33 Cdo 428/2010
Datum rozhodnutí: 27.03.2012
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.




33 Cdo 428/2010


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce Mgr. et Mgr. V. S. , zastoupeného Mgr. Danielem Kauckým, advokátem se sídlem v Praze 5, Janáčkovo nábřeží 51/39, proti žalované L. K. , zastoupené Mgr. Martinem Zikmundem, advokátem se sídlem v Plzni, Perlová 14, o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu Plzeň sever pod sp. zn. 9 C 15/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 7. října 2009, č. j. 18 Co 442/2009-96, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.760,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Martina Zikmunda, advokáta se sídlem v Plzni, Perlová 14.
O d ů v o d n ě n í:


Dovolání žalobce proti rozsudku ze dne 7. října 2009, č. j. 18 Co 442/2009-96, jímž Krajský soud v Plzni potvrdil rozsudek Okresního soudu Plzeň sever ze dne 28. května 2009, č. j. 9 C 15/2009-60, zamítající žalobu o nahrazení projevu vůle žalované uzavřít s žalobcem zde specifikovanou kupní smlouvu, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř. ), a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a/ a § 241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží.
Bez významu je výhrada žalobce k procesnímu postupu soudů, konkrétně námitka, že došlo k porušení zásady dvojinstančnosti řízení tím, že soud prvního stupně neprovedl dokazování v potřebném rozsahu a odvolací soud toto pochybení nenapravil s odůvodněním, že neopodstatněnost nároku vyplývá již z žalobních tvrzení; taková námitka totiž představuje uplatnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. a nelze k ní jak bylo výše uvedeno přihlížet.
V rámci dovolacího důvodu uvedeného v § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. žalobce zpochybnil správnost závěru, na němž odvolací soud založil své rozhodnutí, že předkupní právo vyplývající ze vztahu podílových spoluvlastníků je výhradně právem osoby, která je vlastníkem podílu na věci, a je nepřevoditelné (nelze jej tudíž nabýt ani příklepem v dražbě).
K otázce předkupního práva mezi podílovými spoluvlastníky se vyjadřoval Nejvyšší soud České republiky již opakovaně. Ve svém rozsudku ze dne 20. 10. 2011, sp. zn. 33 Cdo 3982/2009, konstatoval, že předkupní právo mezi podílovými spoluvlastníky je institutem, který trvale omezuje spoluvlastníka v právu volně nakládat se svým spoluvlastnickým podílem, konkrétně úplatně jej převést na jiného. Jde o právní vztah, v němž povinnosti každého spoluvlastníka (i jeho právního nástupce) převádějícího spoluvlastnický podíl přednostně jej nabídnout ke koupi všem ostatním spoluvlastníkům odpovídá právo všech ostatních spoluvlastníků na přednostní nabídku ke koupi a možnost jejího využití. Předkupní právo podílových spoluvlastníků vyplývá přímo ze zákona a vzniká se vznikem podílového spoluvlastnictví, tj. vůči každému spoluvlastníku trvá tak dlouho, dokud trvá jeho spoluvlastnický vztah k věci. Je věcným právem, které je spjato se spoluvlastnickým podílem k věci, jež je předkupním právem zatížena. Práva a tomu odpovídající povinnosti, které tvoří obsah tohoto právního vztahu, jsou stanoveny přímo zákonem a účastníkům tohoto vztahu nelze ukládat další (jiné) povinnosti, než jaké zákon stanoví, nebo nad zákonný rámec jim zakládat další oprávnění. V případě zákonného předkupního práva podílových spoluvlastníků nový spoluvlastník, který nabyl podíl k věci od svého právního předchůdce (původního spoluvlastníka), stává se ex lege osobou oprávněnou z předkupního práva, které je vázáno na spoluvlastnický podíl. Zákonné předkupní právo tak v důsledku převodu spoluvlastnického podílu fakticky nezaniká; v závislosti na změně vlastnictví podílu se pouze mění osoba z předkupního práva oprávněná. Předkupní právo zanikne až se zánikem podílového spoluvlastnictví. Na podkladě řečeného pak přijal a odůvodnil závěr , že prohlášení o postoupení oprávnění z porušení předkupního práva , které účastníci řízení učinili součástí kupní smlouvy, nemohlo vyvolat žádné právní účinky.
Již vzhledem k výše uvedenému nemůže obstát názor dovolatele, že nárok vyplývající z porušení předkupního práva (oprávnění z porušení předkupního práva) J. B. mohl být jako takový (samostatně) vydražen. Nadto nelze pomíjet, že soudy obou stupňů vycházely ze zjištění (které nelze v posuzovaném případě úspěšně zpochybnit), že J. B. neakceptovala nabídku V. P. k odkoupení jeho spoluvlastnického podílu, takže její předkupní právo nebylo porušeno. Nepřijetí (odmítnutí) nabídky spoluvlastníka k odkoupení jeho spoluvlastnického podílu pak nelze - jak se nesprávně domnívá žalobce - posoudit jako dlužníkovo (nedovolené) nakládání s majetkem, tedy jako porušení ustanovení § 44 odst. 7 (nyní § 44a odst. 1) exekučního řádu, které má za následek neplatnost právního úkonu. Ten ze spoluvlastníků, jemuž je spoluvlastnický podíl nabídnut ke koupi, nedisponuje s předkupním právem, jestliže odmítne nabídku spoluvlastníka, který míní svůj spoluvlastnický podíl zcizit a nabízí ho k prodeji; předkupní právo mající věcně právní povahu mu zůstává zachováno, je-li nadále spoluvlastníkem věci. I po nepřijetí nabídky J. P. k odkoupení jeho spoluvlastnického podílu zůstala J. B. spoluvlastnicí nemovitostí (se svým spoluvlastnickým podílem nedisponovala) a jako takové jí svědčilo předkupní právo k spoluvlastnickému podílu, který J. P. prodal žalované. Okamžikem, kdy žalovaná nabyla od J. P. spoluvlastnický podíl, vstoupila do všech jeho práv a povinností vyplývajících z podílového spoluvlastnictví, včetně práv a povinností ze zákonného předkupního práva. K porušení § 44a odst. 1 exekučního řádu by naopak došlo v případě, pokud by J. B. nabídku J. P. akceptovala, neboť by musela penězi vyplatit nemovitost, tzn. disponovala by se svým majetkem.
Dovoláním zpochybněný právní závěr, na němž odvolací soud založil své rozhodnutí, nemůže činit toto rozhodnutí zásadně právně významným, neboť odvolací soud rozhodl v intencích shora rozvedených právních názorů Nejvyššího soudu. Nezbylo proto než dovolání žalobce podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c/ o. s. ř. odmítnout.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Žalobci, jehož dovolání bylo odmítnuto, byla uložena povinnost zaplatit žalované náklady, které jí vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 2.000,- Kč (§ 2 odst. 1, § 7 písm. d/ ve spojení s § 10 odst. 3, § 15 ve spojení s § 14 odst. 1 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v rozhodném znění), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§ 2 odst. 1 a § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění) a z částky 460,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 27. března 2012

JUDr. Ivana Zlatohlávková, v. r.
předsedkyně senátu