33 Cdo 43/2007
Datum rozhodnutí: 25.01.2007
Dotčené předpisy:





33 Cdo 43/2007


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a Víta Jakšiče ve věci žalobce MVDr. F. Š., CSc., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1) T. K. a 2) Ing. H. K., o zaplacení částky 17.400,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v T. pod sp. zn. 26 C 145/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v H. K. ze dne 7. září 2006, č. j. 26 Co 32/2006-177, takto :


I. Dovolání se odmítá.


II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í :


Okresní soud v T. rozsudkem ze dne 21. října 2005, č. j. 26 C 145/2004-96, uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobci společně a nerozdílně do tří dnů od právní moci rozsudku částku 8.760,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 3 % z této částky od 12. 9. 2004 do zaplacení (výrok I.), žalobu v části, jíž se žalobce domáhal po žalovaných zaplacení částky 17.400,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 3 % z této částky od 12. 9. 2004 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 3 % z částky 26.160,- Kč od 1. 1. 2004 do 11. 9. 2004, zamítl (výrok II.), rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok III.) a o povinnosti žalobce nahradit státu náklady řízení, jejichž výše bude vyčíslena dodatečně (výrok IV.). Doplňujícím usnesením ze dne 21. listopadu 2005, č. j. 26 C 145/2004-104, rozhodl, že žalovaní nahradí státu náklady řízení, jejichž výše bude stanovena dodatečně, v rozsahu 33 %.


K odvolání žalobce Krajský soud v H. K. rozsudkem ze dne 7. září 2006, č. j. 26 Co 32/2006-177, rozhodnutí soudu prvního stupně v napadených výrocích II., III. a ve výroku doplňujícího usnesení potvrdil, změnil je ve výroku IV. tak, že žalobce je povinen nahradit náklady řízení státu v rozsahu 67 %, a současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Usnesením ze dne 21. září 2006, č. j. 26 C 145/2004-182, soud prvního stupně vyčíslil náklady řízení státu, jež jsou povinni nahradit žalovaní.


Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost dovozoval z § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. Po podrobné rekapitulaci dosavadního průběhu řízení formuluje jednotlivé otázky, jejichž řešení činí napadené rozhodnutí zásadně významným po stránce právní (§ 237 odst. 3 o. s. ř.), zpochybňuje postup odvolacího soudu v řízení a namítá extrémní porušení základních práv zakotvených v Ústavě a v Listině základních práv a svobod. Závěrem navrhl napadený rozsudek odvolacího soudu zrušit.


Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění - dále jen o. s. ř. ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (žalobcem) při splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), shledal, že není přípustné.


Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.


Podle § 237 odst. 1 o. s. ř. dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,


a/ jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,


b/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,


c/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.


Podle § 237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. není dovolání podle odstavce 1 přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.


Dovolání žalobce (podle jeho obsahu - § 41 odst. 2 o. s. ř.) směřuje proti výroku rozsudku odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 17.400,- Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 3 % od 12. 9. 2004 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 3 % z částky 26.160,- Kč od 1. 1. 2004 do 11. 9. 2004. Vzhledem k tomu, že v posuzované věci (která není věcí obchodní) bylo dovoláním dotčeným výrokem rozhodnuto o plnění nepřevyšujícím částku 20.000,- Kč, přičemž k příslušenství uplatňovaného nároku se nepřihlíží, je přípustnost dovolání ve smyslu § 237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. vyloučena.


Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce, aniž se mohl zabývat námitkami v něm uplatněnými, odmítl (§ 243b odst. 5 věta první, § 218 písm. c/ o. s. ř.).


O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. za stavu, když žalovaným v této fázi řízení nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měli vůči žalobci právo.


Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.


V Brně 25. ledna 2007





JUDr. Blanka Moudrá, v.r.


předsedkyně senátu