33 Cdo 5251/2009
Datum rozhodnutí: 28.04.2011
Dotčené předpisy: § 213 o. s. ř., § 132 o. s. ř.





33 Cdo 5251/2009


ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK


JMÉNEM REPUBLIKY



Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobce
J. B.
, zastoupeného JUDr. Vladimírem Fialou, advokátem se sídlem v Praze 3, Křivá 1/2612, proti žalovanému
M. M.
, zastoupenému Mgr. Petrou Neubergerovou, advokátkou se sídlem v Dobříši, Komenského náměstí 412, o 61.324,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 10 C 115/2006, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 11. 6. 2009, č.j. 19 Co 125, 126, 127/2009-305, takto :


I. Dovolání
se zamítá
.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 9.165,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám JUDr. Vladimíra Fialy, advokáta.

O d ů v o d n ě n í :



V záhlaví označeným rozhodnutím krajský soud změnil ve věci samé rozsudek Okresního soudu v Příbrami ze dne 11. 11. 2008, č.j. 10 C 115/2006-239, tak, že žalovanému uložil zaplatit žalobci 61.324,- Kč se 7% úroky z prodlení z částky 151.692,- Kč od 9. 9. 2006 do zaplacení; v zamítavém výroku ohledně 120.282,- Kč se 7% úroky z prodlení od 9. 9. 2006 do zaplacení jej potvrdil a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu. Odvolací soud uzavřel, že žalobce (zhotovitel) má právo, aby mu žalovaný (objednatel) zaplatil doplatek ceny za rekonstrukci a přístavbu domu (úpravu věci), zatímco žalovanému, který vytknul vady a včas uplatnil právo z odpovědnosti za ně, svědčí právo na přiměřené snížení ceny (§ 652 odst. 1, § 655 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen obč. zák. , § 19 odst. 3 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů). Výši nároku žalovaného měly soudy obou stupňů prokázánu znaleckým posudkem Ing. L. Š. z 20. 8. 2008 (181.606,- Kč), ale oproti soudu prvního stupně odvolací soud zohlednil, že žalobce dobrovolně slevil z ceny sjednané smlouvou z 23. 5. 2006 a jejími čtyřmi dodatky (527.776,- Kč) z důvodu předmětných vad částku 61.324,- Kč. Obranu žalovaného (jím uplatněnou námitku započtení pohledávky z titulu odpovědnosti za vady proti pohledávce žalobce na zaplacení ceny) shledal proto odvolací soud úspěšnou jen v rozsahu 120.282,- Kč včetně specifikovaných úroků z prodlení.

Rozhodnutí odvolacího soudu v měnícím výroku o věci samé napadl žalovaný dovoláním, které (posuzováno podle obsahu) zdůvodnil tím, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále též jen o.s.ř. ), a že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§ 241a odst. 3 o.s.ř.). Prvnímu z dovolacích důvodů odpovídá výtka, že důkaz listinou (dopisem z 1. 9. 2006) žalobce (odvolatel) navrhl až v odvolacím řízení, i když již v řízení před soudem prvního stupně tvrdil, že sjednanou cenu snížil z důvodu reklamovaných vad o 61.324,- Kč. Druhému dovolacímu důvodu odpovídá (ne příliš srozumitelná) argumentace, podle níž zjištění, že žalobce z ceny díla slevil 61.324,- Kč, nemá oporu v provedeném dokazování. V hodnocení důkazu dopisem z 1. 9. 2006 v návaznosti na ostatní důkazy provedené v řízení před soudy obou stupňů shledává žalovaný logický rozpor. Odvolací soud totiž
pominul časovou návaznost
; nejdříve měla být poskytnuta sleva
ve výši 42.360,- Kč,
o tuto částku
ponížena faktura
vystavená na 377.776,- Kč, pak se měl Ing. V. K. (subdodavatel) pokusit odstranit 29. 8. 2006 vady střechy a teprve následně (po vystavení konečné faktury č. 626) měla být
ponížena doplatková faktura o ... 61.324,- Kč.
Podle dovolatele je dopis z 1. 9. 2006
vykonstruovaným důkazem.
Zrušení rozhodnutí v napadeném výroku a jeho vrácení odvolacímu soudu k dalšímu řízení je dovolacím návrhem žalovaného.

Žalobce se ve vyjádření ztotožnil se skutkovými i právními závěry odvolacího soudu a navrhl, aby dovolací soud dovolání zamítl.

Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.).

Dovolání je podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. přípustné, neboť směřuje proti té části rozhodnutí, kterou odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé; důvodné však není.

Dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (srov. § 242 odst. 3, větu první, o.s.ř.). Je-li dovolání jako v projednávaném případě přípustné, přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a/, b/ a § 229 odst. 3 (tj. vadám způsobujícím zmatečnost), jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny (§ 242 odst. 3, věta druhá, o.s.ř.). Protože zmatečnostními vadami řízení před soudy obou stupňů netrpí a jiné vady vyjma námitky níže uvedené dovolatel nevytknul a z obsahu spisu nevyplývají, zabýval se dovolací soud v první řadě tím, zda odvolací soud při zjišťování skutkového stavu nepostupoval v rozporu s ustanovením § 213 odst. 5 o.s.ř.

Podle ustanovení § 205a odst. 1 písm. d/ o.s.ř. skutečnosti nebo důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně, jsou u odvolání proti rozsudku nebo usnesení ve věci samé odvolacím důvodem jen tehdy, jestliže jimi má být splněna povinnost tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti nebo důkazní povinnost, a to za předpokladu, že pro nesplnění některé z uvedených povinností neměl odvolatel ve věci úspěch a že odvolatel nebyl řádně poučen podle § 118a odst. 1 až 3.

Podle ustanovení § 213 odst. 5 o.s.ř. nepřihlíží při zjišťování skutkového stavu odvolací soud ke skutečnostem nebo důkazům, které byly účastníky řízení uplatněny v rozporu s § 205a nebo § 211a.



Ze spisu vyplývá, že žalobce v řízení před soudem prvního stupně tvrdil, že žalovanému poskytl slevu ze sjednané ceny
z titulu reklamovaných závad a náhrady škody
61.324,- Kč, přičemž tato okolnost nebyla mezi účastníky nesporná. Soud prvního stupně shledal obranu žalovaného námitkou započtení důvodnou ve výši 181.606,- Kč a rozhodl v neprospěch žalobce (odvolatele), jemuž přiznal toliko 90.368,- Kč, aniž ho vyzval, aby označil důkazy potřebné k prokázání, že dobrovolně slevil z ceny z důvodu reklamovaných vad částku 61.324,- Kč. Odvolací soud tudíž nepochybil, jestliže provedl důkaz dopisem z 1. 9. 2006, který žalobce navrhl až v doplnění svého odvolání z 28. 4. 2009.

Úspěšnost dovolání tedy závisí již jen na posouzení, zda zjištění o dobrovolně poskytnuté slevě ve výši 61.324,- Kč má podle obsahu spisu oporu v provedeném dokazování.

Za skutkové zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování, je třeba považovat výsledek hodnocení důkazů soudem, který neodpovídá postupu vyplývajícímu z ustanovení § 132 o.s.ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly ani jinak nevyšly za řízení najevo, protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, nebo protože v hodnocení důkazů, popřípadě poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti je logický rozpor, nebo který odporuje ustanovení § 133 až § 135 o.s.ř. Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného práva. Provedeným dokazováním je třeba rozumět jak dokazování provedené u soudu prvního stupně, tak i dokazování u soudu odvolacího.

Soud hodnotí důkazy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§ 132 o.s.ř.). Hodnocením důkazů se rozumí myšlenková činnost soudu, kterou je provedeným důkazům přisuzována hodnota závažnosti (důležitosti) pro rozhodnutí, hodnota zákonnosti, hodnota pravdivosti, popřípadě hodnota věrohodnosti. Při hodnocení důkazů z hlediska jejich závažnosti (důležitosti) soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu, popřípadě v jakém směru). Při hodnocení důkazů po stránce jejich zákonnosti zkoumá soud, zda důkazy byly získány (opatřeny) a provedeny způsobem odpovídajícím zákonu, nebo zda v tomto směru vykazují vady (zda jde o důkazy zákonné či nezákonné); k důkazům, které byly získány (opatřeny) nebo provedeny v rozporu s obecně závaznými právními předpisy, soud nepřihlédne. Hodnocením důkazů z hlediska jejich pravdivosti soud dochází k závěru, které skutečnosti, o nichž důkazy (pro rozhodnutí významné a zákonné) podávají zprávu, lze považovat za pravdivé (dokázané), a které nikoliv. Vyhodnocení důkazů z hlediska pravdivosti předpokládá též posouzení věrohodnosti důkazem poskytované zprávy podle druhu důkazního prostředku a způsobu, jakým se podle zákona provádí.

Dovolacím důvodem podle ustanovení § 241a odst. 3 o.s.ř. lze napadnout výsledek činnosti soudu při hodnocení důkazů, na jehož nesprávnost lze usuzovat jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů jen ze způsobu, jak k němu odvolací soud dospěl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry (např. namítat, že soud měl uvěřit jinému svědkovi, že některý důkaz není pro skutkové zjištění důležitý, že z provedených důkazů vyplývá jiný závěr apod.). Znamená to, že hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, z jiných než výše uvedených důvodů nelze dovoláním úspěšně napadnout.

V projednávané věci vyšel odvolací soud po doplnění dokazování (§ 213 odst. 2, 4 o.s.ř.) z následujícího skutkového stavu.

