33 Cdo 4309/2016
Datum rozhodnutí: 27.04.2017
Dotčené předpisy: § 241a o. s. ř. ve znění do 31.12.2013, § 237 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013



33 Cdo 4309/2016


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně L. Š. , zastoupené JUDr. Danuší Matěnovou, advokátkou se sídlem v Praze 8, Sokolovská 101/101b, proti žalovanému JUDr. M. R. , zastoupenému JUDr. Michalem Račokem, advokátem se sídlem v Praze 1, Štěpánská 633/49, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 10 C 111/2013, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 4. 2016, č.j. 20 Co 84/2016-277, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :


V záhlaví označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil rozsudek ze dne 26. 10. 2015, č.j. 10 C 111/2013-235, jímž Okresní soud v Semilech zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení vlastnictví k nemovitostem pozemku st. p.č. 1151, jehož součástí je stavba č.p. 451, rodinný dům a pozemku p.č. 1152, vše v katastrálním území a obci J., a žalobkyni zavázal k náhradě nákladů řízení; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Dovolání, kterým rozhodnutí odvolacího soudu napadla žalobkyně, není přípustné.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II. bod 1, 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., dále jen o.s.ř. ).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o.s.ř.).
Podle § 241a odst. 1 o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (§ 241a odst. 3 o.s.ř.).
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 239 o.s.ř.).
Namítá-li žalobkyně v dovolání okolnosti týkající se uzavření kupní smlouvy dne 27. 6. 2011, prohlášení obsahující odstoupení od kupní smlouvy z 10. 6. 2013 a vytýká-li způsob hodnocení svědeckých výpovědí soudy obou stupňů, nejde o způsobilé uplatnění dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o.s.ř. Dovolatelka totiž v dovolání zpochybňuje správnost skutkového stavu, z něhož soudy obou stupňů (po zhodnocení provedených důkazů) vycházely, a její právní hodnocení je založeno na jiných než soudy zjištěných skutečnostech. Dovolací soud je však vázán skutkovým stavem zjištěným odvolacím soudem a jeho správnost (úplnost), jakož i samotné hodnocení důkazů, opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 132 o.s.ř., nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem.
Žalobkyně sice výslovně napadla rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu, ve vztahu k nákladovým výrokům však žádnou argumentaci nevznesla.
Nepředložila-li dovolatelka k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o.s.ř., Nejvyšší soud je odmítl (§ 243c odst. 1 o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. dubna 2017

JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu