33 Cdo 4342/2011
Datum rozhodnutí: 30.04.2013
Dotčené předpisy: § 36 obč. zák.




33 Cdo 4342/2011


ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobkyně A. L. H. , zastoupené Mgr. Petrem Halbrštátem, advokátem se sídlem v Praze 3, Husinecká 808/5, proti žalovanému T. S. , zastoupenému JUDr. Jaromírem Jeřábkem, advokátem se sídlem v Rychnově nad Kněžnou, Staré náměstí 67, o 95.500,- Kč s příslušenstvím, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 6. 2011, č.j. 24 Co 11/2011-101, takto :

Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 6. 2011, č.j. 24 Co 11/2011-101, se ruší a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í:
Rozsudkem ze dne 25. 10. 2010, č.j. 57 C 155/2009-58, Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 95.500,- Kč se specifikovanými úroky z prodlení, a rozhodl o nákladech řízení. Soud prvního stupně uzavřel, že smlouva o budoucí kupní smlouvě z 12. 2. 2009, je z hlediska individualizace předmětu budoucího převodu platným právním úkonem, ale ujednání o smluvní pokutě v ní obsažené je neplatné pro rozpor s dobrými mravy (§ 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen obč. zák. ). V porovnání k závazku, který zajišťovala, je smluvní pokuta nepřiměřeně vysoká a nesplněním povinnosti zaplatit zálohu kupní ceny nevznikla žalobkyni žádná škoda.
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 22. 6. 2011, č.j. 24 Co 11/2011-101, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Smlouvu o budoucí kupní smlouvě považoval rovněž za platný právní úkon, ale na rozdíl od soudu prvního stupně uzavřel, že splněním rozvazovací podmínky, na níž se účastníci shodli v článku III, se smlouva stala neúčinnou; strany totiž vázaly uzavření (hlavní) kupní smlouvy na včasné zaplacení zálohy kupní ceny. Tím, že žalovaný zálohu nezaplatil, byla rozvazovací podmínka splněna a účastníci přestali být smlouvou o budoucí kupní smlouvě jako celkem, tedy i jejími ustanoveními týkajícími se povinnosti platit smluvní pokutu, vázáni. Z neúčinné smlouvy se nemůže žalobkyně úspěšně domáhat zaplacení smluvní pokuty. Nesplnění podmínky pokračuje odvolací soud nepochybně zmařil žalovaný. Podle svého obsahu však byla rozvazovací podmínka do smlouvy o budoucí smlouvě zahrnuta k ochraně žalobkyně (aby se nestalo, že nebude zaplacena záloha a přesto bude žalobkyně ve sjednané době povinna pod sankcí smluvní pokuty uzavřít se žalovaným kupní smlouvu, vědoma si nejistoty, zda má žalovaný na zaplacení kupní ceny peněžní prostředky). To znamená, že se neuplatní § 36 odst. 4 obč. zák.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, jímž mimo jiné namítla, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen o.s.ř. ). Ze smlouvy o budoucí smlouvě kupní nevyplývá, že nezaplacením zálohy zaniká její účinnost, resp. účinnost těch částí, které se týkají zajištění splnění povinností účastníků smluvními pokutami. Účinnost smlouvy nebyla na platbu zálohy vázána, neboť podmínka se týkala jen povinnosti uzavřít budoucí kupní smlouvu. Zaplacení zálohy na kupní cenu, argumentuje dovolatelka, není rozvazovací podmínkou samotné smlouvy o budoucí smlouvě kupní, jedná se o podmínku uzavření vlastní budoucí kupní smlouvy dle ustanovení § 610 obč. zák. Přestože žalobkyně namítá, že vůbec nejde o rozvazovací podmínku, argumentuje dále i tím, že její splnění (tj. nezaplacení zálohy) způsobil žalovaný, aniž byl k tomu oprávněn, a že její splnění mu bylo na prospěch, takže by se k ní nemělo ve smyslu § 36 odst. 4 obč. zák. přihlížet.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 (srov. část první, čl. II, bod 7 zákona č. 404/2012 Sb., dále opět jen o.s.ř. ).
Dovolání je přípustné, protože směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, které má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o.s.ř.); ten je dán tím, že otázku ztráty účinnosti smlouvy o budoucí smlouvě kupní v důsledku nezaplacení zálohy kupní ceny odvolací soud posoudil v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu (srov. rozsudek z 26. 11. 2003, sp. zn. 32 Odo 894/2002, rozsudek z 27. 3. 2013, sp. zn. 33 Cdo 3307/2011).
Právní posouzení je ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle § 36 odst. 1 obč. zák. lze vznik, změnu nebo zánik práva či povinnosti vázat na splnění podmínky. K podmínce nemožné, na kterou je vázán zánik práva nebo povinnosti, se nepřihlíží.
Podle § 36 odst. 2, věty druhé, obč. zák. je podmínka rozvazovací, jestliže na jejím splnění závisí, zda následky již nastalé pominou.
Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně vyšel z následujícího skutkového stavu, který nebyl dovoláním zpochybněn.
Smlouvou o budoucí smlouvě kupní z 12. 2. 2009 se žalobkyně (budoucí prodávající) a žalovaný (budoucí kupující) dohodli, že nejpozději do 31. 5. 2009 uzavřou kupní smlouvu, jejímž předmětem bude specifikovaná bytová jednotka; kupní cenu sjednali částkou 1.400.000,- Kč. Podle článku III smlouvy se zaplacení zálohy na kupní cenu ve výši 100.000,- Kč do třiceti dnů od uzavření smlouvy stalo podmínkou uzavření kupní smlouvy. Článkem IV se účastníci dohodli, že 1. Budoucí kupující je povinen na základě této smlouvy zaplatit budoucímu prodávajícímu zálohu kupní ceny ve výši 100.000,- Kč ( ), a to do 30ti dnů od uzavření této smlouvy, a že 2. V případě, že nebude uzavřena kupní smlouva, je povinen ten, kdo odmítl kupní smlouvu uzavřít do 30. 6. 2009 zaplatit smluvní pokutu ve výši 100.000,- Kč (pokuta platí i v případě nezaplacení zálohy dle bodu 1 tohoto článku). Žalovaný nezaplatil zálohu 100.000,- Kč a žalobkyně bytovou jednotku prodala třetí osobě.
Právní následky (účinky) právního úkonu tedy i smlouvy o smlouvě budoucí (§ 50a odst. 1 obč. zák.) mohou být učiněny závislými na nějaké skutečnosti, o které subjekty právního úkonu v době jeho vzniku nevědí, zda se vůbec splní, popř. kdy se splní. Pojmovým znakem podmínky je, že je spjata se skutečností jednajícímu neznámou, ať již proto, že tato skutečnost má nastat teprve v budoucnu a jednajícímu není známo, zda nastane vůbec, anebo proto, že jde o skutečnost, která sice již nastala, ale jednající o tom neví. Jinak řečeno, podmínkou ve smyslu § 36 odst. 1 obč. zák. se rozumí vedlejší ustanovení v právním úkonu, kterým se jeho účinnost (vznik, změna či zánik subjektivních práv a povinností) činí závislým na skutečnosti, která je subjektům neznámá (je pro ně nejistá). Pokud splněním podmínky již nastalé právní účinky právního úkonu (subjektivní práva a povinnosti) zaniknou, jde o rozvazovací (rezolutivní) podmínku (kladnou nebo zápornou). Do splnění podmínky, jež může záviset na vůli nebo činnosti (nečinnosti) osoby, příp. do jejího zmaření panuje nejistota, zda právní úkon, který je platný, závazný a účinný, již nastalé právní účinky neztratí. Splněním rozvazovací podmínky ztratí právní úkon ex nunc právní účinky, právní důvod k plnění s následky podle § 451 odst. 2 obč. zák. odpadne, aniž by strana musela rozvazovací podmínku v nějaké lhůtě uplatňovat. To, co bylo řečeno, ovšem platí, nebylo-li smluveno stranami něco jiného. Nesplnění rozvazovací podmínky naopak znamená, že právní účinky právního úkonu trvají i nadále, tj. přestávají být podmíněné (o osudu právního úkonu je definitivně rozhodnuto).
Podmínku podle § 36 obč. zák., na jejímž splnění závisí účinnost právního úkonu (smlouvy), je třeba odlišovat od podmínky , kterou si účastníci právního úkonu sjednají jako předpoklad (náležitost) pro vznik určitého právního vztahu (subjektivního práva a jemu odpovídající povinnosti).
Rozvazovací podmínka nemusí být vždy výslovně sjednána, ovšem úmysl ji sjednat musí být z obsahu smlouvy patrný.
V projednávaném případě nelze z článků III a IV smlouvy o budoucí smlouvě kupní z 12. 2. 2009 dovodit, že její účinnost byla vázána na okolnost spočívající v tom, zda žalovaný zaplatí ve sjednané době zálohu kupní ceny. Uhrazením zálohy účastníci podmínili uzavření následné kupní smlouvy, aniž projevili vůli spojit s nesplněním uvedené povinnosti žalovaným zánik právních účinků vyplývajících ze smlouvy o smlouvě budoucí.
Protože závěr odvolacího soudu, že se žalobkyně nemůže úspěšně domáhat zaplacení smluvní pokuty ze smlouvy o budoucí smlouvě kupní proto, že tato smlouva se splněním rozvazovací podmínky, tj. nezaplacením zálohy kupní ceny, stala neúčinnou, není správný, Nejvyšší soud aniž se zabýval důvodností dalších námitek snesených žalobkyní v dovolání napadené rozhodnutí zrušil a věc odvolacímu soudu vrátil k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2, část věty za středníkem, o.s.ř., odst. 3, věta první, o.s.ř.).
V dalším řízení odvolací soud podrobí přezkumu závěr soudu prvního stupně, podle něhož je sjednání smluvní pokuty (absolutně) neplatné pro rozpor s dobrými mravy (§ 39 obč. zák.).
Soudy nižších stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu (§ 243d odst. 1, věta první, § 226 odst. 1 o.s.ř.).
V novém rozhodnutí odvolací soud (soud prvního stupně) rozhodne nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i dovolacího (§ 243d odst. 1, věta druhá, o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně 30. dubna 2013
JUDr. Pavel K r b e k, v. r. předseda senátu