33 Cdo 4671/2015
Datum rozhodnutí: 26.11.2015
Dotčené předpisy: čl. 237 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013, čl. 241a odst. 2 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013



33 Cdo 4671/2015


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobců a) J. K. , a b) R. S. , zastoupených Mgr. Pavlem Jurečkou, advokátem se sídlem v Hodoníně, Sadová 1688/1, proti žalovaným 1) L. D. , a 2) M. D. , zastoupeným JUDr. Mgr. Jiřím Drobečkem, advokátem se sídlem v Hodoníně, Štefánikova 14, o 1.300.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 10 C 278/2011, o dovolání žalovaných proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. listopadu 2014, č. j. 38 Co 406/2013-104, takto:

Dovolání se odmítá .

O d ů v o d n ě n í :
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 13. listopadu 2014, č. j. 38 Co 406/2013-104, zrušil rozsudek Okresního soudu v Hodoníně ze dne 11. března 2013, č. j. 10 C 278/2011-75, a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, neboť mají za to, že napadené rozhodnutí závisí na dosud nevyřešené otázce procesního práva, tj. mezí aplikace § 213 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), přičemž se odvolací soud zároveň odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu vyplývající z jeho rozsudků ze dne 29. března 2012, sp. zn. 33 Cdo 1453/2010, a ze dne 15. ledna 2014, sp. zn. 22 Cdo 4093/2013.
Dovolání není podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. článek II bod 2 zákona č. 293/13 Sb., dále opět jen o. s. ř. ), přípustné.
Podle § 237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle § 241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci
Rozhodnutí odvolacího soudu, který sám neprovedl soudem prvního stupně nepřipuštěné důkazy žalobců a rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, se neodchyluje od rozhodovací praxe dovolacího soudu reprezentované jeho rozsudky ze dne 29. března 2012, sp. zn. 33 Cdo 1453/2010, a ze dne 15. ledna 2014, sp. zn. 22 Cdo 4093/2013, naopak je s nimi souladné. V nich Nejvyšší soud přijal a odůvodnil závěr, podle něhož ustanovení § 213 odst. 4 o. s. ř. nestanoví meze, které odvolací soud nesmí při doplnění dokazování překročit, nýbrž jen určuje, za jakých podmínek odvolací soud není povinen dokazování doplňovat (jde-li o rozsáhlé doplnění dokazování a nebylo-li dosud k dané skutečnosti provedeno žádné nebo zcela nedostatečné dokazování). V případě splnění obou podmínek ponechává na úvaze odvolacího soudu, zda navržené důkazy provede v odvolacím řízení nebo zda za účelem jejich provedení rozhodnutí soudu prvního stupně podle § 219a odst. 2 o. s. ř. zruší a věc mu vrátí k dalšímu řízení za účelem doplnění dokazování (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2013, sp. zn. 33 Cdo 2851/2011). Ustanovení § 213 odst. 4 o. s. ř. je možno považovat za normu s relativně neurčitou hypotézou, a bude tak záležet především na úvaze odvolacího soudu, shledá-li dokazování před soudem prvního stupně za nedostatečné a jeho potřebné doplnění za rozsáhlé. Shora uvedené dává zároveň i odpověď na podle názoru dovolatelů dosud nevyřešenou otázku procesního práva.
Vytýkají-li dovolatelké odvolacímu soudu, že řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (nedostatečné odůvodnění), pak přehlíží, že k vadám řízení dovolací soud přihlédne jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 o. s. ř.).
Vzhledem k tomu, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení rozhodne soud v konečném rozhodnutí.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. listopadu 2015


JUDr. Václav D u d a předseda senátu