33 Cdo 5160/2008
Datum rozhodnutí: 25.10.2010
Dotčené předpisy: § 213 odst. 2 o. s. ř.




33 Cdo 5160/2008

ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK


JMÉNEM REPUBLIKY



Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně H Q H SYSTEM spol. s r.o. se sídlem Praha 3, Koněvova 188 , zastoupené Mgr. Markem Czivišem, advokátem se sídlem Praha 3, Přemyslovská 13, proti žalované Mgr. M. H. , zastoupené JUDr. Janou Švestkovou, advokátkou se sídlem Praha 5, Nad Zlíchovem 9, o zaplacení částky 30.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 21 C 376/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. října 2007, č. j. 22 Co 190/2007-83, ve znění usnesení ze dne 10. září 2008, č. j. 22 Co 190/2007-111, takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. října 2007, č. j. 22 Co 190/2007-83, ve znění usnesení ze dne 10. září 2008, č. j. 22 Co 190/2007-111, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
O d ů v o d n ě n í :



Obvodní soud pro Prahu 3 rozsudkem ze dne 4. ledna 2007, č. j. 21 C 376/2005-42, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku částku 30.000,- Kč s úroky z prodlení ve výši 2 % ročně ode dne 4. 6. 2004 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení. Vyšel ze zjištění, že žalobkyně, jejímž jednatelem byl manžel žalované, dne 23. 8. 2002 poskytla žalované půjčku 30.000,- Kč na opravu jejího automobilu. Žalovaná závazek, že půjčku vrátí do jednoho měsíce, nesplnila. Soud prvního stupně dospěl k právnímu závěru, že účastníci uzavřeli smlouvu o půjčce podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen obč. zák. ), z níž žalované (dlužnici) vznikl závazek poskytnutou částku 30.000,- Kč vrátit ve sjednané lhůtě žalobkyni (věřitelce). Protože tento závazek nesplnila, soud prvního stupně žalobě vyhověl a spolu s dlužnou jistinou uložil žalované zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení.


Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. října 2007, č. j. 22 Co 190/2007-83, ve znění usnesení ze dne 10. září 2008, č. j. 22 Co 190/2007-111, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu o zaplacení částky 30.000,- Kč s úroky z prodlení ve výši 2 % ročně ode dne 4. 6. 2004 do zaplacení zamítl a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud jako správné převzal jen skutkové zjištění soudu prvního stupně, že žalobkyně žalované půjčila 30.000,- Kč. Neztotožnil se s jeho zjištěním, že žalovaná finanční prostředky žalobkyni nevrátila. Po zopakování účastnické výpovědi žalované a výpovědí svědků M. H. a D. H. (dětí žalované a jednatele žalobkyně) oproti soudu prvního stupně uvěřil žalované, že žalobkyni půjčené peníze vrátila. Z tohoto zjištění pak dovodil, že závazek žalované z půjčky zanikl splněním.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, v němž označila dovolací důvody podle § 241a odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 o. s. ř. Odvolacímu soudu mimo jiné vytýká, že zopakoval pouze výslechy svědků M. a D. H., kdežto jejího jednatele znovu nevyslechl. Zpochybňuje závěr odvolacího soudu o věrohodnosti tvrzení žalované, že jí půjčku vrátila, za situace, kdy žalovaná v průběhu celého řízení, včetně odvolacího řízení, poskytnutí půjčky popírala a odvolací soud jí v tomto ohledu neuvěřil. Má za to, že odvolací soud měl přihlédnout k zásadním rozporům ve výpovědích žalované a svědků M. H. a D. H. (které jednotlivě rozvádí) a uvěřit jejímu tvrzení, že jí žalovaná půjčku nevrátila. Odvolacímu soudu vytkla pochybení, že při hodnocení výpovědí svědků nevzal v úvahu, že se s jednatelem žalobkyně (svým otcem) nestýkají a žijí se žalovanou, která proti němu vede další spory. Poukazuje na to, že předsedkyně senátu odvolacího soudu při výslechu svědků zasahovala do jejích kladení otázek. Z uvedených důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná se ztotožnila se skutkovými i právními závěry odvolacího soudu. Žalobkyní namítané rozpory ve výpovědích svědků považuje za hypotetické, nepodložené žádnými skutkovými tvrzeními a důkazy. Má proto za to, že nejsou způsobilé zpochybnit logiku úsudku odvolacího soudu. Námitky žalobkyně k průběhu odvolacího řízení jsou zkreslené; naopak to byl zástupce žalobkyně, který se u odvolacího soudu choval neadekvátně.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009 - dále jen o. s. ř. (srovnej čl. II bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou při splnění podmínky jejího advokátního zastoupení (§ 240 odst. 1 a § 241 odst. 1, 4 o. s. ř.) a je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.; Nejvyšší soud České republiky (§ 10a o. s. ř.) se proto dále zaměřil na posouzení otázky, zda je dovolání opodstatněné.


