33 Cdo 4365/2007
Datum rozhodnutí: 02.06.2009
Dotčené předpisy:





33 Cdo 4365/2007


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce F. M., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1) Š. K. a 2) R. K., zastoupeným advokátem, o zaplacení 45.000,- Kč, vedené u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. 8 C 45/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. května 2007, č. j. 5 Co 921/2007-91, takto:


Dovolání se odmítá.


Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í:


Okresní soud v Prachaticích rozsudkem ze dne 8. února 2007, č. j. 8 C 45/2006-73, zamítl návrh žalobce, aby žalovaným byla uložena povinnost zaplatit mu částku 45.000,- Kč, a rozhodl o nákladech řízení. Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 16. května 2007, č. j. 5 Co 921/2007-91, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.


Dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen o. s. ř. ), a dovolacím soudem nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek nemá po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).


Podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Tak tomu je zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu


s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.). O rozhodnutí zásadního právního významu jde přitom tehdy, jestliže odvolací soud posuzoval právní otázku, která měla zásadní význam nejen pro rozhodnutí v projednávaném případě, ale i pro rozhodovací činnosti soudů vůbec (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 1. 2001, sp. zn. 29 Odo 821/2000, a ze dne 25. 1. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2965/2000, uveřejněná v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck /dále jen Soubor /, pod označením C 23/1 a C 71/1).


Ze znění citovaných ustanovení vyplývá, že dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. je přípustné pouze k řešení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Uplatnění dovolacího důvodu zpochybňujícího skutková zjištění, z nichž odvolací soud při svém rozhodování vycházel (§ 241a odst. 3 o. s. ř.), je vyloučeno, a proto je dovolací soud povinen převzít skutkový stav zjištěný odvolacím soudem.


Ve smyslu § 242 odst. 3 o. s. ř. je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem; rozhodujícím přitom není jen to, který z dovolacích důvodů byl odvolatelem označen, ale především to, jak byl po obsahové stránce vylíčen. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny.


Z hlediska přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. jsou irelevantní námitky žalobce, že odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) považoval pro rozhodnutí za jediný a stěžejní důkaz výslech žalované R. K., ač výslech účastníka má pouze podpůrnou povahu. Protože výpověď žalované je v rozporu s výpovědí žalovaného, má žalobce zato, že hodnocení provedených důkazů soudem neodpovídá zásadám občanského soudního řádu a že provedenými důkazy bylo naopak prokázáno, že písemné ujednání o smluvní pokutě podepsali všichni účastníci na jednom místě a v jeden den. Těmito výhradami žalobce neuplatnil dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., jak avizuje, nýbrž dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř., jehož použití je v případě přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. vyloučeno.


Ani námitka žalobce, že odvolací soud na něho nesprávně přenesl důkazní břemeno ohledně prokázání tvrzení, že účastníci podepsali dohodu o smluvní pokutě


na jednom místě a v jeden den (tj. že smlouva vznikla), není způsobilá založit přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. Podle obsahového vylíčení této námitky jde o uplatnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., v jehož rámci žalobce zpochybnil posouzení otázky důkazního břemene odvolacím soudem. Takto nastolená právní otázka však z napadeného rozsudku nečiní rozhodnutí mající zásadní právní význam, neboť nejde o otázku dosud dovolacím soudem neřešenou


a odvolací soud ji posoudil v souladu s tím, jak je vykládána právní teorií i soudní praxí (srovnej např. Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z., Mazanec, M., Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2003, 453 s., a rozsudek ze dne


29. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 257/97, uveřejněný v časopise Právní rozhledy č. 7/98,


str. 372, v němž Nejvyšší soud vyslovil právní názor, že důkazní břemeno ohledně určitých skutečností leží na tom účastníku řízení, který z existence těchto skutečností vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky; jde o toho účastníka, který existenci těchto skutečností také tvrdí).


Lze uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Dovolací soud je proto podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c/ o. s. ř odmítl.


O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. za stavu, kdy žalovaným v dovolacím řízení nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měli vůči žalobci právo.


Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.


V Brně 2. června 2009


JUDr. Blanka M o u d r á , v. r.


předsedkyně senátu