33 Cdo 4385/2007
Datum rozhodnutí: 24.02.2010
Dotčené předpisy: § 566 obch. zák., § 568 odst. 3 obch. zák., § 31 obč. zák., § 33b obč. zák.





33

Cdo 4385/2007


ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK


JMÉNEM REPUBLIKY


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně
V. J.,
zastoupené advokátem, proti žalovaným
1) V. F.
a
2) P. F.,
zastoupeným advokátem, o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 5 C 416/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. května 2007, č. j. 27 Co 176/2007-65, takto :

I. Dovolání se
zamítá
.

II. Žádný z účastníků
nemá
právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud Praha-východ rozsudkem ze dne 13. prosince 2006, č. j. 5 C 416/2006-33, určil, že žalobkyně je vlastnicí pozemku č. 863/7 o výměře 599 m2 a pozemkové parcely č. 573 o výměře 100 m2, zapsaných na LV číslo 437 pro katastrální území a obec T. u Katastrálního úřadu pro S. k., katastrální pracoviště P. , a rozhodl o nákladech řízení.

Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 17. května 2007, č. j. 27 Co 176/2007-65, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že se zamítá žaloba, že žalobkyně je vlastnicí pozemku č. parc. 863/7 a stavební parcely č. 573 v katastrálním území T., zapsaných na LV č. 437 u Katastrálního úřadu pro S. k., katastrální pracoviště P. , a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.

Oba soudy vyšly ze zjištění, že žalobkyně, která byla vlastnicí pozemků parc. č. 863 o výměře 10.283 m2 a parc. č. 864/1 o výměře 8.927 m2, zapsaných v katastru nemovitostí na LV č. 82 pro k. ú. a obec T., uzavřela dne 23. 9. 1998 s I. I., s. r. o. smlouvu označenou jako smlouva mandátní (dále jen smlouva ). I. I., s. r. o. se zavázala zejména vytipovat vhodného zájemce o koupi, vypracovat kupní smlouvy, jako zástupce žalobkyně uzavřít s kupujícími kupní smlouvy o prodeji předmětných nemovitostí a podat návrhy na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí. Smlouva byla uzavřena na dobu do okamžiku, kdy bude zapsán prodej parcel nebo poslední z prodejů parcel vzniklých rozdělením původních parcel, nejdéle na dobu tří let od uzavření (článek X. smlouvy). Dodatkem ze dne 19. 9. 2001 smluvní strany změnily smlouvu v článku X. tak, že smlouva bude trvat nejdéle osmnáct měsíců od uzavření (tj. do 21. 3. 2003.). Dne 21. 6. 2002 udělila žalobkyně I. I., s. r. o. plnou moc, podle níž ji zmocnila k zastupování v právních věcech týkajících se předmětných nemovitostí v jejím vlastnictví, s tím, že zmocněnec je zejména oprávněn učinit všechny úkony vedoucí k rozdělení parcel na parcely o menší výměře, parcely celé nebo jejich části prodávat, uzavírat a podepisovat kupní smlouvy a smlouvy o úschově kupních cen vyplacených kupujícími za prodej parcel či jejich částí a k zastupování žalobkyně před státními orgány ve věcech týkajících se předmětných nemovitostí. I. I., s. r. o. uzavřela jménem žalobkyně dne 25. 3. 2003 s P. U. s. r. o. kupní smlouvu, jejímž předmětem byl prodej mimo jiné pozemku parc. č. 863/7 o výměře 709 m2 zapsaného na LV č. 82 vedeném Katastrálním úřadem P. pro k. ú. a obec T.- dále jen pozemek (tento pozemek vznikl rozdělením pozemku parc. č. 863 k. ú. T. podle geometrického plánu vypracovaného Geodetickou kanceláří P.- L. O.). Ke kupní smlouvě byla připojena plná moc ze dne 21. 6. 2002. P. U., s. r. o. jako prodávající uzavřela dne 9. 7. 2003 se žalovanými jako kupujícími kupní smlouvu o převodu vlastnického práva k předmětnému pozemku za kupní cenu 226.880,- Kč.

