33 Cdo 4451/2009
Datum rozhodnutí: 20.01.2011
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění do 30.06.2009




33 Cdo 4451/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně P. H. , zastoupené Mgr. Veronikou Uhlířovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Mánesova 19, proti žalované RHINOCEROS , akciové společnosti se sídlem v Mostě, Moskevská 1/14, zastoupené JUDr. Dušanem Rendlem, advokátem se sídlem v Mostě, SNP 1872, o 68.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 9 C 478/2005, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 3. 2009, č.j. 14 Co 331/2008-89, takto:


I. Dovolání se odmítá .
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Dovolání žalované proti v záhlaví citovanému rozsudku, jímž krajský soud ve věci samé potvrdil rozsudek ze dne 10. 7. 2008, č.j. 9 C 478/2005-60, kterým jí Okresní soud v Mostě uložil povinnost zaplatit žalobkyni 68.000,- Kč s 2,5% úroky z prodlení od 11. 11. 2004 do zaplacení, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb., dále jen o.s.ř. ), a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o.s.ř).


K dovolacímu přezkumu předložená právní otázka platnosti formulářové smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva byla již dovolacím soudem vyřešena a napadené rozhodnutí je v souladu s touto judikaturou (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2009, sp. zn. 33 Cdo 1254/2007, ze dne 24. 6. 2009, sp. zn. 33 Cdo 5145/2008, ze dne 25. 6. 2009, sp. zn. 33 Cdo 1386/2007).
Je nadbytečné vyjadřovat se k námitce, jíž dovolatelka zpochybňuje rovněž závěr odvolacího soudu dovozující, že neplatná je i smlouva o půjčce, která vznikla jako závazek hlavní, zajištěný institutem vyplývajícím ze smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva, neboť obě smlouvy tvoří neoddělitelný celek, smlouva o půjčce je podmíněna existencí smlouvy o zajišťovacím převodu práva, každá ze smluv byla uzavírána s vědomím uzavření smlouvy druhé a vůle účastníků při uzavření každé ze smluv jednoznačně směřovala k tomu, aby obě tyto smlouvy vyvolaly komplexní úpravu vzájemných závazku smluvních stran. Podle § 457 obč. zák., je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal. I kdyby tedy byla uvedená výhrada žalované opodstatněná, nemohla by mít vliv na správnost právního posouzení dané věci, neboť důsledky citovaného ustanovení jsou stejné, jak v případě neplatnosti smlouvy, tak v případě smlouvy, která byla zrušena v důsledku odstoupení. Případný úspěch zmíněné dovolací námitky by se proto nemohl projevit pro žalovanou příznivým výsledkem.
Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. Žalobkyni, která by na jejich náhradu měla právo, náklady v tomto stadiu řízení podle obsahu spisu nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. ledna 2011

JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu