33 Cdo 5245/2008
Datum rozhodnutí: 25.05.2010
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., § 237 odst. 3 o. s. ř.




33 Cdo 5245/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně České republiky - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových se sídlem Praha 2, Rašínovo nábřeží 42 (adresa pro doručování: Územní pracoviště Brno, Orlí 27), proti žalovanému P. T., zastoupenému JUDr. Milošem Jirmanem, advokátem se sídlem Žďár nad Sázavou, Nádražní 21, o 97.589,04 Kč, vedené u Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou pod sp. zn. 9 C 17/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 1. července 2008, č. j. 15 Co 115/2007-39, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému do tří dnů od právní moci tohoto usnesení na nákladech dovolacího řízení částku 6.280,- Kč k rukám JUDr. Miloše Jirmana, advokáta se sídlem Žďár nad Sázavou, Nádražní 21.

O d ů v o d n ě n í :
Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 1. července 2008, č. j. 15 Co 115/2007-39, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu ve Žďáře na Sázavou ze dne 22. prosince 2006, č. j. 9 C 17/2006-22, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 97.589,04 Kč a bylo rozhodnuto o nákladech řízení, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b/ zákona č. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění do 30. 6. 2009 (dále jen o. s. ř. ), a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí nesplňuje kritéria § 237 odst. 3 o. s. ř.
K dovolacímu přezkumu předestřenou právní otázku, zda je možno právní vztah založený smlouvou o poskytnutí státního příspěvku na individuální bytovou výstavbu poměřovat ustanovením § 3 odst. 1 obč. zák., vyřešil Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. 9. 2009, sp. zn. 33 Cdo 754/2007. V něm dospěl k závěru, že vyhláška č. 136/1985 Sb., o finanční, úvěrové a jiné pomoci družstevní a individuální bytové výstavbě a modernizaci rodinných domků v osobním vlastnictví, coby speciální předpis - na rozdíl od podmínek vrácení stabilizačního příspěvku, stabilizační půjčky, případně bezúročné půjčky na složení členského podílu na družstevní byt zaměstnancem uvedených v § 34 odst. 10 vyhlášky - neupravuje podmínky vrácení příspěvku na individuální bytovou výstavbu komplexně. Aplikace občanského zákoníku, včetně jeho § 3 odst. 1, coby obecného předpisu není tudíž v rozsahu podmínek vrácení příspěvku na individuální bytovou výstavbu speciální úpravou vyloučena. Uvedené závěry přitom neshledal v rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2003, sp. zn. 33 Odo 693/2002, jenž se týkal smlouvy o poskytnutí stabilizačního příspěvku na složení členského podílu do družstev pracovníkům organizací podle § 12 a § 20 vyhlášky č. 136/1985. Na toto rozhodnutí, kterým byla usměrněna dosud nejednotná soudní praxe, Nejvyšší soud navázal v řadě dalších svých rozhodnutí (srovnej např. rozhodnutí ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 33 Cdo 311/2008, ze dne 16. 12. 2009, sp. zn. 33 Cdo 2768/2008, ze dne 28. 1. 2010, sp. zn. 33 Cdo 2774/2008, ze dne 25. 2. 2010, sp. zn. 33 Cdo 1609/2008, ze dne 25. 2. 2010, sp. zn. 33 Cdo 2410/2008, a ze dne 25. 2. 2010/2008, sp. zn. 33 Cdo 3747/2008).
Protože napadené rozhodnutí odvolacího soudu není v rozporu s touto ustálenou judikaturou (shora uvedené závěry lze vztáhnout i na příslušenství pohledávky), dovolací soud dovolání žalobkyně odmítl (§ 243b odst. 5 věta první, § 218 písm. c/ o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. a žalobkyni byla uložena povinnost zaplatit žalovanému náklady, které mu vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta ve výši 5.980,- Kč (§ 2 odst. 1, § 3 bod 4. ve spojení s § 10 odst. 3, § 15 ve spojení s § 14 odst. 1, § 16 odst. 2 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění) a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§ 2 odst. 1, § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 25. května 2010
JUDr. Blanka M o u d r á, v.r.
předsedkyně senátu