Odvolací soud se ztotožnil s právním závěrem soudu prvního stupně, že žalobkyně má naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Ve shodě s ním dovodil, že smlouva, kterou žalobkyně uzavřela s I. I., s. r. o., je smlouvou příkazní podle § 724 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, v rozhodném znění (dále jen obč. zák. ), neboť nebyla uzavřena mezi podnikateli a aplikace obchodního zákoníku nebyla smluvními stranami dohodnuta, a že vztah založený touto smlouvou (ve znění jejího dodatku) zanikl uplynutím doby, na niž byl sjednán (tj. 21. 3. 2003). Nepřisvědčil však jeho závěru, že účinnost plné moci, kterou žalobkyně udělila I. I., s. r. o., byla omezena trváním příkazní smlouvy, takže 25. 3. 2003, kdy tato společnost jménem žalobkyně uzavřela kupní smlouvu se společností P. U., s. r. o., již nebyla oprávněna za žalobkyni jednat; kupující vlastnické právo k převáděné nemovitosti nevzniklo a žalovaní od ní nemohli vlastnické právo nabýt na základě následně uzavřené kupní smlouvy. Naopak vyslovil právní názor, že i když byla plná moc udělena v návaznosti na příkazní smlouvu, nebyla omezena na její trvání. Konstatoval, že tato smlouva upravovala vnitřní vztahy mezi příkazcem a příkazníkem, přičemž navenek se projevila ve formě plné moci, coby jednostranného prohlášení příkazce (zmocnitele) o osobě příkazníka (zmocněnce) a o rozsahu jeho oprávnění jednat s účinky pro příkazce. I když podle § 731 obč. zák. příkazní smlouva zaniká podobně jako plná moc (§ 33b obč. zák.) a obě mohou zaniknout i uplynutím doby, na kterou byly sjednány, nelze usuzovat, že plná moc zaniká se zánikem příkazní smlouvy. K zániku účinků plné moci nestačí vypovědět příkazní smlouvu, ale je potřeba vypovědět i plnou moc. V tomto ohledu odkázal na článek J. Spáčila Poznámky k problematice zastoupení na základě plné moci , publikovaný v časopise Právo a podnikání, ročník 1996, str. 7 až 11. I když tedy příkazní smlouva zanikla uplynutím doby, nezpůsobilo to zánik účinků plné moci, kterou žalobkyně udělila 21. 6. 2002 I. I., s. r. o., neboť z jejího obsahu nevyplynulo, že její účinnost byla časově omezena a žalobkyně ani netvrdila, že plnou moc odvolala, popř. že její účinnost zanikla jiným ze způsobů vyjmenovaných v § 33b odst. 1 obč. zák. I. I., s. r. o. byla tudíž oprávněna dne 25. 3. 2003 uzavřít jménem žalobkyně kupní smlouvu se společností P. U., s. r. o. a žalobkyně je vázána tímto právním úkonem, na jehož základě pozbyla vlastnické právo k nemovitosti.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, v němž označila dovolací důvody podle § 241 odst. 2 písm. b/ a odst. 3 o. s. ř. Odvolacímu soudu vytkla nesprávné právní posouzení věci v důsledku chybné aplikace § 262 odst. 1, § 566 a § 568 odst. 3 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, v rozhodném znění (dále jen obch. zák. ), a § 31, § 33 a § 724 obč. zák. Namítla především, že odvolací soud na základě neúplně zjištěného obsahu smlouvy ze dne 23. 9. 1998 dovodil, že tato smlouva je smlouvou příkazní podle § 724 obč. zák., ačkoli si smluvní strany v článku XI. smlouvy dohodly, že jejich závazkový vztah se bude řídit obchodním zákoníkem (§ 262 odst. 1 obch. zák.); proto uzavřená smlouva je smlouvou mandátní podle § 566 obch. zák. Není srozuměna ani s právním závěrem odvolacího soudu, že v posuzovaném případě účinky plné moci nezanikly se zánikem právních vztahů ze smlouvy. Odvolací soud přehlédl, že v článku IV. smlouvy výslovně zmocnila druhou smluvní stranu k uzavření kupních smluv. Smlouva tak v sobě obsahovala nejen mandát, ale i dohodu o zastoupení (dohodu o plné moci). V souladu s § 568 odst. 3 obch. zák. pak vystavila písemnou plnou moc, jelikož zařízení její záležitosti vyžadovalo uskutečnění právních úkonů jejím jménem. I nadále tvrdí, že písemná plná moc, kterou vystavila I. I., s. r. o., byla pouhým průkazem o existenci vztahu zastoupení, a nezakládala jiný právní vztah zmocnění, než mandátní smlouva. Jestliže uvedená obchodní společnost uzavřela jejím jménem kupní smlouvu čtyři dny poté, co zanikl vztah založený mandátní smlouvou a současně zanikly právní účinky plné moci, nejednalo se o překročení plné moci, nýbrž o nezmocněné jednatelství ve smyslu § 33 odst. 2 obč. zák. Zákonným důsledkem tohoto jednání bez plné moci, které neschválila, je absolutní neplatnost kupní smlouvy ze dne 25. 3. 2003; obdobně je tomu i s kupní smlouvou ze dne 9. 7. 2003, kterou uzavřeli žalovaní s nevlastníkem. V této souvislosti odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2000, sp. zn. 22 Cdo 1134/2000, který řešil obdobný případ; odkaz odvolacího soudu na časopisecký článek považuje za nepatřičný. Z uvedených důvodů navrhuje rozsudek odvolacího soudu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení.

V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění do 30. 6. 2009 - dále jen o. s. ř. (srovnej článek II bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.).

Dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou při splnění zákonné podmínky jejího advokátního zastoupení (§ 240 odst. 1 a § 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.) a je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. Nejvyšší soud proto napadený rozsudek přezkoumal ve smyslu § 242 odst. 1 a 3 o. s. ř.

Žalobkyně v dovolání nenamítá, že řízení je zatíženo vadami uvedenými v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a § 229 odst. 3 o. s. ř., popřípadě jinými vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.), a jejich existence nevyplývá ani z obsahu spisu. Dovolací soud se proto zabýval uplatněnými dovolacími důvody, jak je žalobkyně obsahově vylíčila.

Podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. lze dovolání podat z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Žalobkyně spatřovala nesprávné právní posouzení věci v tom, že odvolací soud posoudil smlouvu, kterou uzavřela dne 23. 9. 1998 s I. I., s. r. o., jako smlouvu příkazní podle § 724 obč. zák., ačkoli šlo o smlouvu mandátní podle § 566 obch. zák.

Toto právní posouzení by bylo pro projednávanou věc relevantní pouze tehdy, jestliže by přímým důsledkem tohoto závěru odvolacího soudu mohlo být jiné právní posouzení věci, než ke kterému odvolací soud dospěl. Tak tomu ovšem v posuzovaném případě není.

Odvolací soud sice vycházel z nesprávného závěru, že smlouva ze dne 23. 9. 1998 je smlouvou příkazní podle § 724 obč. zák., ačkoli jde o smlouvu mandátní podle § 566 obch. zák. (žalobkyni lze přisvědčit, že z článku XI. smlouvy vyplývá jednoznačně formulovaná dohoda smluvních stran, že se jejich vztah ze smlouvy řídí obchodním zákoníkem, tedy že se podle § 262 odst. 1 obch. zák. dohodly na volbě práva, přičemž smlouva splňuje podstatný znak mandátní smlouvy - úplatnost), svůj závěr o nedůvodnosti žaloby však založil na právním závěru, že právní účinky plné moci nezanikly se zánikem právních vztahů z mandátní smlouvy a že žalobkyně je tudíž vázána kupní smlouvou, kterou jejím jménem uzavřela na základě plné moci I. I., s. r. o.

