33 Cdo 452/2012
Datum rozhodnutí: 20.03.2013
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění do 31.12.2012, § 237 odst. 3 o. s. ř. ve znění do 31.12.2012




33 Cdo 452/2012


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobkyně Institute of Apllied Biotechnologies a. s. , se sídlem v Praze 10, Tymiánova 619/14 (identifikační číslo 27225712), zastoupené Mgr. Robertem Kvasničkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Dlouhá 16, proti žalované Městské nemocnici Čáslav se sídlem v Čáslavi, Jeníkovská 348, zastoupené JUDr. Jaromírem Císařem, advokátem se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2b, o 4.820.703,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 8 C 408/2009, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 9. 2011, č.j. 29 Co 164/2011-333, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:
Dovolání proti v záhlaví označenému rozhodnutí, kterým městský soud potvrdil částečný rozsudek pro uznání ze dne 30. 9. 2010, č.j. 8 C 408/2009-289, jímž Obvodní soud pro Prahu 8 uložil žalované zaplatit žalobkyni 4.820.703,- Kč s blíže určenými úroky z prodlení, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (srov. část první, čl. II, bod 7. zákona č. 404/2012 Sb., dále jen o.s.ř. ), a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., neboť napadený rozsudek nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).
Zásadní právní význam je spjat zejména s právními otázkami, které v rozhodování dovolacího soudu nebyly dosud vyřešeny nebo které soudy posuzují rozdílně, anebo hodlá-li dovolací soud již vyřešenou právní otázku posoudit jinak (srov. § 237 odst. 3 o.s.ř.). Z uvedeného vyplývá, že dovolacím důvodem, který je žalované k dispozici, je pouze důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. (rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci). Jeho prostřednictvím namítla, že usnesení, jehož obsahem byla výzva podle § 114b odst. 1 o.s.ř., neměl soud prvního stupně poté, co rozhodl o věci platebním rozkazem z 16. 7. 2010, č.j. 8 C 408/2009-221, vydávat, protože uplatněné právo na zaplacení peněžité částky nevyplývalo ze skutečností v žalobě uvedených. Bez ohledu na to, že se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, fikce uznání nároku nenastala (§ 114b odst. 5 o.s.ř.); ostatně tím, že proti platebnímu rozkazu podala (nezdůvodněný) odpor, vyjádřila nesouhlas s tím, co po ní žalobkyně požadovala.
V usnesení ze dne 22. 8. 2007, sp. zn. 29 Odo 1232/2005, Nejvyšší soud vysvětlil, že neuplatnil-li žalovaný přes poučení soudu prvního stupně v odvolání proti rozsudku pro uznání způsobilé odvolací důvody (§ 205b o.s.ř.), zbavil se tím možnosti jejich projednání v odvolacím řízení (srov. i § 212a odst. 3 o.s.ř.); v takovém případě zpravidla nelze připustit jeho dovolání k projednání takových důvodů podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
V souzené věci žalovaná v odvolání z 18. 10. 2010 neuvedla žádné skutečnosti nebo důkazy, jimiž mělo být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání (§ 153a o.s.ř.). Odvolacímu soudu sdělila, že byla členkou sdružení založeného podle § 829 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, smlouvou z 18. 10. 2005, že se na činnosti sdružení podílela podílem ve výši 11,7 % (a to zejména shromažďováním a předáváním biologického materiálu pro čipovou analýzu cRNA pro zpracování celogenomového expresního čipu), že jí není nic známo o tom, že žalobkyně poskytla do sdružení 4.820.703,- Kč, že odpor proti platebnímu rozkazu měl zdůvodnit Mgr. M. P. (vedoucí právního oddělení Ústavu informatiky AV ČR v.v.i.), že byla v dobré víře, že tak učinil, že povinnost plnit podle rozsudku by pro ni byla likvidační s rozsáhlým dopadem na zdraví občanů v daném regionu, že se nedopustila žádného protiprávního jednání, jehož následkem měla být způsobena žalobkyni škoda, a že soud v rozsudku pro uznání neuvedl důvody, pro které rozhodl jen o části věci , tj. jen proti ní jako jedné z žalovaných. Odvolání doplnila podáním z 26. 10. 2010, jímž se plně ztotožnila s výše uvedeným a navíc vznesla jen námitku věcné nepříslušnosti s tvrzením, že jde o obchodní vztah, takže věcně příslušným soudem v prvním stupni měl být podle jejího názoru krajský soud.
Protože dovolací soud bez zřetele k tomu, co je uvedeno shora neshledal napadené rozhodnutí ani z pohledu argumentace žalované za zásadně právně významné, dovolání odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.).
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. (žalovaná, jejíž dovolání bylo odmítnuto, právo na náhradu nákladů nemá a žalobkyni v tomto stadiu řízení žádné náklady nevznikly).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 20. března 2013
JUDr. Pavel K r b e k, v. r.
předseda senátu