33 Cdo 4594/2016
Datum rozhodnutí: 30.11.2016
Dotčené předpisy: čl. 237 o. s. ř.



33 Cdo 4594/2016

U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobce Mgr. F. Š. , zastoupeného Mgr. Pavlou Brennan Kahounovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Ostrovní 126/30, proti žalovanému Rytířskému řádu Křižovníků s červenou hvězdou , se sídlem v Praze 1, Platnéřská 191/4, identifikační číslo 00408026, zastoupené JUDr. Ronaldem Němcem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Platnéřská 191/4, o zaplacení částky 74.520,- Kč s příslušenstvím a 254.400,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 27 C 233/2013, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 6. 2016, č. j. 20 Co 205/2016-319, takto:

Dovolání se odmítá .
O d ů v o d n ě n í:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 29. 6. 2016, č. j. 20 Co 205/2016-319, potvrdil usnesení ze dne 30. 3. 2016, č. j. 27 C 233/2013-288, jímž Obvodní soud pro Prahu 1 nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce (dále též dovolatel ) dovolání, které má za přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), neboť závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené praxe dovolacího soudu a která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně.
Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které ustálené rozhodovací praxe" se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014).
Vymezení předpokladů přípustnosti dovolání žalobce vystihl argumentací, podle níž odvolací soud v rozporu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, nepřihlédl k tomu, že je nyní ve výkonu trestu, předtím byl ve výkonu vazby v Praze, přičemž i pro špatný zdravotní stav jsou jeho výdělkové možnosti podstatně sníženy . K závěru odvolacího soudu o jeho finanční potencialitě, která se vztahuje zejména k výši výživného ve prospěch jeho zletilých a nezletilých dětí (celkem 40.000,- Kč měsíčně) zdůraznil, že výše výživného odráží reálné potřeby dětí, které má snahu za všech okolností naplňovat .
Argumentuje-li dovolatel závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, pak přehlíží, že odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně zamítající návrh na přiznání osvobození od soudních poplatků na základě závěru, že žalobce věrohodně neosvědčil svoje majetkové poměry; navíc z toho, co odvolací soud zjistil, plyne možnost a schopnost žalobce soudní poplatek zaplatit.
Jestliže se ze shora citovaného rozhodnutí dovolacího soudu podávají obecná kritéria posuzování poměrů osoby žádající o přiznání osvobození od placení soudních poplatků, potom v situaci, kdy je rozhodnutí odvolacího soudu založeno primárně na závěru, že tato osoba úplně a pravdivě své poměry neprokázala (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, a ze dne 18. 9. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013), nemůže být rozhodnutí odvolacího soudu (rozhodujícím důvodu) v rozporu s citovaným usnesením dovolacího soudu.
Spojuje-li dovolatel přípustnost dovolání s argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně , pak z obsahu jeho dovolání není zjistitelné, o kterou takovou konkrétní právní otázku jde, a ve kterých rozhodnutích ji dovolací soud řeší rozporně.
Pro úplnost mimo důvod, který vedl k odmítnutí dovolání nutno uvést, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a že hodnocení důkazů soudem podle § 132 o. s. ř. nelze v režimu dovolacího řízení od 1. 1. 2013 úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle § 241a odst. 1 o. s. ř.
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání odmítl (§ 243c odst. 1 věta první o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť tímto rozhodnutím se řízení nekončí (§ 243b ve spojení s § 151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. listopadu 2016
JUDr. Václav Duda
předseda senátu