Tento právní závěr, který žalobkyně v dovolání rovněž zpochybnila, platí jak pro smlouvu příkazní tak pro smlouvu mandátní.

Podle § 566 odst. 1 obch. zák. se mandátní smlouvou zavazuje mandatář, že pro mandanta na jeho účet zařídí za úplatu určitou obchodní záležitost uskutečněním právních úkonů jménem mandanta nebo uskutečněním jiné činnosti, a mandant se zavazuje zaplatit mu za to úplatu.

Podle § 568 odst. 3 obch. zák. vyžaduje-li zařízení záležitosti uskutečnění právních úkonů jménem mandanta, je mandant povinen vystavit včas mandatáři písemně potřebnou plnou moc.

Mandátní smlouva (tak jako smlouva příkazní) je dvoustranným právním úkonem, který se týká pouze vnitřního vztahu mandanta a mandatáře. V závazkovém právním vztahu založeném mandátní smlouvou vznikají subjektivní práva a tomu odpovídající povinnosti jeho stranám. Mandatář se zavazuje, že pro mandanta za úplatu zařídí určitou obchodní činnost, kterou je povinen uskutečňovat podle pokynů a příkazů mandanta. Má-li mandatář konat jménem mandanta právní úkony, může tak činit jen na základě plné moci, kterou mu mandant udělí; její náležitosti jsou upraveny občanským zákoníkem v § 31 a násl. Zatímco dohoda o zastoupení (která je obsažena ve smlouvě mandátní) je dvoustranným právním úkonem, kterým se zmocněnec zavazuje zastupovat zmocnitele v dohodnutém rozsahu, a týká se jejich vnitřního vztahu, plná moc je neadresným jednostranným právním úkonem zmocnitele, kterým prohlašuje vůči třetím osobám (vnější vztah), že zmocnil jinou osobu, aby ho v rozsahu uvedeném v této plné moci jako zmocněnec zastupovala. Jakékoli omezení, pokyny či výhrady nezahrnuté v plné moci nejsou ve smyslu § 32 odst. 2 obč. zák. vůči třetím osobám právně relevantní, ledaže by byly známy osobám, vůči kterým zmocněnec jednal (jinými slovy řečeno, má-li být rozsah zmocněncova oprávnění jednat za zmocnitele omezen, musí to být výslovně v plné moci vyjádřeno). Pro vymezení rozsahu oprávnění zmocněnce jednat za zmocnitele je tak rozhodující obsah plné moci. Odtud plyne, že za pomoci obsahu mandátní smlouvy nelze provádět výklad plné moci. Podmínkou zastoupení na základě plné moci je platně udělená plná moc a platný právní úkon, který zmocněnec činí v rámci plné moci jménem zmocnitele. Z odlišnosti právního vztahu založeného mandátní smlouvou (tj. vnitřního vztahu mezi zmocněncem a zmocnitelem) a plné moci deklarující navenek oprávnění zmocněnce v uvedeném rozsahu za zmocnitele jednat (jak bylo vyloženo výše) nutně vyplývá, že zánik právního vztahu z mandátní smlouvy nelze ztotožňovat se zánikem právních účinků plné moci. Aby nastal zánik právních účinků plné moci, musí ji zmocnitel odvolat podle § 33b odst. 1 písm. b/ obč. zák. (nezanikla-li plná moc z jiných důvodů uvedených v § 33b obč. zák., nebo dohodou, popř. uplynutím doby, na kterou bylo její trvání omezeno); nestačí, že zanikl právní vztah z mandátní smlouvy - třeba i uplynutím doby, na niž byl sjednán.