Smlouvou z 23. 5. 2006 (včetně dodatků) se žalobce (zhotovitel) zavázal provést specifikované stavební práce spojené s rekonstrukcí a přístavbou domu v D. a žalovaný souhlasil s cenou úpravy v celkové výši 527.776,- Kč. Zálohově žalovaný zaplatil na sjednanou cenu 150.000,- Kč. Po skončení úprav byla stavba 21. 7. 2006 předána a fakturou č. 626 vystavenou 29. 8. 2006 (splatnou 8. 9. 2006) žalobce vyúčtoval doplatek ceny ve výši 271.974,- Kč. Stavební provedení vykazovalo již při převzetí objednatelem a následně po převzetí v záruční době vady (popsané v nálezech znaleckého posudku Ing. M. N. z 15. 8. 2007 a jeho doplnění z 26. 6. 2008), které žalovaný včas a řádně vytknul a uplatnil u žalobce právo na přiměřené snížení ceny. Podle znaleckého posudku Ing. L. Š. z 20. 8. 2008, z jehož odborného nálezu soudy obou stupňů při vyčíslení výše slevy vycházely, představují finanční náklady na opravy reklamovaných vad 181.606,- Kč v cenové úrovni roku 2006. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobce snížil cenu o 44.478,- Kč proto, že objem vykonaných stavebních prací a dodaného materiálu byl oproti původním předpokladům nižší, a že škoda na interiéru domu (poškození postele a magnetofonu), kterou žalobce způsobil při stavebních pracích, byla žalovanému se spoluúčastí žalobce v rozsahu 1.000,- Kč uhrazena pojišťovnou (5.753,- Kč). Další snížení ceny úpravy věci (domu) o 61.324,- Kč žalobce poskytl za vady střešního pláště, praskliny v příčkách a ve spojích sádrokartonu, za vady tepelné izolace půdy, stěn a s nimi spojené malířské práce. Jinak řečeno, z ceny díla slevil poté, co existenci uvedených vad (žalovaným reklamovaných) akceptoval.

Skutkový závěr ohledně snížení ceny úprav domu o 61.324,- Kč odvolací soud učinil jak vyplývá z odůvodnění jeho rozhodnutí z listinného důkazu, kterým byl dopis žalobce z 1. 9. 2006, aniž však pominul (převzatá) zjištění, k nimž s přihlédnutím k tomu, co vyšlo za řízení najevo, případně co nebylo sporné dospěl soud prvního stupně hodnocením ostatních důkazů (§ 120 odst. 4, § 132 o.s.ř.). Nelze přisvědčit dovolateli, že hodnocení důkazů odvolacím soudem trpí z hlediska věrohodnosti sdělení obsaženého v dopise z 1. 9. 2006 logickým rozporem. Vyjednávání účastníků ohledně odstranění reklamovaných vad a uplatnění práv z odpovědnosti za ně probíhala od převzetí díla (21. 7. 2006) do zahájení řízení před soudem prvního stupně (13. 10. 2006); v mezidobí žalovaný dopisem z 15. 8. 2006 vytknul konkrétní vady přístavby domu a (úspěšně) požadoval snížení ceny z důvodu nižšího objemu vykonaných prací a dodaného materiálu. Jednotlivé faktury předcházející té, již žalobce vystavil 29. 8. 2006, tj. v den, kdy měly být odstraněny vady střechy subdodavatelem, představovaly dílčí výsledky v řešení dané situace a byly reakcí žalobce na požadavky vznesené žalovaným. Ve vyjádření z 5. 2. 2007 žalobce částku 61.324,- Kč, o níž snížil cenu, spojil s vadným provedením klempířských prací na střeše, které neprováděl sám, ale prostřednictvím subdodavatele; snažil se tím vyhnout
nekonečnému dohadování, zda už je reklamovaná závada zcela odstraněna či nikoliv.
Přehlédnout nelze tvrzení žalovaného při odvolacím jednání 4. 6. 2009, že částka 61.324,- Kč je částí zálohy, kterou žalobci zaplatil ve výši 100.000,- Kč; soudy obou stupňů však skutkově uzavřely, že vyjma 150.000,- Kč žalovaný neprokázal plnění další zálohy na cenu díla.

Lze uzavřít, že odvolací soud provedené důkazy hodnotil způsobem vyplývajícím z ustanovení § 132 o.s.ř. a v jeho hodnocení není logický rozpor; bylo na jeho posouzení, kterému důkaznímu prostředku přizná větší vypovídací schopnost i věrohodnost. Protože své skutkové závěry náležitě vysvětlil, nelze mu z hlediska způsobu, jakým k nim dospěl, nic vytknout. Dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o.s.ř. nebyl žalovaným uplatněn opodstatněně; Nejvyšší soud proto dovolání zamítl (§ 243b odst. 2, část věty před středníkem, o.s.ř.).

O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, jež sestávají z odměny za zastupování advokátem v dovolacím řízení. Výši odměny dovolací soud určil podle ustanovení § 1 odst. 1, § 2, § 3 odst. 1, bod 4, § 10 odst. 3, § 16 odst. 2 a § 18 odst. 1, věty první, vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, tj. částkou 8.865,- Kč. Součástí nákladů je dále paušální částka náhrady za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 300,- Kč (§ 13 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobce podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).



V Brně dne 28. dubna 2011


JUDr. Pavel Krbek, v. r.

předseda senátu