33 Cdo 475/2008
Datum rozhodnutí: 29.09.2009
Dotčené předpisy:





33 Cdo 475/2008


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce J. F., zastoupeného advokátem, proti žalovanému P. B., zastoupenému advokátem, o příslušenství pohledávky, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 18 C 12/2003, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 6. června 2007, č. j. 18 Co 109/2007-178, takto:


Dovolání se odmítá.


Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 7.940,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta.


O d ů v o d n ě n í :


Dovolání žalovaného proti rozsudku ze dne 6. června 2007, č. j. 18 Co 109/2007-178, jímž Krajský soud v Plzni potvrdil rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 16. listopadu 2005, č. j. 18 C 12/2003-127, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 8. ledna 2007, č. j. 18 C 12/2003-168, ve výroku, kterým bylo uloženo žalovanému zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 10,5 % z částky 200.000,- Kč od 8. 3. 1999 do 14. 8. 2001, ve výši 10,5 % z částky 160.000,- Kč od 15. 8. 2001 do 30. 9. 2005 a ve výši 10,5 % z částky 40.000,- Kč od 1. 10. 2005 do zaplacení, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění do 30. 6. 2009 (dále jen o. s. ř. ), a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř).


I když žalovaný v dovolání vyjadřuje názor, že napadený rozsudek odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, z obsahu samotného dovolání (tj. z vylíčení důvodů dovolání) vyplývá, že nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, ale že nesouhlasí se skutkovými zjištěními, z nichž rozsudek odvolacího soudu vychází (namítá, že právní předchůdce žalobce V. smlouvu o půjčce ze dne 4. 2. 1998 nepodepsal a že částku 200.000,- Kč mu neposkytl na základě této smlouvy, nýbrž na základě smlouvy ze dne 22. 4. 1994). V dovolání tak předestírá odlišné skutkové závěry, na nichž buduje své vlastní od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci (že žalobcovo právo na vrácení půjčené částky je promlčeno, a proto je nelze přiznat). Výhrady žalovaného tudíž nepředstavují uplatnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., ale dovolacího důvodu podle § 241a odst. 3 o. s. ř., jehož použití je v případě přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. vyloučeno (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, a usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněná v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 132/2004 a SJ 130/2006).


Ani výtka, že odvolací soud neprovedl navržené důkazy listinou (čestným prohlášením V.) a výslechem svědka V., není z hlediska přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. relevantní, neboť je uplatněním dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., k němuž dovolací soud přihlíží, jen je-li dovolání přípustné. Nadto tato tvrzená vada řízení nemůže být v posuzovaném případě otázkou zásadního právního významu ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř., neboť nejde bezprostředně o výklad procesního práva (spor o procesní právo), na němž bylo založeno rozhodnutí soudu, a postrádá potřebný judikatorní přesah (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2005, sp. zn. 32 Odo 618/2004, a usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. III. ÚS 1970/07).


Jelikož dovolání směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. přípustný, dovolací soud je podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.


O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci náklady, které mu vznikly v souvislosti s vyjádřením k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta ve výši 7.640,- Kč (§ 2 odst. 1, § 3 odst. 1 bod 5., § 10 odst. 3, § 15 ve spojení s § 14 odst. 1 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění) a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§ 2 odst. 1, § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění).


Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.


Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).


V Brně dne 29. září 2009


JUDr. Blanka M o u d r á , v. r.


předsedkyně senátu