V daném případě uzavřela žalobkyně s I. I., s. r. o. mandátní smlouvu (ve znění dodatku), která byla sjednána na dobu určitou - do 21. 3. 2003. Dne 21. 6. 2002 udělila žalobkyně plnou moc I. I., s. r. o., v níž ji zmocnila k zastupování v právních věcech týkajících se předmětných nemovitostí, vykonávání veškerých úkonů, přijímání doručovaných písemností, podepisování návrhů a žádostí, uzavírání smírů a narovnání, uznávání uplatněných nároků, vzdávání se nároků, podávání opravných prostředků (řádných i mimořádných), námitek, rozkladů a vzdávání se jich, vymáhání nároků, přijímání plnění, to vše i tehdy, je-li podle právních předpisů zapotřebí zvláštní plné moci. Tuto plnou moc udělila i v rozsahu práv a povinností podle občanského soudního řádu, správního řádu a stavebního zákona s tím, že zmocněnec je oprávněn zejména učinit všechny úkony vedoucí k rozdělení parcel na parcely o menší výměře, celé parcely nebo jejich části prodávat, uzavírat a podepisovat kupní smlouvy a smlouvy o úschově kupních cen vyplacených kupujícími za prodej parcel či jejich částí a zastupovat žalobkyni před státními orgány ve věcech týkajících se předmětných nemovitostí v jejím vlastnictví, územních či stavebních řízení, jejichž cílem bude získání územního rozhodnutí či stavebního povolení, a v řízení o povolení vkladu vlastnického práva ve prospěch osob, kterým budou parcely či jejich části prodány.

Z plné moci se tudíž podává, že její časové účinky a rozsah oprávnění jednat za žalobkyni nebyly omezeny tak, jako mandátní smlouvou založený vnitřní vztah mandanta a mandatáře. Naopak plná moc nebyla nijak časově omezena a rozsah oprávnění mandatáře jednat za mandanta byl vymezen v podstatně širším rozsahu. Proto i když byla mandátní smlouva sjednána na dobu určitou - do 21. 3. 2003, právní účinky plné moci pouze na základě této skutečnosti automaticky zaniknout nemohly. Jestliže tedy mandatář uzavřel dne 25. 3. 2003 jménem žalobkyně kupní smlouvu s P. U., s. r. o., jednal za žalobkyni na základě plné moci, jejíž právní účinky i po zániku právního vztahu z mandátní smlouvy nadále trvaly, a žalobkyně je tímto právním úkonem vázána. Ostatně žalobkyně, jak vyplývá z její účastnické výpovědi, si v souladu s tím i počínala (vzala na vědomí informaci mandatáře, že po uplynutí doby, na niž byla mandátní smlouva sjednána, sporný pozemek prodá a poukáže ji utrženou kupní cenu, uhradila daň z převodu nemovitostí a urgovala mandatáře, aby jí vyplatil kupní cenu). Z uvedených důvodů se nemůže prosadit dovolací námitka, že šlo o nezmocněné jednatelství. Odkaz žalobkyně na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2000, sp. zn. 22 Cdo 1134/2000, je nepřiléhavý, neboť v citovaném rozsudku byl řešen odlišný případ, kdy zmocněnec, jehož
plná moc
k zastupování zanikla, činil právní úkony za zmocnitele, který mu zaniklou plnou moc udělil.

Lze uzavřít, že se prostřednictvím dovolacích námitek nepodařilo zpochybnit právní závěr odvolacího soudu, že I. I., s. r. o. jednala při uzavření kupní smlouvy s P. U., s. r. o. jménem žalobkyně na základě plné moci, jejíž právní účinky ke dni uzavření kupní smlouvy trvaly, a že žalobkyně pozbyla vlastnické právo k předmětné nemovitosti. Nejvyšší soud proto dovolání zamítl (§ 243b odst. 2 část věty před středníkem o. s. ř.)

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. za stavu, kdy úspěšným žalovaným podle obsahu spisu nevznikly v této fázi řízení žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měli proti žalobkyni právo.

Proti tomuto rozsudku
není
opravný prostředek přípustný.


V Brně dne 24.února 2010




JUDr. Blanka M o u d r á, v. r.

předsedkyně senátu