zda odkládací podmínku zakotvenou v dohodě o narovnání z 15. 1. 2003 a nedodrženou žalovaným dlužníkem je nutno vykládat tak, že byť žalovaný dlužník odkládací podmínku úmyslně nesplnil a neuhradil v dohodnutých termínech v 1/2003 a 2/2003 cenu cese ve výši 400.000,- Kč, tak přesto došlo ke generálnímu narovnání veškerých vztahů mezi účastníky, tedy že dohoda zcela nahradila postupní smlouvu . Prosazuje názor, že v rozporu s ustanovením § 527 obč. zák. je ujednání obsažené ve smlouvě o postoupení pohledávky, podle něhož se smlouva ruší a strany si vzájemně vrací plnění, dojde-li k nedobytnosti postupované pohledávky z důvodu jedině a pouze na straně postupitele . Dovolatelkou nastolené právní otázky nečiní rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významným, neboť na jejich řešení napadené rozhodnutí nespočívá. Odvolací soud totiž založil své rozhodnutí na závěru, že požadavek žalobkyně na smluvní pokutu za prodlení se zaplacením ceny postupované pohledávky odporuje dobrým mravům za situace, kdy se postoupená pohledávka ukázala nedobytnou, resp. byla postoupena neexistující pohledávka. Tento závěr nebyl v dovolání zpochybněn.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; dovolací soud je proto podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalovanému v souvislosti s dovolacím řízením nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl vůči žalobkyni právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 28. února 2013

JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á, v. r.
předsedkyně senátu