33 Cdo 5053/2015
Datum rozhodnutí: 23.02.2016
Dotčené předpisy: § 7 odst. 1 o. s. ř., § 243c odst. 1 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013



33 Cdo 5053/2015


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce S. N., zastoupeného JUDr. Jiřím Voršilkou, advokátem se sídlem Praha 1, Opletalova 1535/4, proti žalované REJNOK obuv s. r. o. se sídlem Karlovy Vary - Rybáře, Sokolovská 1015/58, identifikační číslo 280 52 366, zastoupené JUDr. Filipem Černým, advokátem se sídlem Praha 6, Slavíčkova 2, o zaplacení 765 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 10 C 217/2014, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 6. 2015, č. j. 64 Co 141/2015-49, takto:

Dovolání se odmítá.
O d ů v o d n ě n í :


Okresní soud v Karlových Varech usnesením ze dne 24. 2. 2015, č. j. 10 C 217/2014-39, zastavil řízení a rozhodl, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Finančnímu úřadu pro Karlovarský kraj; současně rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 23. 6. 2015, č. j. 64 Co 141/2015-49, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že řízení se nezastavuje a věc se nepostupuje Finančnímu úřadu pro Karlovarský kraj.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním, které není přípustné, neboť zpochybněnou procesní otázku pravomoci soudu odvolací soud vyřešil v souladu s judikaturou dovolacího soudu (§ 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen o. s. ř. ).
Nejvyšší soud v usnesení ze dne 27. 1. 2016, sp. zn. 33 Cdo 3753/2015, přijal a odůvodnil závěr, že k rozhodování sporu o vrácení částky odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou kupující zahraniční fyzická osoba s místem pobytu mimo území Evropské unie požaduje po prodávajícím, jsou pravomocné soudy rozhodující v občanském soudním řízení (§ 7 odst. 1 o. s. ř.). Ke stejnému závěru dospěl i Městský soud v Praze v usnesení ze dne 24. 8. 2015, sp. zn. 18 Co 210/2015, které bylo uveřejněno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 26/2016. Odkazy žalované na v dovolání specifikovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, s nimiž je - podle jejího mínění - napadené rozhodnutí v řešení označené procesní otázky v rozporu, nejsou případné.
Zpochybňuje-li žalovaná v dovolání aktivní legitimaci zmocněnce žalobkyně , resp. dovozuje-li, že žalobkyně se společností Tax Free s. r. o. neuzavřela příkazní smlouvu, resp. že taková smlouva je neplatná, ve vztahu k této právní otázce nevyhověla zákonnému požadavku uvedenému v § 241a odst. 2 o. s. ř. (neuvedla údaj, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, resp. které ze čtyř kritérií přípustnosti dovolání uvedených v § 237 o. s. ř. má za splněné). Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. či jeho části (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013). Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, nebo proto, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z jeho obsahu patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem, popř. od kterých rozhodnutí dovolacího soudu se řešení takové otázky odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014). Stejně tak spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání v tom, že dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, musí současně uvést, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má dovolací soud odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013). Nadto je nutno připomenout, že platností namítané příkazní smlouvy se odvolací soud při posouzení, zda je v pravomoci soudu rozhodovat v této věci, nezabýval a na jejím řešení své rozhodnutí nezaložil (otázka platnosti příkazní smlouvy nebyla pro posouzení splnění podmínek řízení významná).
Nejvyšší soud dovolání odmítl (§ 243c odst. 1 věta první o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť tímto rozhodnutím se řízení nekončí (§ 243b ve spojení s § 151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. února 2016

JUDr. Blanka M o u d r á
předsedkyně senátu