33 Cdo 5120/2008
Datum rozhodnutí: 28.04.2010
Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 o. s. ř., § 218 písm. c) o. s. ř.




33 Cdo 5120/2008


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně SUPRA, a. s. v likvidaci se sídlem Praha 1, Revoluční 1082/8, zastoupené JUDr. Petrem Voříškem, advokátem se sídlem Praha 7, Argentinská 38/286, proti žalovanému F. K., zastoupenému Mgr. Jakubem Steidlem, advokátem se sídlem Klatovy, Randova 204, o zaplacení částky 1,484.779,79 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 7 C 225/2004, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 21. ledna 2008, č. j. 15 Co 563/2007-307, takto:

I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 12.360,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Petra Voříška, advokáta se sídlem Praha 7, Argentinská 38/286.
O d ů v o d n ě n í:
Okresní soud v Klatovech rozsudkem ze dne 10. ledna 2007, č. j. 7 C 225/2004-225, uložil žalovanému a J. K. povinnost zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku částku 1,484.779,79 Kč,- Kč s úroky z prodlení ve výši 25 % p. a. od 5. 5. 2002 do zaplacení s tím, že uspokojení pohledávky vůči J. K. je žalobkyně oprávněna se domáhat pouze z výtěžku prodeje zastavených nemovitostí ve vlastnictví J. K. zde blíže specifikovaných, a s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zanikne v rozsahu tohoto plnění povinnost druhého žalovaného; současně rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 21. ledna 2008, č. j. 15 Co 563/2007-307, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Dovolání žalovaného, kterým napadl rozsudek odvolacího soudu, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění do 30. 6. 2009 (dále jen o. s. ř. ), a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť rozsudek odvolacího soudu nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Žalovaný v dovolání označil dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., jímž lze vytýkat, že je řízení zatíženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Namítanou vadu spatřuje v tom, že soudy nevyhověly jeho žádosti o ustanovení zástupce z řad advokátů, ač podmínky pro přiznání osvobození od soudních poplatků splňoval, a jeho žádosti mělo být podle § 30 o. s. ř. vyhověno. Soudy mu tak svým postupem znemožnily bránit se v řízení s dostatečnou razancí a důvtipem. Porušily tím jeho základní právo na právní pomoc ve sporu, který přesahoval jeho laické právní znalosti. Vzhledem k tomu, že mu Česká advokátní komora právního zástupce ustanovila až v průběhu odvolacího řízení, neměl tento zástupce reálnou možnost výsledek sporu změnit v jeho prospěch.
Při posuzování přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. nemůže být přihlédnuto k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., vyjma případu, kdy samotná vada řízení splňuje podmínku zásadního právního významu; tak je tomu tehdy, jestliže jde o tzv. spor o právo ve smyslu sporného výkladu či aplikace procesních předpisů. O takový případ zde však nejde.
Protože žalovaný žádné výhrady k právnímu posouzení věci, na němž je rozhodnutí odvolacího soudu založeno, nevznáší, Nejvyšší soud jeho dovolání pro nepřípustnost odmítl (§ 243b odst. 5 věta první a § 218 písm. c/ o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Žalovanému, jehož dovolání bylo odmítnuto, byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni náklady, které jí vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta ve výši 10.000,- Kč (§ 2 odst. 1, § 3 odst. 1 ve spojení s § 10 odst. 3, § 14 odst. 1 ve spojení s § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§ 2 odst. 1, § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění) a z částky 2.060,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, v platném znění (§ 137 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 28. dubna 2010
JUDr. Blanka M o u d r á , v. r. předsedkyně senátu