33 Cdo 450/2017
Datum rozhodnutí: 30.03.2017
Dotčené předpisy: čl. 237 o. s. ř.



33 Cdo 450/2017


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně CHRYSBERON a.s. , se sídlem v Praze 1, Ovocný trh 572/11, identifikační číslo 28442971, zastoupené Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, proti žalovanému A. Š. , zastoupenému Mgr. Tomášem Šmucrem, advokátem se sídlem v Plzni, V Malé Doubravce 1242/27, o 1.400.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 39 C 107/2016, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 10. 2016, č. j. 55 Co 373/2016-83, takto:

Dovolání se odmítá .

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 4 (dále jen soud prvního stupně ) usnesením ze dne 3. 8. 2016, č. j. 39 C 107/2016-48, vyslovil svou místní nepříslušnost, s tím, že věc bude po právní moci usnesení postoupena Okresnímu soudu v Berouně jako soudu místně příslušnému.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 4. 10. 2016, č. j. 55 Co 373/2016-83, změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že se místní nepříslušnost Obvodního soudu pro Prahu 4 nevyslovuje. Poukázal přitom na to, že žalovaný prohlásil, že k datu podání žaloby se zdržoval s úmyslem zdržovat se trvale na třech blíže označených adresách (mimo jiné na adrese v Praze 4), že nevznesl námitku místní nepříslušnosti v odporu proti platebnímu rozkazu ze dne 4. 5. 2016, č. j. 39 C 107/2016-20, ani ve vyjádření k žalobě ze dne 15. 6. 2016.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný (dále též dovolatel ) dovolání, které má za přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky procesního práva, která dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena. Za takovou považuje otázku místní příslušnosti soudu v případech, kdy se fyzická osoba v postavení žalovaného zdržuje na více adresách, avšak současně tvrdí, že skutečně bydlí jen na jediné z nich.
Spatřuje-li dovolatel naplnění předpokladů přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. v otázce dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu nevyřešené, pak k tomuto závěru dospívá na základě odlišného skutkového stavu, tzn. procesně neregulérním způsobem, neboť prosazuje (skutkový) závěr, že v okamžiku podání žaloby se zdržoval s úmyslem zdržovat se tam trvale (tj. že tam měl bydliště) jen na adrese v B.; odvolací soud přitom dovodil, že s takovým úmyslem se žalovaný zdržoval na všech třech adresách (viz § 85 odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. totiž není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud.
Nejvyšší soud proto dovolání odmítl (§ 243c odst. 1 věta první o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť tímto rozhodnutím se řízení nekončí (§ 243b ve spojení s § 151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. března 2017
JUDr. Václav Duda
předseda senátu