33 Cdo 4688/2015
Datum rozhodnutí: 24.11.2015
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013, § 242 odst. 4 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013, § 3 odst. 1 obč. zák. ve znění do 31.12.2013



33 Cdo 4688/2015


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce J. M. , zastoupeného JUDr. Evou Pavlíčkovou, advokátkou se sídlem Zlín, Hluboká 1366, proti žalovanému J. O. , zastoupenému JUDr. Petrem Breburdou, advokátem se sídlem Olomouc, Legionářská 1085/8, o 100.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 29 C 524/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 26. 5. 2015, č. j. 69 Co 146/2015-142, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 6.534 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Petra Breburdy, advokáta se sídlem Olomouc, Legionářská 1085/8.

O d ů v o d n ě n í :
Okresní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 25. 11. 2014, č. j. 29 C 524/2013-104, ve znění opravných usnesení ze dne 4. 2. 2015, č. j. 29 C 524/2013-113, a ze dne 10. 3. 2015, č. j. 29 C 524/2013-122, zamítl žalobu o zaplacení 100.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % p. a. od 15. 10. 2013 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 26. 5. 2015, č. j. 69 Co 146/2015-142, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění do 31. 12. 2013 (srovnej čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., dále jen o. s. ř. ), neboť napadené rozhodnutí nezávisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, a nejedná se ani o případ, kdy má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.).
Žalobce spatřuje přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. v tom, že odvolací soud neaplikoval ustanovení § 3 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 - dále jen obč. zák. (srovnej § 3028 zákona č. 89/2012 Sb.), na žalovaným uplatněnou námitku promlčení a nevzal v potaz judikaturu Nejvyššího soudu, konkrétně rozhodnutí ze dne 29. 7. 2010, sp. zn. 33 Cdo 126/2009, ze dne 8. 9. 2010, sp. zn. 28 Cdo 5014/2009, a ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. 25 Cdo 2648/2003, ani Ústavního soudu ze dne 26. 2. 1998, sp. zn. II. ÚS 249/97, a ze dne 6. 9. 2005, sp. zn. I. ÚS 643/04. Řešení k dovolacímu přezkumu nastolené otázky však přípustnost dovolání nezakládá. Odvolací soud se v souladu s ustálenou judikaturou (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 59/2004, jakož i žalobcem citovaný nález Ústavního soudu ze dne 6. 9. 2005, sp. zn. I. ÚS 643/04) náležitě zabýval pro věc rozhodnými okolnostmi daného případu a svůj závěr o tom, že námitka promlčení uplatněná žalovaným není v rozporu s dobrými mravy, dostatečně zdůvodnil. Argumentuje-li žalobce vlastní verzí skutku ve prospěch právního závěru, že námitka promlčení je v rozporu s dobrými mravy, neuplatňuje tím ve skutečnosti dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř., nýbrž vyjadřuje nesouhlas se zjištěným skutkovým stavem věci; ten však v dovolacím řízení zpochybnit nelze.
K námitkám obsaženým v doplnění dovolání ze dne 1. 10. 2015, které žalobce podal až po uplynutí dovolací lhůty, Nejvyšší soud již přihlížet nemohl (§ 242 odst. 4 o. s. ř. a contrario).
Nejvyšší soud z uvedených důvodů dovolání odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 24. listopadu 2015

JUDr. Blanka M o u d r á
předsedkyně senátu