33 Cdo 5392/2015
Datum rozhodnutí: 05.01.2015
Dotčené předpisy: § 241a odst. 2 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013, § 243c odst. 1 bod 1 o. s. ř.



33 Cdo 5392/2015

U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Blankou Moudrou ve věci žalobce M. J., zastoupeného JUDr. Patrikem Novosadem, advokátem se sídlem Valašské Meziříčí, Králova 1283, proti žalovanému M. M. se sídlem Zubří, Hamerská 811, identifikační číslo osoby: 753 59 014, o 50.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí pod sp. zn. 116 C 8/2013, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 1. 2014, č. j. 8 Co 1003/2013-59, takto:

Dovolání se odmítá.
O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 2. 1. 2014, č. j. 8 Co 1003/2013-59, potvrdil usnesení ze dne 23. 10. 2013, č. j. 116 C 8/2013-53, jímž Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí nepřiznal žalobci osvobození od placení soudních poplatků.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které není podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. článek II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.; dále jen o. s. ř. ), přípustné.
Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (tak jako v posuzovaném případě), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhý odkaz na § 237 o. s. ř. či citace textu tohoto ustanovení.
V dané věci se však žalobce k otázce přípustnosti dovolání nikterak nevyjadřuje.
Jelikož žalobce nedostál požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání, Nejvyšší soud dovolání odmítl (§ 243c odst. 1 věta první o. s. ř.), neboť v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 51/2013, ze dne 31. 10. 2013, sen. zn. 29 NSČR 92/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, jež obstálo i v ústavní rovině; Ústavní soud ústavní stížnost proti němu podanou odmítl usnesením ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 5. ledna 2016

JUDr. Blanka M o u d r á
předsedkyně senátu