Podle § 242 odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení dovolatelem. Z § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a / a b/ a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Zatímco zmatečnosti se z obsahu spisu nepodávají, je řízení zatíženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Podle § 213 odst. 1 o. s. ř. odvolací soud není vázán skutkovým stavem, jak jej zjistil soud prvního stupně. Podle § 213 odst. 2 o. s. ř. může zopakovat dokazování, na základě kterého soud prvního stupně zjistil skutkový stav věci; dosud provedené důkazy zopakuje vždy, má-li za to, že je z nich možné dospět k jinému skutkovému zjištění, než které učinil soud prvního stupně.
Zásada, že odvolací soud není vázán skutkovým stavem zjištěným soudem prvního stupně neznamená, že by se mohl bez dalšího odchýlit od skutkového zjištění soudu prvního stupně. Má-li odvolací soud za to, že na základě důkazů provedených soudem prvního stupně, jež byly podkladem pro zjištění skutkového stavu věci, lze dospět k jinému skutkovému zjištění, je nepřípustné, aby se odchýlil od hodnocení důkazů provedených soudem prvního stupně, aniž by je sám provedl a zjednal si tak rovnocenný podklad pro případně odlišné zhodnocení důkazu. Jestliže tedy odvolací soud má jiný názor než soud prvního stupně na věrohodnost výpovědí účastníků nebo svědků bezprostředně před soudem prvního stupně učiněných, nesmí z toho vyvodit jiný závěr, než soud prvního stupně (a ani závěr, že tyto výpovědi jsou z hlediska výsledků dokazování irelevantní), jestliže dané důkazy sám neopakoval, popřípadě řízení jinými důkazy sám nedoplnil. Je tomu tak proto, že při hodnocení těchto důkazů spolupůsobí vedle věcného obsahu výpovědi i další skutečnosti (např. způsob reprodukce vylíčených okolností, chování v průběhu výpovědi apod.), které - ač nejsou bez vlivu na posouzení věrohodnosti výpovědí - nemohou být vyjádřeny v protokolu o jednání. To znamená, že odvolací soud je povinen ohledně skutečnosti, o níž má pochybnosti, zopakovat dokazování jako celek (srovnej Bureš, Drápal, Krčmář a kol. Občanský soudní řád. Komentář. II. díl. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, 1133 s., rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 8. 2009, sp. zn. 33 Cdo 1890/2007). V případě, že odvolací soud uvedeným způsobem nepostupuje, a přesto se od skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně odchýlí, trpí odvolací řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a je tím dán dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.


Soud prvního stupně založil své rozhodnutí na skutkovém závěru, že žalobkyně poskytla žalované půjčku a že v řízení nebylo prokázáno, že žalovaná žalobkyni půjčený obnos vrátila tak, že jej předala jednateli žalobkyně Z. H. K tomuto závěru dospěl vyhodnocením provedených důkazů, a to listinných důkazů a výpovědí jednatele žalobkyně Z. H., žalované a svědků D. H., M. H. (dětí žalované a jednatele žalobkyně) a O. K. Soud prvního stupně obranu žalované, že půjčku vrátila, posoudil jako nevěrohodnou, stejně jako její tvrzení, že žalobkyně jí půjčku vůbec neposkytla. Naopak uvěřil pravdivosti tvrzení jednatele žalobkyně, které korespondovalo s výpovědí svědkyně K. a s listinnými důkazy. Výpovědi svědků D. H. a M. H., kteří podporovali tvrzení žalované, že půjčku vrátila, vyhodnotil jako účelové a zaujaté - ovlivněné negativním postojem k otci. Hodnověrnost jejich výpovědí považoval za zpochybněnou i tím, že se tito svědci neshodli v popisu okolností, za nichž mělo dojít k vrácení peněz, a v tomto ohledu nevypovídali zcela shodně ani se žalovanou. Odvolací soud při jednání dne 11. 10. 2007 zopakoval výslechy žalované a svědků D. H. a M. H.; výslech jednatele žalobkyně nezopakoval, i když zprvu zopakování tohoto důkazu měl rovněž v úmyslu, s tím, že to nebyl on, kdo se jevil soudu prvního stupně nevěrohodným. Oproti soudu prvního stupně dospěl k právnímu závěru, že závazek žalované ze smlouvy o půjčce zanikl splněním. Podkladem pro takové právní posouzení věci mu byl odlišný skutkový závěr, že žalovaná prokázala své tvrzení, že půjčku žalobkyni vrátila. Ten čerpal nejen z vlastního od soudu prvního stupně odlišného hodnocení výpovědí žalované a svědků D. H. a M. H. jako vzájemně, v zásadních bodech se shodujících, ale i z odlišného hodnocení výpovědi jednatele žalobkyně, které upřel hodnotu pravdivosti, aniž však tento důkaz v rozporu s § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval. Jestliže tedy odvolací soud založil své rozhodnutí na jiném skutkovém stavu, aniž zopakoval všechny důkazy, z nichž čerpal své skutkové závěry ohledně vrácení půjčky soud prvního stupně, a zhodnotil je odlišně od soudu prvního stupně, zatížil tím řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. byl uplatněn opodstatněně.
Dovolací soud proto napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 věta za středníkem, odst. 3 věta první o. s. ř.). Dalšími dovolacími námitkami se pro jejich předčasnost nezabýval. V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně 25. října 2010

JUDr. Blanka M o u d r á , v. r.
předsedkyně senátu