33 Cdo 4591/2007
Datum rozhodnutí: 28.02.2008
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




33 Cdo 4591/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové v právní věci žalobce JUDr. M. K., proti žalovanému MUDr. J. H., o zaplacení částky 54.937,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 9 C 166/2001, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. září 2006, č. j. 30 Co 350/2006-78, takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví označeným usnesením potvrdil Městský soud v Praze usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 10. listopadu 2005, č. j. 9 C 166/2001-49, jímž bylo rozhodnuto o pokračování v řízení.

Přes poučení odvolacího soudu, že proti jeho rozhodnutí není dovolání přípustné, napadl žalovaný usnesení odvolacího soudu dovoláním, v němž požadoval, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237 až 239 o. s. ř.

Všem třem případům přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 o. s. ř. je společné, že musí jít o rozhodnutí ve věci samé. Usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o pokračování v řízení, není usnesením ve věci samé. Věcí samou se totiž rozumí samotný předmět, pro nějž se řízení vede, a rozhodnutím ve věci samé takové rozhodnutí soudu, jímž se v tzv. řízení sporném na základě žaloby stanoví konkrétní práva a povinnosti účastníků vyplývající z právního vztahu pro žalobou uplatněný nárok (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 2. 2001, sp. zn. 25 Cdo 3065/2000, publikované pod C 264/3 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR).

Přípustnost dovolání nevyplývá ani z § 238, § 238a a § 239 o. s. ř., protože nejde o žádný z případů, které jsou v uvedených ustanoveních taxativně vyjmenovány.

Z uvedeného je zřejmé, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí, proti němuž zákon tento mimořádný opravný prostředek nepřipouští, a proto je Nejvyšší soud České republiky podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalobci v této fázi řízení podle obsahu spisu nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti žalovanému právo (§ 243b odst. 5 věta první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 28. února 2008



JUDr. Václav D u d a

předseda senátu