33 Cdo 5240/2008
Datum rozhodnutí: 25.08.2010
Dotčené předpisy: § 243b odst. 1 o. s. ř.




33 Cdo 5240/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně K. T. , dříve S., zastoupené Mgr. Jaroslavem Fialou, advokátem se sídlem v Praze 1, Jakubská 2, proti žalovanému P. L. , o zaplacení 80.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha západ pod sp. zn. 7 C 1110/94, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 6. května 2008, č.j. 31 Co 164/2008-143, 31 Co 165/2008 a 31 Co 166/2008, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 6. května 2008, č.j. 31 Co 164/2008-143, 31 Co 165/2008 a 31 Co 166/2008, kterým byl v napadených vyhovujících výrocích změněn rozsudek Okresního soudu Praha západ ze dne 14. prosince 2006, č. j. 7 C 1110/94-78, ve spojení s doplňujícím rozsudkem ze dne 20. listopadu 2007, č. j. 7 C 1110/94-125, a doplňujícím usnesením ze dne 19. února 2007, č. j. 7 C 1110/94-82, tak, že se zamítá žaloba o zaplacení 80.000,- Kč s 3 % úrokem od 6. 9. 2004 do zaplacení, je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009 - dále jen o. s. ř. (srov. článek II, bod 12. zákona č. 7/2009), je však zjevně bezdůvodné.
Rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na závěru, že smlouva o smlouvě budoucí ze dne 24. 8. 1993, z níž žalobkyně dovozuje svůj nárok na zaplacení smluvní pokuty za porušení smluvního závazku žalovaného, je neplatná, neboť v jejím záhlaví je jako smluvní strana (prodávající) uvedena žalobkyně, avšak smlouvu místo ní uzavřel a podepsal Jiří Solil, aniž by z textu smlouvy, popř. z jiné listiny, která by tvořila její nedílnou součást, bylo patrno, že ji uzavíral jako zmocněnec žalobkyně. Nejvyšší soud České republiky již ve svém stanovisku ze dne 28. 6. 2000, sp. zn. Cpjn 38/98, mimo jiné přijal závěr, že ze smlouvy musí být patrno, že ji za účastníka uzavřel jeho zmocněnec. Na tento závěr pak navázal v řadě svých dalších rozhodnutí (srov. např. rozsudek ze dne 29. 7. 2004, sp. zn. 26 Cdo 2335/2003, nebo usnesení ze dne 6. 12. 2005, sp. zn. 25 Cdo 283/2005, v nichž bylo dále dovozeno, že uvedenému požadavku lze dostát i tak, že plná moc, kterou zmocnitel zmocněnci k uzavření smlouvy udělil, tvoří nedílnou součást smlouvy, přičemž v případě smlouvy o převodu nemovitosti se tak musí stát nejpozději v okamžiku podání návrhu na vklad práva do katastru nemovitostí podle této smlouvy). Protože rozsudek odvolacího soudu zmiňovanou judikaturu dovolacího soudu plně respektuje, nelze než uzavřít, že dovolání žalobkyně je zjevně bezdůvodné. Dovolacímu soudu proto nezbylo, než je podle § 243b odst. 1 a 5 věty prvé a § 218 písm. c/ o. s. ř. odmítnout při stručném výkladu důvodu jeho zjevné bezdůvodnosti.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalovanému v souvislosti s dovolacím řízením nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl vůči žalobkyni právo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.


V Brně 25. srpna 2010

JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á , v. r.
předsedkyně senátu