33 Cdo 4889/2016
Datum rozhodnutí: 25.04.2017
Dotčené předpisy: § 150 o. s. ř., § 142 odst. 1 o. s. ř., § 243e odst. 1, 2 o. s. ř.



33 Cdo 4889/2016


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce Mgr. Ing. T. V. , identifikační číslo osoby 713 33 118, zastoupeného Mgr. Katarínou Kaškovou, advokátkou se sídlem Praha 6, Milady Horákové 116/109, proti žalované V. R. , o 33.154 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 12 C 25/2014, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky v Jihlavě ze dne 26. 5. 2016, č. j. 54 Co 74/2016-148, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Brně - pobočky v Jihlavě ze dne 26. 5. 2016, č. j. 54 Co 74/2016-148, v části výroku I. potvrzující rozsudek Okresního soudu v Jihlavě ze dne 22. 7. 2015, č. j. 12 C 25/2014-113, ve výroku o náhradě nákladů řízení, a ve výroku II. o náhradě nákladů odvolacího řízení, a rozsudek Okresního soudu v Jihlavě ze dne 22. 7. 2015, č. j. 12 C 25/2014-113, ve výroku o náhradě nákladů řízení, se zrušují a věc se vrací v tomto rozsahu Okresnímu soudu v Jihlavě k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Okresní soud v Jihlavě rozsudkem ze dne 22. 7. 2015, č. j. 12 C 25/2014-113, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 33.154 Kč se specifikovanými úroky z prodlení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a žalobci nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Rozhodl tak poté, co Krajský soud v Brně - pobočka v Jihlavě usnesením ze dne 18. 5. 2015, č. j. 54 Co 37/2015-86, zrušil jeho rozsudek ze dne 20. 10. 2014, č. j. 12 C 25/2014-76, v rozsahu 33.154 Kč (a v akcesorickém výroku) a věc mu vrátil k dalšímu řízení, přičemž v části přisuzující 34.606 Kč se specifikovanými úroky z prodlení jej potvrdil.
Krajský soud v Brně - pobočka v Jihlavě rozsudkem ze dne 26. 5. 2016, č. j. 54 Co 74/2016-148, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ze dne 22. 7. 2015, č. j. 12 C 25/2014-113 (výrok I.), a žalobci nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž sice avizuje, že dovolání směřuje proti výroku II. rozsudku odvolacího soudu, avšak z obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) je zřejmé, že jím napadá i tu část výroku I., jíž byl potvrzen nákladový výrok II. rozsudku soudu prvního stupně. Přípustnost dovolání spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na otázce aplikovatelnosti ustanovení § 150 o. s. ř., při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu prezentované žalobcem označenými rozhodnutími. Namítá, že napadené usnesení spočívá na nesprávném právním posouzení věci, neboť závěr o naplněnosti důvodů zvláštního zřetele hodných odvolací soud učinil, aniž zvažoval majetkové, sociální, osobní a další poměry u obou stran sporu, a nebylo tak přihlédnuto ani k tomu, jak se rozhodnutí promítne do jeho majetkových poměrů. Připomíná, že žalovaná není nemajetnou osobou. Odvolací soud pochybil i tím, že vůbec nezvažoval okolnosti, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, a postoj účastníků v průběhu řízení. Žalovaná nesplnila řádně a včas své závazky a nereagovala ani na předžalobní výzvu. Je přesvědčen, že odvolací soud jako důvod pro užití ustanovení § 150 o. s. ř. neuvedl žádný z těch, které jsou považovány v rozhodovací praxi dovolacího soudu za důvody hodné zvláštního zřetele. Považuje za nespravedlivé, aby coby zcela ve věci úspěšná strana sporu nesl náklady, jež účelně vynaložil k uplatnění svého práva. Z uvedených důvodů navrhuje, aby dovolací soud napadené rozhodnutí změnil tak, že mu jako plně úspěšnému účastníku přizná náhradu nákladů řízení před soudy všech stupňů a řízení dovolacího.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále opět jen o. s. ř. ).
Dovolání bylo podáno včas subjektem k tomu oprávněným při splnění podmínky jeho advokátního zastoupení (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1, 4 o. s. ř.), je přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť odvolací soud se při řešení otázky procesního práva - výkladu a aplikace ustanovení § 150 o. s. ř. - odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a je i důvodné.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.
Podle § 150 o. s. ř., jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.
Citované ustanovení slouží k řešení situace, v níž je nespravedlivé, aby ten, kdo důvodně hájil svá porušená nebo ohrožená práva nebo právem chráněné zájmy, obdržel náhradu nákladů, které při této činnosti účelně vynaložil. Závěr soudu o tom, zda jde o výjimečný případ a zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, musí vycházet z posouzení všech okolností konkrétní věci.
K výkladu a aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. se Nejvyšší soud vyjádřil v řadě svých aktuálních rozhodnutí (srov. např. jeho usnesení ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2438/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 2/2014, a dále usnesení ze dne 6. 11. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2880/2013, ze dne 20. 2. 2014, sp. zn. 23 Cdo 2389/2013, ze dne 31. 3. 2014, sp. zn. 23 Cdo 2944/2013, a ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. 33 Cdo 4520/2014, srov. též Drápal, L., Bureš, J. a kol.: Občanský soudní řád I. § 1 až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha, C. H. Beck, 2009, str. 1005). Vyložil, že rozhodování o náhradě nákladů sporného řízení je obecně ovládáno zásadou úspěchu ve věci. Odchylka od této zásady je možná podle § 150 o. s. ř. jen tehdy, jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele. Těmi se rozumí takové okolnosti, pro které by se jevilo v konkrétním případě nespravedlivým ukládat náhradu nákladů řízení tomu účastníku, který ve věci úspěch neměl, a zároveň by bylo možno spravedlivě požadovat na úspěšném účastníku, aby náklady vynaložené v souvislosti s řízením nesl ze svého (zvažováno může být i jen částečné nepřiznání těchto nákladů). Při zkoumání, zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, soud přihlíží v první řadě k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům všech účastníků řízení; je třeba přitom vzít na zřetel nejen poměry toho, kdo by měl hradit náklady řízení, ale je nutno také uvážit, jak by se takové rozhodnutí dotklo zejména majetkových poměrů oprávněného účastníka. Významné z hlediska aplikace § 150 o. s. ř. jsou rovněž okolnosti, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, postoj účastníků v průběhu řízení a další. Musí jít o takové okolnosti, které mají skutečný vliv na spravedlivost rozhodnutí o náhradě nákladů řízení. Porovnání dopadu uložení povinnosti k náhradě nákladů řízení do majetkových sfér účastníků může mít z hlediska aplikace § 150 o. s. ř. vliv pouze tehdy, přistupují-li ke skutečnosti, že by jejich přiznání přivodilo jednomu účastníku větší újmu, než účastníku druhému, okolnosti další.
V rozhodnutích ze dne 29. 10. 2015, sp. zn. 33 Cdo 2728/2015, ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. 22 Cdo 1618/2007, nebo ze dne 21. 10. 2008, sp. zn. 21 Cdo 4059/2007, Nejvyšší soud zdůraznil, že § 150 o. s. ř. je právní normou s relativně neurčitou hypotézou, tj. právní normou, jejíž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem, ale která přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy z předem neomezeného okruhu okolností. Byla-li hypotéza právní normy vymezena správně, nemůže být rozhodnutí v rozporu se zákonem z důvodu, že nebyly objasněny okolnosti další, případně že nebylo přihlédnuto k jiným okolnostem, které v posuzovaném případě nelze považovat za podstatné či významné, neboť takové okolnosti nejsou součástí hypotézy právní normy, vymezené soudem v souladu se zákonem, z níž soud při právním posouzení věci vychází. Úvahy soudů vyslovené v nalézacím řízení ohledně přítomnosti důvodů hodných zvláštního zřetele ve smyslu § 150 o. s. ř. by v rámci dovolacího řízení bylo možno revidovat, jen pokud by byly zjevně nepřiměřené.
Lze přisvědčit námitce, že odvolací soud při úvaze, zda je namístě výjimečně náhradu nákladů řízení úspěšnému žalobci nepřiznat, k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům obou účastníků řízení nepřihlížel, přestože jde o okolnosti významné. Při odůvodnění svého rozhodnutí se omezil pouze na konstatování, že důvody zvláštního zřetele hodné spatřuje v okolnostech, za kterých bylo dohodnuto právní zastoupení žalované žalobcem a že žalobci lze k jeho tíži přičíst, že dostatečně transparentně... nerozlišil případy, kdy hodlal osobám, tehdy v postavení osob blízkých, poskytovat právní služby dílem mimořádně bezplatně, dílem pak za odměnu, což v jeho případě, kdy vykonává advokátní praxi, mělo být obvykle pravidlem . I když odvolacím soudem uváděné okolnosti mohou mít význam z hlediska aplikace § 150 o. s. ř., nemohou samy o sobě bez přihlédnutí k okolnostem, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, postoji účastníků v průběhu řízení, přezkoumání majetkových, sociálních, osobních a dalších poměrů obou účastníků řízení a bez porovnání dopadu nepřiznání náhrady nákladů řízení do jejich majetkových sfér vést k závěru o výjimečné použitelnosti uvedeného ustanovení.
Odvolací soud sice v napadeném rozhodnutí odkázal na důvody, pro které aplikoval § 150 o. s. ř., odchýlil se však od ustálené judikatury dovolacího soudu. Nevymezil totiž hypotézu ustanovení § 150 o. s. ř. správně, jestliže se nezabýval okolnostmi podstatnými a významnými pro náležité posouzení, zda lze po úspěšném žalobci spravedlivě požadovat, aby náklady vynaložené v souvislosti s řízením nesl ze svého. Jeho závěr o přítomnosti důvodů hodných zvláštního zřetele ve smyslu § 150 o. s. ř. tudíž nemůže zatím obstát.
Nejvyšší soud proto rozsudek odvolacího soudu v napadené části zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř.); jelikož důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil v uvedeném rozsahu rovněž tento rozsudek a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
Soudy nižších stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu (§ 243g odst. 1 věta první, § 226 odst. 1 o. s. ř.). V novém rozhodnutí o nákladech řízení soud rozhodne též o nákladech tohoto dovolacího řízení (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. dubna 2017

JUDr. Blanka Moudrá
předsedkyně senátu