33 Cdo 4751/2016
Datum rozhodnutí: 14.12.2016
Dotčené předpisy: § 138 odst. 1 o. s. ř., § 243c odst. 1 věty první o. s. ř.



33 Cdo 4751/2016


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václavy Dudy ve věci žalobkyně Caesar´s Gladiators s.r.o. se sídlem v Praze 4, Janouchova 658, identifikační číslo osoby 281 60 746, proti žalovanému Ing. V. K. , zastoupenému JUDr. Jiřím Gajdarusem, advokátem se sídlem v Praze 6, Synkovská 1327/6, o 2.500.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 11 C 175/2014, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. září 2016, č. j. 55 Co 295/2016-134, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením ze dne 1. 9. 2016, č. j. 55 Co 409/2015-134, potvrdil usnesení ze dne 9. 6. 2016, č. j. 11 C 175/2014-122, jímž Obvodní soud pro Prahu 6 nepřiznal žalobkyni osvobození od soudních poplatků.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které není podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (srov. čl. II bod 1 a 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. dále jen o. s. ř. ), přípustné.
Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Odvolací soud v posuzovaném případě přisvědčil soudu prvního stupně, že poměry žalobkyně neumožňují učinit závěr, že splňuje předpoklady pro osvobození od soudního poplatku. Akcentoval, že žalobkyně, které vznikla poplatková povinnost v únoru 2016, ke konci roku 2015 disponovala pokladní hotovostí 2.771.000 Kč, penězi na bankovním účtu ve výši cca 600.000 Kč a pohledávkami přesahujícími 770.000 Kč.
Podle § 138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.
Dovolatelka se mýlí, dovozuje-li, že právní otázka předpokladů pro osvobození dovolatele od soudních poplatků podle § 138 odst. 1 o. s. ř., kterou nastolila k dovolacímu přezkumu, nebyla dosud v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu řešena. Nejvyšší soud v řadě svých rozhodnutí (mimo jiné) dovodil, že účastník řízení, který žádá o osvobození od soudních poplatků, je povinen soudu prokázat věrohodným způsobem své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti jeho žádosti; neučiní-li tak, nelze uzavřít, že jeho poměry odůvodňují byť jen částečné osvobození od soudních poplatků (srov. zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněné pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2014, sp. zn. 29 Cdo 1031/2014, uveřejněné pod číslem 73/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2015, sp. zn. 29 Cdo 1199/2015, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2016, sp. zn. 29 Cdo 301/2016). Stejně tak Ústavní soud v usnesení ze dne 3. 2. 2016, sp. zn. I. ÚS 311/16, přijal a odůvodnil závěr, že žadatel o přiznání osvobození od soudních poplatků je povinen soudu prokázat věrohodným způsobem své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti jeho žádosti. Nelze proto přisvědčit dovolatelce, že je povinností soudu vyzývat žadatele k poskytnutí údajů, které sám neuvedl (zatajil).
Odvolací soud posoudil otázku (ne)splnění předpokladů pro osvobození dovolatelky od soudních poplatků v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu. Nejvyšší soud proto dovolání odmítl (§ 243c odst. 1 věta první o. s. ř.).
Obsoletní je námitka dovolatelky, že poučení o nepřípustnosti dovolání obsažené v rozhodnutí odvolacího soudu je v rozporu se zákonem, neboť rozhodnutí odvolacího soudu poučení tohoto znění neobsahuje.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 14. prosince 2016

JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu