33 Cdo 4826/2015
Datum rozhodnutí: 25.11.2015
Dotčené předpisy: § 241a odst. 2 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013, § 241a o. s. ř. ve znění do 31.12.2013, § 243c odst. 1 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013



33 Cdo 4826/2015


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně obce Blšany u Loun , zastoupené JUDr. Vladimírem Linhartem, advokátem se sídlem Louny, Mírové nám. 48, proti žalovanému J. B. , zastoupenému JUDr. Marcelou Polcarovou, advokátkou se sídlem Žatec, Komenského Alej 1110, o zaplacení 500.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 24 C 496/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 6. 2015, č. j. 10 Co 609/2013-137, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II.
Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 12.826 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Marcely Polcarové, advokátky se sídlem Žatec, Komenského Alej 1110.
O d ů v o d n ě n í :
Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 17. 6. 2015, č. j. 10 Co 609/2013-137, potvrdil rozsudek ze dne 8. 3. 2013, č. j. 24 C 496/2011-106, kterým Okresní soud v Lounech zamítl žalobu o zaplacení 500.000 Kč s příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání.
Podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1 a 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. - dále jen o. s. ř. ), není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až § 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle § 241a o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odst. 1).
Námitky žalobkyně uplatněné v dovolání nesměřují primárně proti právnímu posouzení věci, nýbrž vytýkají nesprávnost a neúplnost skutkových zjištění, na nichž je založen zpochybňovaný právní závěr, že jí nevzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty. Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu.
Dovolací soud ustáleně judikuje, že zjišťuje-li soud z obsahu smlouvy, a to i pomocí výkladu projevu vůle ve smyslu § 35 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (srovnej § 3028 zákona č. 89/2012 Sb.), co bylo jejími účastníky ujednáno (tj. co bylo obsahem smluvních ujednání účastníků vyjádřených ve smlouvě - k čemu směřovala jejich vůle), dospívá ke skutkovým zjištěním (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 73/2000, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2900/99, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 3, ročník 2002, pod č. 46). O aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (tedy o právní posouzení) jde teprve tehdy, dovozuje-li z právního úkonu konkrétní práva a povinnosti účastníků právního vztahu. Odvolací soud založil právní posouzení věci na skutkovém zjištění, že ve smlouvě byl vznik nároku na smluvní pokutu vázán na splnění dvou kumulativních podmínek. Nesouhlasí-li žalobkyně s tímto skutkovým zjištěním a prosazuje-li vlastní verzi, podle níž byl nárok na smluvní pokutu vázán pouze na splnění jedné z nich, nenapadá právní posouzení věci odvolacím soudem a neuplatňuje tak ve skutečnosti jediný způsobilý dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř.
Nejvyšší soud dovolání odmítl (§ 243c odst. 1 věta první o. s. ř.); zbylými námitkami se již pro nadbytečnost nezabýval.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 25. listopadu 2015

JUDr. Blanka Moudrá
předsedkyně senátu